Stropní svítidla, nástěnná svítidla, žárovky… Pogumovaná kolečka nákupního vozíku tiše šustí na čisťounké dlažbě velkého obchodu s potřebami pro domácnost.
Mladá maminka při letmém ohlédnutí za zvlášť krásným lustrem spatřila něco neobvyklého.
" Hele, koukej, černoch!" upozorňovala polohlasem svou asi pětiletou ratolest.
Chlapeček se otočil do uličky, v níž nebylo k vidění nic než lustry, lampy, nákupní vozík a Choť.
"Co? Kde, kde?" vyptával se maminky zmateně a marně hledal to mimořádné, na co by měl zaměřit pozornost.
Bohužel, Choť se rozesmál (a maminka zastyděla) dřív, než mohl zjistit, jak přesně ho maminka nechápavému dítku specifikuje.
Dvanáct krajů 
čvn 02, 2008 @ 18:56:37
zrejme jeste ve veku kdy dite takovyhle malichernosti nerozlisuje 🙂
čvn 02, 2008 @ 20:08:36
No jo, no, neví co je černoch, čekal něco mezi psem a dinosaurem:-)
čvn 05, 2008 @ 22:13:18
Dobře, že se maminka zastyděla…
čvn 07, 2008 @ 16:27:35
ja myslim, ze je vlastne dobre, ze mu to rekla, tomu diteti. protoze se od malicka nauci, ze cernoch stejne jako beloch patri ke spolecnosti a az mu prijde do skolky cernousek, bude mit jasno.
čvn 08, 2008 @ 23:55:04
L., já bych řekla, že velmi výrazné odlišnosti dítě rozlišuje dost brzo, ale chlapeček, zvyklý denně vídat černochy přinejmenším v televizi, asi opravdu čekal něco mezi psem a dinosaurem 🙂 .