Wolofská orální tradice má několik úrovní.

Na té běžné, lidové, vznikají a jsou předávány pohádky a přísloví leeb, krátké příběhy a vtipy maye, hádanky cax, oslavné písně a básně bakk, smyšlené příběhy fent, písně kasag (zpívané při iniciaci, resp. obřízce), písně pracovní, rybářské apod., satirické písně taasu jejichž základem je přísloví, koledy taajaboon, ukolébavky a další písně pro různé příležitosti.

 

Vyšší „umění slova" náleží griotům a od příchodu islámu také marabutům. Monopol na vědění a slovesnost patřil těmto dvěma skupinám až do relativně nedávné doby.

 

Griot  v sobě slučuje  funkce filosofa, historika, básníka a hudebníka a jeho vzdělávání trvalo mnohdy i celá desetiletí.

 

Každý šlechtický rod je svázán s určitou rodinou griotů, jejíž členové znají rodokmeny svých chlebodárců dopodrobna několik století nazpátek. Uchovávají nebo uchovávali ve svých pamětech také legendy a dějiny. Jenom griotům bývalo vyhrazeno právo zpívat pro pobavení nebo poučení ostatních – to ale dnes, kdy je hudba prostředkem k vydělávání peněz skrze nahrávací studia, platí stále méně.

 

Pravděpodobně nejznámějším a nejvlivnějším předislámským wolofským filosofem byl Kocc Barma Faal (1584 – 1657), který za vlády Birama Mbangy (1610-1640) působil ve funkci lamana. V roce 1647 přispěl k sesazení krále Daw Demby (vnuka Amary N´gone Sobela). Rada, kterou poskytl jeho nástupci Ma Diorovi, ilustruje dobře i wolofský způsob vyjadřování:

„Smrtelníku, nesnaž se, tak jako to dělal Daw Deimba, svou nesmrtelnou krávu napojit skrze její ocas poté, co jsi jí zašil tlamu. Dřív, než by pošla žízní, utrká tě k smrti a uchýlí se k někomu, kdo jí dovolí osvěžit se a kdo pak bude pít její mléko."

 

Od 11. století začíná na wolofská území pronikat islám a s ním i arabské písmo. Rozšiřuje se gramotnost, jsou založeny školy jako Daara Jaamal, Daara Kokki, Daara Mbakke Kajoor – mnohé z nich fungují dodneška  a v některých společenských kruzích měly ještě před dvaceti lety mnohem vyšší prestiž, než školy evropského typu (v roce 1980 navštěvovalo základní školy evropského typu v Senegalu jen málo přes 40% dětí. Dnes je to 90%), což patří mezi důvody vysoké „negramotnosti" dospělých Senegalců – mnoho z nich sice neumí číst úřední latinkou, ale ovládají arabské písmo.

 

Protože arabské písmo nevyhovuje potřebám wolofštiny, vznikla pro záznamy v tomto jazyce jeho varieta zvaná „wolofal", první z několika nelatinkových wolofských písem.

 

Marabuti, specialisté na náboženskou historii, korán, sunnu, arabskou gramatiku, arabštinu a islámské právo, začínali pozvolna pronikat do domén griotů: stali se z nich první negriotští „mistři jazyka".

 

Související články:

Wolofština a wolofská literatura – úvod

Jazyková situace

Orální tradice – příchod islámu

Murídismus a wolofal

Wolofština psaná latinkou