„To je nejkrásnější chlap, jakýho jsem kdy viděla, dokonalost sama,“

lákala mě Nigeria, abych klikla na link, který mě zavede do fotogalerie jednoho z jejích internetových přátel. Podlehla jsem. Z obrazovky se na mě zašklebil nažloutlý skřet s opičím obličejem, vypracovanými břišními svaly a kalhotama tak hluboko pod pasem, že by k nim měl nosit ještě fíkový list.

V úleku jsem se neubránila výkřiku zděšení.

Nigeria, bohužel zrovna u sluchátka, které ji spojovalo s mikrofonem našeho telefonu, dala najevo své pohoršení nad naprostým nedostatkem vkusu, který opakovaně projevuji.  

Bylo to jen pár dní poté, co jsem Nigerii poslala e-mail s rodinnou fotografií svého dlouholetého kamaráda, krajana jejího muže: „Podívej, jaké nádherné děti má, a přitom je taaaak ošklivý!“ komentovala jsem obrázek, na kterém Moses objímá své dvě dospělé poloněmecké dcery. Nigeria mi oznámila, že Mosesovu půvabu dočista propadla, a jestli nemám jeho fotek víc?  

Vzpomněla jsem si na to, když jsem pročítala diskusi pod článkem o Muži, který chtěl být věrný. Čtenářky se v ní svěřují s tím, že se jim líbí/nelíbí černoši, Asiati, Arabové…

Jako kdyby barva pleti měla (mohla?) být tím jediným rozhodujícím faktorem.  

Ráda se podívám na štíhlého, mladého muže, pokud možno dlouhonohého a dolichokefalního, nepříliš robustního, ale dobře osvaleného, s výraznými rysy a inteligentním výrazem. Labutí šíje podmínkou. 🙂 Z výše uvedeného vyplývá, že hned tak nepropadnu kouzlu kolemjdoucího Mongola nebo Eskymáka, ale oku lahodícího Severovietnamce nebo Korejce si už představit dovedu, jakož i vzezřením okouzlujícího Nora, severoamerického Indiána, Masaje nebo Fulbu.

Ne že bych s nimi chtěla hned žít nebo kvůli nim opustit milovaného Chotě… ale popatřím na ně ráda, to zas ano.  Nigeria by se nejspíš zhrozila, a její popis těch (mně) dech beroucích krasavců    bych nechtěla slyšet.

A to se jí, troufám si říct, líbí (i) černoši, stejně jako se (i) černoši líbí také mně. Barva pleti je totiž jenom detail (byť i ten musí ladit s celkem).  

Ale kdybych zatoužila po autě, určitě nevstoupím do obchodu se zvoláním:

„Potřebuju auto podle svého vkusu – je mi jedno, jestli to bude tirák MAN, dvoumístné minikupé, škodovka nebo mercedes – hlavně, ať je to červený! Anebo aspoň, ať není modrý…“