Dvanáct krajů

"Pro zdejší dívky obřízka neznamená, že jsme jim něco odňali. Pro ně je to normální součást života." (Dr. Y.O.Alla, súdánský psychiatr)

"Rodiče nechtějí, aby dítě bylo stigmatizováno tím, že nebude obřezané. A ona chápe, že se to děje v jejím zájmu." (Dr. Hassabo, psychiatr)

"Prohlašuje, že to nebolelo." (!!! padesátiletá Súdánka, která byla jako šestiletá obřezána bez anestetik). Říká, že kvůli své obřízce neměla žádné potíže a že je ráda, že je obřezána. Považuje obřízku za prospěšnou." (Prisoners of ritual, str.247)

"Venkovští muži, včetně náboženských vůdců, jsou obvykle otevřeni přijímat informace od aktivistů a jsou šokováni, když se dozvědí o zdravotních rizicích plynoucích z FGM. Hůře se jedná s venkovskými ženami, které nevěří úmyslům mužů a jsou přesvědčeny, že jejich dcery by se nevdaly." (odkaz)

Egyptská televize natočila zajímavý dokument (je to jen pár minut a s anglickými titulky), ve kterém se ptá vesničanů na jejich názory a zvyklosti ohledně ženské obřízky. Všechny dotázané ženy jsou pro a hrozí se toho, že by jejich dcery mohly zůstat neobřezané. Přiznávají, že své dcery a vnučky obřezávají i proti vůli svých manželů. Dotazovaný náboženský vůdce říká, že je zásadně proti, ale nemůže nic dělat: i jeho vlastní dcery byly obřezány proti jeho vůli, když se vzdálil z domu (jeho slova potvrzuje jeho manželka).

Mýtus: Ti, kdo provádějí ženskou obřízku, si myslí, že je to zvyk vyžadovaný náboženstvím, že pomůže uchránit panenství (počestost) ženy a že pohlavní styk s obřezanou ženou přináší muži více rozkoše.

Skutečnost tak jednoduchá není. GRAF ukazuje, že pro provádění ženské obřízky jsou v jednotlivých zemích obyvateli uváděny následující důvody:

1. Prospěšný zvyk: 58% v Egyptě, 71% v Mali, 100 % ve Středoafrické republice, 53% v Eritreji.

2. Náboženství: 30% Egypt, 10% Mali, 9% Středoafrická republika, 10% Eritrea

3. Lepší hygiena: 35% Egypt, 12% Mali, 20% Středoafrická republika, 10% Eritrea

4. Lepší vyhlídky na manželství: 8% Egypt, 5% Mali, 12% Středoafrická republika, 13% Eritrea

5. Mužské sexuální potěšení: 3% Egypt, 2% Mali, 0% Středoafrická republika, 0% Eritrea

6. Prevence promiskuity: 6% Egypt, 0% Mali, 0% SAR, 0% Eritrea

Mýtus: Je lépe obřezávat chlapce v co nejrannějším věku. Tehdy ještě necítí bolest.

Skutečnost: Výzkum, který byl prováděn na kanadských klinikách v roce 1997, ukázal zvýšení srdeční činosti, dýchací potíže a nebezpečí šoku u novorozenců, obřezávaných bez anestézie nebo jen s použitím znecitlivujících mastí. Provádění studie muselo být zastaveno.

Pro silné povahy je zde pětiminutové VIDEO se zvukem.

Mýtus: Mužská obřízka není nijak mimořádně traumatická ani bolestivá.

Skutečnost nejlépe ilustrují FOTOGRAFIE (tato konkrétní operace je zachycena na videozáznamu, který teď ale nejsem schopna najít) – to, co je ve filmu k vidění, je srovnatelné s (byť částečně aranžovaným) záznamem ženské obřízky .

Mýtus: Ženská obřízka začíná tím, že dospělí lidé někam vlečou vzpouzející se a plačící, případně nevědomou malou holčičku.

Skutečnost:  Ve východní Africe jsou často obřezávána děvčata až před svatbou, vě věku kolem patnácti let.  Jinde k obřízce přistupují ženy, které už porodily své první dítě (viz geografický přehled níže).

V Gambii, jejíž prezident ženskou obřízku prohlásil za kulturní dědictví a odmítl byť i jen uvažovat o zákonech tyto praktiky trestajících, se čím dál častěji nechávají dívky obřezávat proti vůli svých rodičů. Početní převahu v zemi mají mandinská etnika, která FGC považují za součást své kultury. Minoritní Wolofové a některé další kmeny ženskou obřízku nepraktikují, ale jejich děvčata se často nechávají obřezávat spolu s mandinskými kamarádkami.

Mýtus: Ženská obřízka je provozována muslimy, aby zabránila ženě v prožívání sexuální rozkoše.

