Úvodní stránka

Casamance: křivdou k etnickému konfliktu

Napsat komentář

„Jakým právem Francie, za nezávislosti Senegalu, připojila k této zemi Casamance, aniž by to konzultovala s těmi,
koho se to týká? Casamance nemá nic společného se Senegalem po stránce historické, ekonomické a etnické. Pouze z praktických důvodů byl spravován Senegalem, ale šlo o protektorát.“

Další

Senegalští střelci v I. světové válce

Napsat komentář

Ve chvíli, kdy Francie více než jindy jest jednotná v úsilí po vítězném ukončení války a obětuje bez rozpaků ročník 1918 na obranu vlasti, jest povinností vlády republiky žádati také od statečných obyvatelů afrického západu důkaz jejich oddanosti a věrnosti. Vláda ví, že jí poskytnou bez svého oslabení nové vojáky, kterých potřebuje.

Další

Své islamisty si nechte, vzkazuje Mali Evropě

1 komentář

Francouzský ministr obrany Jean-Yves Le Drian včera potvrdil, že Gilles Le Guen, který byl v noci z neděle na pondělí zajat nedaleko Timbuktu, bojoval ve skupině džihádistů.

Další

Odchod komisaře N´Gumy

1 komentář

Předevčírem nad ránem prohrál svůj několikaletý boj s nemocí francouzský herec Mouss Diouf, zanechávaje za sebou manželku Sandrinu, čtyřiadvacetiletou dceru Tessu, sedmnáctiletou Selenu, osmiletého Isaaca, početné řady fanoušků a hostů jeho pařížské restaurace Le Réservoire.

Další

Wolofština a wolofská literatura II. – jazyková situace

komentáře 2


  S příchodem evropských kupců se novými centry obchodu staly lodní dopravou snadno dosažitelné oblasti v místech dnešního St. Louis a Dakaru. Wolofština se tady začala používat jako hlavní komunikační prostředek mezi obchodníky – bez znalosti tohoto jazyka nebylo možno vstoupit do světa obchodu.

Další

Co tu máme divného

komentáře 2

Aneb pohled druhou stranou dalekohledu:

 „Tma už ve čtyři hodiny. To vypadá jako konec světa!“

„Když jsem přijela, hlídala jsem holčičku v sousedství. Její rodiče šli jenou na večírek a museli mi říct bezpečnostní kód. Bylo to 1492. Ta paní trvala na tom, ať si to zapíšu. Řekla jsem jí, že je to zbytečné – že si to budu pamatovat jako rok objevení Ameriky. Paní celá zčervenala a volala na manžela, že znám význam toho kódu. Byla překvapená: jak to vím? Řekla jsem jí, že jsme se to učili na základní škole, a ona byla šokovaná o to víc: prý neděděla, že v Africe děti chodí do školy. Běžela jsem na záchod a brečela tam jako krokodýl.“ (Příběh z Paříže)

 „Když jsem přijel, ze začátku mě pořád šokovaly dvojice, co se líbaly a objímaly na ulici. Copak to jde, jako v kině, přede všemi? Až pak mi to jeden kamarád z Gabonu vysvětlil: běloši to dělají na ulici. Za zavřenými dveřmi už pak nedělají nic.“

„Místní doprava je přesná jako švýcarské hodinky.“

„Všude je plno starých lidí a nikde nejsou vidět děti.“

 „Vy si tu necháte od vlády všechno líbit. U nás by lidi protestovali.“

 

„Přijel jsem a hned jsem chtěl zavolat domů. U vchodu jednoho domu byl telefon. Bylo mi to sice trochu divné, ale říkal jsem si, že to asi nechtějí mít daleko. Zvedl jsem sluchátko, ale neviděl jsem číselník. Možná bude schovaný uvnitř? Zkusil jsem pootočit šroubem. Vtom kolem procházela starší dáma, ketrá začala křičet: „Zloděj! Zloděj! Tady nějaký pán krade interkom!“ (Příběh z Paříže)

 

„Šel jsem vzhůru Nerudovou ulicí, když vtom se za mnou rozeběhl nějaký žebrák. Volal přitom: Černochu, dej mi peníze!“

„Přijel jsem nejdřív na Slovensko. Hned první večer jsme se vydali do baru. Musel jsem se pořád dívat děvčatům na nohy: byly tak zvláštní, hezké, úplně jiné, než zbytek těla. Až později jsem zjistil, že tu ženy nosí punčocháče.“

 „Přijel jsem v zimě, když byly stromy holé. Myslel jsem si, že jste jako bývalá socialistická země TAK chudí, že stromy tu nemají listí.“