Od roku 1955 do roku 1992 vzrostl průměrný věk poprvé se ženícího Senegalce z 25 na 32 let. Ženy se už nevdávají průměrně v jednadvaceti, ale ve čtyřiadvaceti. První pohlavní styk má teď průměrný senegalský muž ne v sedmadvaceti, ale v osmnácti letech… a průměrná žena, stejně jako před čtyřiceti lety, v devatenácti.

Už z pouhého pohledu na čísla je zřejmé, že – ačkoli se o tom nemluví a veřejné mínění mimomanželské pletky odsuzuje – předmanželský sex není ničím mimořádným.

 

Při zvyšujícím se věku snoubenců vstupujících do manželství si dívky kladou o to déle otázku, zda se zaměřit na muže svobodné, nebo zadané. Ženatí muži bývají údajně méně rozmarní, nevtíraví a velkorysí. Je lehké je podvádět, protože mají čas jen v určené hodiny. A tak hodně žen, které mají přítele nebo snoubence, udržuje zároveň vztahy s ženatými.

 

„Je mi dvacet sedm. Mám za sebou několik vztahů a myslím, že ženatí muži jsou lepší. Jsou milejší a štědří – asi proto, že jsou z domova zvyklí starat se o ženu. Naproti tomu svobodní svou dívku v hmotných nesnázích často vydírají požadavkem sexu. I když peníze mají, neradi je pouštějí, když si ´neužijou´. Neříkám, že jsou takoví všichni, ale většina ano. Je to odporné. Kvůli tomu pak některé holky chodí raději s ženatými, kteří se spíš spokojí s něžnostmi a málokdy vyžadují sex.“

Další důvod, proč některá děvčata udržují vztahy s ženatými, jsou volné noci. Muž musí být u manželky, takže doba mezi západem slunce a úsvitem skýtá možnost trávit hezké chvilky s mladým (a svobodným) přítelem.

Jsou samozřejmě také ženy, které dávají přednost chudému a nezadanému před zajištěným ženáčem, který za zády své manželky hledá jen nezávazné povyražení.

„Svobodná holka musí vědět, co chce. Ženatí chlapi jsou velkorysí, ale nenabízejí žádné záruky. Málokterý z nich se s vámi ožení. Když muž hledá druhou manželku, většinou s ní nechodí dlouho. Ale jsou jiní, pro které je to zábava, a zůstávat s nimi je nebezpečné. Nejen, že zůstanou ve svém monogamním svazku, ale odhodí vás, když zestárnete, a najdou si mladší. Svobodný muž sice nedává tolik dárků, ale vztah s ním nabízí víc perspektiv a míň rizik.“

Dvaadvacetiletá Aby říká: „Mám tříletý vztah s ženatým mužem, ale před dvěma lety jsem si našla také svobodného přítele. Můj ženatý milenec si mě váží a stará se o mě, ale každou noc a všechnysvátky tráví u manželky. Není se mnou, když ho potřebuju. Rozešla bych se s ním, ale řeší všechny moje problémy. Můj svobodný přítel mi nedává ani část toho, co ten ženatý, ale mám s ním naději na svatbu.“

Manželky donchuánů zůstávají v klidu: i když jejich muži prohánějí sukně a zasypávají mladá děvčata dárky,  tyto „zlodějky manželů“ podle jejich sokyň „riskují, že zůstanou starými pannami“.

„Je mi jedno,  že manžel běhá za holkama. Mám se dobře a vím, že další manželku si nepřivede. Tyhle slečny sbírají jen drobky z toho, co my, manželky, dostáváme od svých mužů právem. Vím,že těm holkám jde jen o to, aby si přilepšily,“ chápe situaci S. Maiga, kterou nezaráží, že její muž má přítelkyni. Aminata Niang, další vdaná žena, dodává: „Naši manželé platí těmhle ženám byty a šperky jen proto, aby si s nimi užili. Jsou to hlupačky, kterým nezáleží na budoucnosti. Muže, který dává takové dárky, by měly žádat, aby se s nimi oženil. Ale zůstávat svobodné nebo žít na hromádce, to je ztráta času. Nejhanebnější je, že se odvažují dělat s našimi manžely to, co děláme my, legitimní manželky.“

(Převzato ODSUD )

O (ne)materiální povaze lásky v určitém kulturním prostředí jsem si nikdy iluze nedělala, ale po přečtení článku mám pochyby, zda je nízký výskyt viru HIV v Senegalu (podle UNAIDS méně než 0.7%) skutečně dán praktikováním muslimské víry, jak se s oblibou tvrdí?

Předmanželskou ctnost si lidé velice považují (co si budeme povídat, hlavně u žen). Ale když teta z otcovy strany sdělí nastávajícímu manželovi novinu, že jeho zaslíbená není panna, snoubenec může jen těžko odpovědět, že za těchto okolností nevěstu nechce: urazil by celou rodinu. Těžko by pak hledal jinou ženu, protože solidarita mezi rodinami dívek je silná a navíc, kdo by chtěl riskovat podobnou ostudu se svou vlastní dcerou?

Další zdroje:

http://www.popline.org/docs/1132/111901.html

http://www.seneweb.com/news/article/15487.php

Abdoulaye Barra Diop, La Famille Wolof, Karthala 1985