Skutečnost: Islám narozdíl od některých směrů křesťanství neomezuje funkci sexu na plodící. Několik hadíthů zmiňuje důležitost milostné předehry: imám Ghazzálí ve své Revival of Religous Learning cituje  některé, které doporučují, aby žena dosáhla orgasmu jako první,  a sexuální neuspokojení je jedním z důvodů, které muslimce umožňují požádat o rozvod.

ŽENSKÁ OBŘÍZKA V ETNO- A GEOGRAFICKÝCH FAKTECH

Benin – Asi 50% žen je obřezáno, většina z nich v severních provinciích.Obřízku praktikují kmeny Bariba, Boko, Nago, FulBe and Wama. K proceduře dochází mezi 5 a 10 rokem věku, jen u Nagů jsou obřezávány dospělé ženy po několika porodech.
Nejběžnější formou obřízky je odstranění převislé kůže z klitorisu.

Burkina Faso – obřezáno 72% žen, většinou na venkově. Obvykle se provádí excize, většinou mezi prvním a sedmým rokem věku. Poslední dobou vzrůstá počet případů, kdy se děvčátka obřezávají v prvním týdnu života, aby si nepamatovala bolest. Asi 7% pacientek gynekologie má vlivem obřízky potíže, většina si stěžuje na nemožnost pohlavního styku. Islámské asociace se snaží ženskou obřízku potlačit.

Kamerun – excize je prováděna u 100% muslimských a 65% křesťanských dívek.

Středoafrická republika – Kolem 50% žen je obřezána, ale v některých oblastech jde až o 95% podle kmenové příslušnosti; obvykle se obřezává mezi 7. a 15. rokem, ale asi 10% případů až po 19. roce. Provádí se excize a circumcize.

Čad – excize a infibulace praktikována po celé zemi všemi etnickými a náboženskými skupinami.

Pobřeží slonoviny – excize, 50% žen (80% muslimek, 16% křesťanek) – většinou obřezávány kolem 10. roku věku.

Kongo – 5% dívek obřezáno.

Džibuti – 98% žen obřezáno, většinou infibulováno, asi 16% podstoupilo "jen" excizi. Věk operace závisí na kmeni obřezávané – od novorozeňat až po matky, které mají za sebou první porod.

Egypt – obřezáno 97% žen nezávisle na náboženství, muslimek i křesťanek. Většinou circumcize, na jihu se provádí i excize. Islámští radikálové i lékaři vystupují na podporu obřízky, vláda a někteří duchovní se ji snaží vymýtit.

Eritrea – 97% žen obřezáno (excize, infibulace, sunna) – týká se křesťanek a muslimek.

Etiopie – obřezáno 80% žen (sunna, klitoridekromie, excize, infibulace). U některých etnik na jihu je neznámá, ale tato etnika nečítají více než 1%. Ženská obřízka je ve městech nejrozšířenější u křesťanů a muslimů.

Gambie – excize a circumcize provedena u 80% žen všech náboženství (u všech žen z kmene Mandingo a Sarachole, u 93% Fulbek, 67% Ďolek a 2% Wolofek).

Guinea – 88% dospělých žen obřezáno (circumcize), ale dnes se díky masivní vládní kamapni nově obřezává maximálně 20% dívek.

Guinea Bissau – 50% žen obřezáno, obřezávají se také všechny muslimky, na na venkově obřezáno 80% žen, ve městě kolem 30%. záleží také na etniku.

Indonésie – zachovávají se určité rituální formy zásahů do vnějších ženských pohlavních orgánů, zejména klitorisu. Neamputuje se.

Izrael – circumsizi pravděpodobně dosud provádějí etiopští židé – imigranti.

Keňa – 38% žen mezi 15 a 19 lety má za sebou excizi nebo circumcizi. V některých komunitách je to přes 80%. V Keni jde zejména o přechodový rituál při dospívání ženy a excize se považuje za přípravu dívky na manželství. Tradiční obřízkové rituály se dotýkají celé společnosti, ale dnes se ze zdravotních důvodů dívky často svěřují do rukou lékaře v časnějším věku.

Libérie – 50 – 70% žen prodělalo excizi nebo circumcizi, podrobnější údaje nejsou dostupné.

Mali – 94% žen prodělalo excizi nebo circumcizi. Zasaženy jsou všechny oblasti kromě okolí Gaa a Timbuktu. Obřezáno je 85% křesťanek a 94% muslimek. Méně obřezaných žen je mezi Songhajkami (48%).

Mauritánie – 20 – 25% obřezáno; obřezává se 92% soninských žen a 95% fulbských žen.

Mexiko – ve východní části praktikovaná introcize.

Niger – 5%, zejména mezi Fulby a Zermy. Obřezávají se miminka a malé děti.

