Zatímco dřív jste v Dakaru na ženu v muslimském šátku téměř nenarazili, v posledním desetiletí se zahalování stalo rozšířenou módou zejména mezi univerzitními studentkami. Oblékání dívek v intelektuálském prostředí se stále více blíží arabskému ideálu – místo dříve nošených šátků se studentky dnes oblékají do džilbábů, které v záhybech volného střihu skrývají celou postavu (s výjimkou tváře) od hlavy až ke kolenům.

 

Ibádu se vzájemně poznávají podle vzhledu: ženy – mladé, protože starší ženy šátky po arabském vzoru nenosí – mají vždy šátek pečlivě utažený kolem obličeje, muži si pěstují bradku a kalhoty zkrátili nad kotníky.

Muslimka nesmí ukazovat svou krásu nikomu než manželovi, oblečení venku nesmí odhalovat ženiny hrany či obliny. Jde-li na veřejnost, nepoužívá muslimka make-up a vůbec se raději drží v ústraní. Souhlasí s tím i ibádu Khady: "Ty, které se k šátku oblékají vyzývavě, by ho snad radši neměly nosit vůbec. A častá předmanželská těhotenství ibádu z Mbouru a mediálně skandalizované vraždy novorozenců, kterých se i tyto dívky někdy dopouštějí? Povaha se přece nepozná podle oblečení…"

 

Adža, moderně oděná muslimka v šátku, si naopak myslí, že zahalení ženě nebrání v běžných denních aktivitách, společenském životě ani v tom, aby byla na veřejnosti co nejupravenější. Adža se nechce cítit výjimečná; má kamarádky mezi zahalenými i nezahalenými děvčaty.  A dbá na sebe. "Musí mi to slušet," říká, "chci být vábivým příkladem, aby i ostatní kamarádky zatoužily po zahalení."

 

Adžin přístup je výjimečný; většina ibádu obou pohlaví své nedostatečně radikální souvěrce ani nezdraví, natož aby vstoupila do rozhovoru nebo se zahodila pokleknutím ke společné modlitbě s nimi.

 

 "Já nevidím nic špatného na tom, že půjdu na pláž nebo budu s kamarády poslouchat hudbu," pokračuje Adža. "Jde o to, že muži mě musí respektovat, a od toho závoj je."  

 

Martin, mladý křesťanský hlasatel jedné z dakarských rozhlasových stanic, prohlašuje, že nošení muslimského závoje by mělo být mezi ženami rozšířenější.

 

"Ženy by se neměly veřejně vystavovat," míní. "Ty v šátku  bývají klidnější a mívají lepší povahu. "Vážím si jich mnohem víc, než nezahalených žen," svěřil se.  "Dokonce jsem byl do jedné zamilovaný, bohužel, moji žádost o ruku z náboženských důvodů zamítla. Zůstali jsme jen dobří přátelé. V každém případě, kdyby se tak oblékaly všechny dívky, ve společnosti by ubylo problémů."  

 

Další mladík, tentokrát muslimského vyznání, Bókar, to nevidí tak prostě. "Podle oblečení sotva poznáš, kdo je ibádu a kdo si na to jen hraje. Každá muslimka by se sice měla chovat a oblékat podle svého náboženství, ale jak je to doopravdy… Mám i přítelkyni ibádu, jenže s ní je to těžké, o spoustě věcí vůbec nemůžu mluvit. Ale i před ní jsem chodil se zahalenýma, a získal jsem dojem, že v osmi případech z deseti se ibádu staly holky, co už nejsou panny, jen aby si napravily reputaci."

 

http://www.seneweb.com/news/elections2007/article.php?artid=24600