Ze školky, z té, která si neplete jména dětí a poskytuje i jiné informace, než ty o ceně služeb, máme lejstro, že Miminko je právoplatně přijata k předškolnímu vzdělávání; informační schůzka v květnu, nástup v září.

Paní učitelka, která mi tu potěšující zprávu předávala, se tvářila mile i přesto, že bylo páteční odpoledne a ve ztichlé školce se její hlas odrážel od stěn, když Miminku vysvětlovala, že všechny děti už odešly domů.

Současným nájemníkům své bývalé paní bytné jsem aktivně naúčtovala doplatky nájemníků předchozích. Vyjednala jsem na finančním úřadě toleranci ke zpoždění daňového přiznání paní bytné. A naše daňová poradkyně zmizela. Nebere telefon mobilní ani stabilní, e-maily se vracejí nedoručené. Našla jsem daňovou poradkyni náhradní. Náhradní daňová poradkyně nabídla paní bytné dvě varianty danění, a paní bytná zvolila cestu „odpočtu reálných nákladů“. Odpočet reálných nákladů = potřeba účetnictví. A kdo bude to účetnictví vésti a daňové doklady shromažďovati, ha? Ano, správně… Paní bytná je ztřeštěně odvážná: vždyť sotva předevčírem odeslala omluvný dopis nájemníkům přesvědčeným, že se je mým vyúčtováním schválně pokoušíme okrást…

Zapomněla jsem odvést své děti na alergologické vyšetření, takže od středy už asi žádný můj článek nepřibyde, protože dětská doktorka mě nejspíš zavraždí: do příštího termínu propadnou všechna doporučení, která mi kvůli tomu musela vypsat (na alergologii se objednává celé měsíce dopředu).

Strávila jsem několik nocí výběrem fotografie na obálku knížky (někteří vědí, někteří tuší, jiní se možná dozvědí časem… nebo taky ne  ) a nakonec to vyhrála tahleta .

Choť prohlásil, že už nemůže dál chodit tak nemožně vlasatý – v práci mají jakousi návštěvu ze zahraničí a tak chce udělat dojem, chodí v obleku a fintí se (je motivován, protože v březnu dostal pochvalný dopis od vedení. Už to začíná být skoro nudné; zatím ještě nebylo zaměstnání, kde by chotě nevelebili. Teď ze mě mluví závist, protože já ještě nikdy pochvalný dopis nedostala a asi nedostanu, i kdybych se rozkrájela. Jsem asi nějaká nenápadná, či co. ).  Háček je v tom, že Choťova kadeřnice kadeří v Praze.

V pět ráno seděl Choť na posteli a zíral do prázdna.

„Já asi nikam nepojedu. To nemá cenu. Budu pět hodin na cestě a ostříhání mě vyjde na sedum stovek. A kdyby se něco stalo na dálnici, tak ještě přijdu pozdě do práce. Máme někde ten strojek?“

„Máme, ale rozbitej. Nedá se na něm nastavit délka vlasů, přece se tam zlomila ta ťapička, co se to s ní šteluje. … Jo, a neříkal jsi včera, že tě stříhat nemůžu, že bych to zase zkazila?!“

„Tak já se dopoledne půjdu podívat, jestli se tu nedá někde sehnat novej, obyčejnej strojek,“ uzavřel to Choť a vrátil se pod peřinu.

V deset Choť volal, že nejlevnější zakoupitelný strojek, na který při pochůzkách po okolí narazil, je Remington za jedenáct stovek. A že to teda ne, kvůli jednomu stříhání, a ještě kdovíjakému.

„Tak jdi k normálnímu holiči pro bělochy. Horší než ode mě to mít nebudeš,“ popíchla jsem polovičku.

„Tak asi jo,“ zamířil Choť do věčně prázdného kadeřnictví ve vestibulu nedalekého nákupního centra.

Další telefonát, po půl hodině:

„Tak co, už jsi ostříhaný?“

„Ne, čekám..“

„Tam je fronta?“ údivem jsem ho nenechala domluvit.

„…čekám, až si kadeřnice půjčí stříhací strojek. Mají tu jenom jeden a teď s ním stříhá její kolegyně.“

Za hodinu Choť vstoupil do dveří s hlavou kulatou jako melounek.

„Vždyť to máš pořád dlouhý!“ zvolala jsem při tom pohledu.

„Nojo, ona říkala, že jim na tom strojku nejde nastavit kratší dýlka…“

„A tady ti nechala úplně dlouhý vlasy,“ vzala jsem mezi prsty trs kudrlin nad Choťovým čelem.

„No, ona říkala, že nikdy černocha nestříhala…“

„Kolik jsi platil?“ zajímalo mě, zatímco jsem se přehrabovala skříní ve snaze najít akumulátor k našemu zastřihávacímu strojku.

„Osmdesát korun. Ale dal jsem jí stopade a byla ráda.“

Moje tiché úpění tlumily útroby skříně.

O pár minut později jsem za pomoci našeho vlastního rozbitého strojku (na kterém se pro změnu nedá nastavit délka vlasů delší, než milimetr) učinila z brachykefalního Chotě opět Chotě dolichokefalního. Ale mně dýško nedal….