Nigérie – přes 50%, zejména Hausové, Ibové a Yorubové bez ohledu na vyznání. Excize, klitoridektomie, infibulace, circumcize, introcize.

Peru – v kmeni Conibů praktikována introcize.

Senegal – až 40% v závislosti na kmeni, excize, circumcise.

Sierra Leone – 90% žen po excizi. Provádějí všichni křesťané a muslimové s výjimkou kmene Kriů.

Somálsko – 100%, 86% z nich infibulovaných.

Súdán – 89%, většina z nich infibulovaných. Obřízka se neprovádí jen ve třech súdánských provinciích.

Togo – 12% celkem, ale mezi některými etniky až 98%. Excise, circumcise.

Uganda – 5% žen prodělalo excizi.

Tanzánie – 18% v závislosti na etnickém původu. V regionu Mara z každých 6000 dívek v důsledku obřízky 25 umírá.

Sexuální chování Súdánek

Mýty o obřízce I

Mýty o obřízce II.

Při mužské obřízce se někdy se odstraňuje předkožka celá, jindy jen ke zúžení; další druhy zahrnují podélné rozříznutí penisu a jiné mutilace, údajně zlepšující sexuální prožitek ženy; dodneška se mluví o tom, že obřízka usnadňuje hygienu a je obecně zdravá: současné průzkumy dokazují, že neobřezaní muži mají při nechráněném styku s infikovanou osobou větší šanci nakazit se virem HIV,  nebo že jsou kvalitnějšími přenašeči lidského papillomaviru. Teorie o tom, že by neobřezaní muži více trpěli záněty močového ústrojí a plísněmi, už byly vyvráceny.
Na druhou stranu se mlčí o tom, že mužská obřízka může způsobit infekci, krvácení, šok, gangrénu (fotografie),
keloidní jizvy a keratinizaci žaludu , infekce močovodu, úplnou destrukci penisu, možné znovuotevření rány v dospělosti, znemožnění erekce i pohlavního styku a další. 

Mýtus: Ženská obřízka je spojena s islámem, nebo ji islám vyžaduje. Mužská obřízka má kořeny v židovství.

Skutečnost: Ženská i mužská obřízka jsou zákroky staré nejméně 3500 let. Ve starém Egyptě se obřízkou odlišovaly ženy z urozených kruhů od neobřezaných otrokyń a prostitutek. U většiny národů, kde se obřízka dodnes provádí, byla součástí přechodových rituálů při uvádění do dospělosti. Teprve chlapci, zbaveni "ženského elementu" předkožky a dívky, zbavené "mužského" klitorisu, se stávali "celými muži" a "celými ženami" a, zbaveni své oboupohlavnosti, mohli začít plnohodnotný dospělý život.

Ženská obřízka je ve většině arabského světa neznámá. Výjimkou je Egypt, Jemen, Spojené Emiráty a Omán. Ženská obřízka se neprovádí v Libanonu, Sýrii, Iráku (s výjimmou žen z kurdské minority), Jordánsku (kromě malé oblasti v jeho jižní části), Palestině, v Maroku, Lybii ani Tunisku.

Mýtus: Ženskou obřízku lze snadno vymýtit s pomocí náboženství nebo aktuálních zákonů.

Skutečnost: Islámu ani křesťanství se ani po stovkách či tisících let nepodařilo ženskou obřízku vykořenit ze zvyklostí. "Misionáři, aby nepřišli o konvertity, raději ženskou obřízku akceptovali". (Ze stránek Amnesty International) Ve většině zemí, v nichž se ženská obřízka dnes provádí, je považována za trestný čin.

(Pokračování….)

Sexuální chování Súdánek

Mýty o obřízce II.

Mýty o obřízce III.

Faraónská obřízka v údolí Nilu je zmíněna už v nejstarších záznamech – tehdy se jí odlišovaly vznešené a počestné ženy od neobřezaných prostiutek a otrokyň. Súdánská společnost je patriarchální a patrilineární, neprovdaná žena nemá žádná práva ani ekonomické zázemí.

Bez obřízky se děvče nemůže vdát a nemůže ani naplnit svou společenskou roli.

Život v Súdánu je tradiční, nedotčen vnějšími vlivy a faraónská obřízka se provádí prakticky bez výjimky. Obřízky jsou provázeny ohromnými slavnostmi a den obřízky je považován za nejdůležitější den v životě ženy, daleko důležitější, než je svatba.

Faraonská obřízka, tak jak je prováděna v Súdánu, je vlastně pásem cudnosti. Na venkově se často provádí na malých holčičkách mezi 4 a 8 lety věku bez anestézie, dítě je často jen znehybněno, dochází ke krvácení, infekcím a šoku, zadržování moči nebo otravě. Psychické trauma je extrémě vysoké.

