Boubacar Boris Diop je převážně francouzsky píšící senegalský spisovatel, žurnalista, scénárista a dramaturg, který zaujímá významné místo ve frankofonní literatuře. Jeho Opičí mláďata (Doomi golo) je první rozsáhlejší wolofská próza – má téměř třistapadesát stran a napínavý děj o mnoha vrstvách, plný podobenství a často se odehrávající na hranici představ a reality, ze které naskakuje husí kůže.

Ngiraan Fay cítí, že se jeho dny chýlí ke konci a že už nikdy nespatří svého vnuka Badu, který zmizel někde v Evropě. Tehdy začíná stařec psát pro svého vnuka Sedm Knih, ve kterých popisuje, jak se vydal po stopách jejich předka – despotického vládce. Vypráví o starém pánovi opuštěném v kraji, ze kterého vojáci vyhnali obyvatele, i o pološíleném diktátorovi ženoucím za přihlížení světových politiků svou zemi do války.

 

Píše svému vnukovi o tom, jak mu z Francie přivezli tělo jeho mrtvého syna Assana – Baduova otce – doprovázené novou ženou Yaasin a dvěma dětmi. Badouova matka Biige se zdá být se smrtí svého muže smířena a dokonce se spřátelí se svou družkou ve smutku – ve skutečnosti ovšem jen čeká na příležitost k pomstě, která přijde ve chvíli, kdy si Yaasiin přeje stát se běloškou.

Po smrti Ngiraana Faye přebírá psaní knih pro Badu obecní blázen Aali Keebooy – Aali ve svém "šílenství" ale říká nahlas i věci, které si ostatní troufají nanejvýš šeptat a tak se ho kdosi mocný rozhodne navždy umlčet…