Statistika nám říká, že průměrný Senegalec (ale i Malijec či Kamerunec) touží mít o dvě až čtyři děti víc, než chce porodit jeho manželka.

V realizaci snů o množení jim brání máloco – pouze deset procent Senegalek užívá některou z moderních antikoncepčních metod. Ke zlepšení nevede ani propagace antikoncepce, její dotování nebo zřizování poradenských center pro plánování rodičovství.
„Mnoho žen k nám přicházi jen jednou, informují se, ale už se nevrátí,“ hodnotí situaci poradenských center paní Tapa Ndiaye z Mbouru. „Ženy se vzájemně straší vedlejšími účinky hormonálních tablet.“
 
Další problém spočívá v tom, že propagace plánovaného rodičovství si v prvních letech otevřeně kladla za cíl omezování porodnosti. Tak také vešla do podvědomí a její novější cíl – oddalování porodů – už mnoho potenciálních uživatelek nebere v potaz. 
 
Ani muži, pracující převážně v zemědělství nebo rybolovu, nemají zájem na tom, aby byla porodnost jejich manželek jakkoli omezována, neboť na poli i na moři se hodí každý pár rukou navíc. Muži také většinou mají představu, že „plánování rodičovství“ znamená ukončení plození, a proto poradenská centra nejen nenavštěvují, ale dokonce se snaží v jejich návštěvě bránit i manželkám. Pokud se podaří manžely poučit o tom, že větší rozestupy mezi porody jsou pro ženu ze zdravotního hlediska lepší, obvykle pak už nebývá problém přimět je, aby s  plánovaným rodičovstvím souhlasili, ale většina mužů o antikoncepci nechce ani slyšet. Jejich odpor jde tak daleko, že asi v 9% případů vyhrožují rozvodem, kdyby se manželky k jejímu užívání uchýlily.
 
 
Více: ZDE a ZDE