Bambarské přísloví říká, že práce ženy nikdy nekončí. Západní věda se o přísloví nestará – místo toho hledá, jak odstraňovat následky „nekončící práce“, aniž by byla dotčena výkonnost. Diskutující hlasy pod jedním z mých článků předpovídají brzkou zkázu mé tělesné schránky, a mimoděk mi připomněly příhodu, která se stala kamarádce mé spolupracovnice.
Veronika je zástupkyně farmaceutické firmy. Se svým povoláním bývá spokojená a máloco ji dokáže překvapit. Máloco. Ale i taková na pohled nudná zaměstnání s sebou někdy nesou intenzivní zážitky tam, kde by je nikdo nečekal. Třeba na kongresu.
Malý mužík u promítacího plátna se zapálenými gesty přednášel o výhodách a skvělých výsledcích nového antidepresiva. Přeháněl efektivitu, bagatelizoval vedlejší účinky. A na konec si schoval příběh, kterým chtěl své – převážně mužské – posluchače definitivně přesvědčit o výjimečných hodnotách představovaného léku, který umí dokonce přinášet blaho celým rodinám.
Uvedl příklad ženy, matky čtyř synů, která každý den ráno vstala, obstarala dobytek, zaopatřila syny a manžela snídaní a čistými oděvy a odkvačila do práce, kde za směnu ušila 400 polobotek, pak se vrátila domů, uvařila, uklidila, vyprala, vyplela zahradu, vyžehlila, napsala úlohy s mladšími syny, obstarala dobytek a muže a starší syny a ulehla, aby za několik málo hodin znovu vstala, postarala se o dobytek, uvařila snídani… atd. Po nějaké době zašla tato žena k lékaři. Připadala si unavená, vyčerpaná, v práci neušila víc než 300 polobotek za den a někdy dokonce ani nebyla s to uvařit synkům teplou večeři. Lékař pokýval hlavou a předepsal lenošce nové antidepresivum. A hle! Žena znovu ožila, začala s radostí vařit, žehlila ještě rychleji, krávy dojila důkladněji a za směnu náhle ušila až 600 polobotek, což se kladně projevilo též na jejím finančním přínosu do domácnosti.
Lékárníci, lékaři a zástupci společností vypadali nadšeni. Jen Veronika a další dvě ženy (tedy všechny ženy v sále) se zdály pobouřeny. Jejich kolegové nechápali proč. Je přece evidentní, že ta antidepresiva fungují…
Dvanáct krajů 
čvn 10, 2009 @ 12:28:16
naštěstí s poměrně dlouhými pauzami klidu( i tři čtvrtě roku) a občasnými manickými záchvaty:))) Antidepresiva jsem ale brala jen jednou a jinak stačil třezalkovej čaj a KLID. Díky Bohu za mého muže, který sice nezná význam slova deprese, ale za to pozná, že jeho ženě prostě není dobře, a tak nějak sám od sebe se chopí činností, které jsou potřeba k chodu domácnosti, a i když je na něm poznat, že je celkem bezradný, co se rozveselení nekomunikující a bezdůvodně plačící ženy, snaží se. Možná bych si ale mohla pořídit ta antidepresiva na zvýšení výkonnosti, když kouknu v ložnici na šest praček nevyžehleného prádla, nejspíš by se mi hodila….
čvn 10, 2009 @ 12:39:12
Tak tak, švédská ocel a česká žena zvládnou všechno 🙂 a kdyby ne, jsou tu antidepresiva
čvn 10, 2009 @ 13:43:15
a ty polobotky mě rozesmály nahlas 🙂
čvn 10, 2009 @ 16:01:28
to je priamy kvantitatívny dôkaz predsa!
čvn 11, 2009 @ 05:48:16
Ráno jsem se probudila , rychle se umyla, podojila jsem krávu, pak si zakouřila, dala žrát slepicím a králíkům, vyvedla kozy a krávu na pastvu. Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala jim věci do školy a odvezla je do školy. Po návratu jsem naklepala kosu, pokosila trávu, a pak jsem šla do práce. V práci jsem se pohádala s podřízeným, vyhodila jiného podřízeného z práce. A vydělala peníze. Pak jsem přišla domů, nasekala dřevo, připravila jídlo, dojela do školy pro děti, dala jsem jim jíst, zpracovala jsem daňové přiznání a šla na pole. Tam jsem okopávala zeleninu až do tmy. Mezi tím jsem stihla jít ke kosmetičce, objednala si nový balzám a vrátila domů. Došla jsem pro krávu a kozy, připravila večeři, vyměnila pojistku, nakrmila děti, vykoupala a dala je spát. Pak jsem dala prát prádlo, šla na internet, přes banking poplatila složenky, přečetla poštu, dala sušit prádlo, snědla kousek chleba, a jdu spokojeně spát. Když v tom mi blesklo hlavou – hrůza – můj muž leží neošukaný na gauči!
čvn 11, 2009 @ 09:49:47
moje známá to kdysi používala na učení, akorát že se jí chtělo strašně kouřit a když došly cíga, tak v noci obcházela kolej a hledala vajgly 🙂 Jako vdaná si vzala ráno Fermetrasin a večer se probrala a zjistila, že má vypráno, uklizeno, uvařeno…. o manžela- internistu se mohla v práci postarat jiná 😀
čvn 11, 2009 @ 10:48:22
To mam asi radsi nepodojeno,ale stastnyho manzela a bez antidepresiv :-)))))
čvn 11, 2009 @ 14:25:15
Tyjo taky radsi neco vynecham nez zobat bobule abych vse zvladla:-)Ale jak mi bylo receno, 1 dite zadny dite, takze ja na prasky nemam narok, navic mame mycku atd., manzel hodne pomahá a obcas se radsi najim v restauraci:-)Zajimalo by me, za jak dlouho ta šička bot totalne odpadla..Asi je lepsi investovat do te mycky nez prášků;-)
čvn 11, 2009 @ 22:20:13
tak to je fakt síla…