Varování: následující historka není nic pro citlivé a jemné dušičky. Popravdě řečeno, je poněkud nechutná.

Lansana je ctihodný otec rodiny. Lansana je středního věku, středního vzrůstu, střední postavy, ničím nápadný. Lansana je celníkem na letišti v Dakaru.

 

Lansana se v rámci své práce dostal na výměnný pobyt, nebo snad na školení, do Kanady. Na letišti ho vyzvedl známý, takže celník nemusel nikde bloudit, a odvedl ho do autobusu. Takový krásný autobus! Lansana nenápadně nasál nosem vzduch. Jak to tam vonělo! Podlaha se třpytkami, čisťounké nové potahy sedadel, spousta místa… I nový kufr, na který byl Lansana ještě před půl hodinou pyšný, mu najednou na té podlaze připadal nějak omšelý.

 

Tak tohle je Amerika!

 

Lansana se snažil neprohlížet si okolí moc nápadně: nebude přece vypadat před známým a před spolucestujícími jako nějaký buran.

 

Ale jak tiše ten autobus jede! Lansana sedí, ruce sožen v klně, a snaží se tvářit, jako by ho nic neřekvapovalo. Až se mu z toho všeho stahuje hrdlo.

 

Zhluboka potáhne a… chrk! Vydatný plivanec stéká po okně po Lansanově levici.

 

"Co to děláš?" nezadržel Lansanův soused vyjeknutí.  Na celníka se upírají pohoršené zraky všech spolucestujících – ten zvuk se nedal přeslechnout.

 

"Já jsem si… ehm… nevšiml, že je tam sklo," loučí se Lansana s představou, že bude dělat dojem zcestovalého muže, a zatímco likviduje důkaz svého omylu, v uších mu zní smích spolucestujících.