Obřízky, které se konají v jen o málo lepších podmínkách na klinikách, nejsou tak traumatické, ale pokud dívka přežije úvodní pooperační šok, čekají ji závažné zdravotní problémy v dospělosti, zejména zadržování moči a vleklé infekce močového traktu.

Protože moč a menstruační krev musí odcházet jediným malým otvorem, je problémem i menstruace, zadržování a hromadění krve za přepážkou. Období dospívání se u dívek vyznačuje vysokým výskytem depresí. Dívky jsou provdávány časně po zahájení menstruace; sňatky domlouvají rodiny. I přesto jsou podle vyjádření dotyčných tato manželství obvykle šťastná, zejména pokud žena neodchází daleko od své původní rodiny.

Ženich i nevěsta musí při svatbě hrát bezchybně svou roli – on sebevědomý, ona cudná.

Ženich čelí nejistotě, že se mu nemusí podařit infibulovanou ženu penetrovat, případně jí může způsobit krvácení a ona před jeho očima zemře.

Nebo, naopak, jeho nejistota způsobí jeho impotenci a jemu nezbude nic jiného, než spáchat sebevraždu.

Penetrace infibulované nevěsty trvá od tří dnů nebo i několik měsíců.

Někteří muži (víc než 15%) nejsou schopni svou manželku penetrovat a v tajnosti žádají o pomoc odbornici. U některých žen je zajizvení tak silné, že poševní vchod lze uvolnit jen chirurgickými nůžkami.

Súdánská nevěsta zakouší znovu obrovskou bolest a další trauma, které respondentky otevřeně vyjadřovaly před tazatelkou.

Přesto většina žen vzpomíná na své manžely jako na chápající a citlivé během celého procesu a prohlašuje je za něžné milence. Jen malé procento žen si stěžovalo na brutalitu.

Súdánské páry jsou i přes toto trauma spojeny silným poutem; většina žen je na své manžely velmi hrdá a často vyjadřuje spokojenost se svým manželstvím a životem. Nicméně, tázány, zda by nebyly raději muži, odpovídají, že kdyby si mohly vybrat, raději by se narodily v mužském těle.

Přestože faraónská obřízka zanechává mnoho žen neplodných, ty zbývající rodí mnoho dětí. Vulva se samozřejmě nemůže otevřít na nezbytných 10cm, takže bývá otvírána zvenčí a po porodu znovu zašívána. V posledních 50. letech se objevuje poporodní "znovuzašívání" vulvy se zmenšením otvoru, údajně pro zvýšení požitku muže.

Ženy z vyšších vrstev upřímně připouštějí, že po prvním bolestivém styku se po této proceduře usnadnilo i jejich potěšení, protože zbytky jejich genitální muskulatury jsou "opraveny".

V souladu s viděním společnosti, súdánské ženy musí svou "nemravnost" skrývat a dávat všemožně najevo, že jsou absolutně prosté vší sexuální touhy.

Požadavky své sexuality vyjadřují přijatelnými a všeobecně srozumitelnými signály: ženy se navoní kouřem vonných dřev a myrty a natřou olejem, aby se vůně vsákla do kůže. Takto navoněná žena je cítit na desítky metrů a každý manžel této vůni rozumí a bez dalších domluv se podle tohoto signálu zachová.

Žena se i pak musí chovat v rozporu se svou výzvou: předstírá, že se jen podvoluje mužově vůli, že nemá na sexu žádný zájem a nepociťuje žádný prožitek. Pokud má orgasmus, tají jej, a jestliže se přestane ovládat, po styku popře, že by to způsobila její vášeň.

Jsou povoleny i další způsoby, jak může manželka dát muži najevo svou touhu: pokud muž nereaguje na vůni nebo se ženě zachce sexu v noci, rachotí nádobím tak dlouho, až se domůže svého.

Přestože většina žen svým mužům zapírá, že by měly ze sexu rozkoš, dotazovaní muži tvrdí, že orgasmus u své manželky poznají.

I přesto by ale aktivní přístup ženy k sexu nebo přímá žádost o pohlavní styk mohly vyústit v rozvod.

Překvapivě i při takových podmínkách udalo 90% dotazovaných žen, že v manželství zažívají nebo někdy zažily orgasmus, od mnohonásobných až po slabé a obtížně dosahované. Často jim v dosažení orgasmu bránila bolest v jizvě, některé trpěly anorgasmií, zřejmě v důsledku nešťastného svazku. "

24letá zdravotní setsra byla v šestnácti letech vdaná za muže, který ji penetroval během jediné noci, takže následující rok a půl měla hrůzu ze sexu. I přesto, že byl nadále něžný, necítila ze sexu potěšení; po nějaké době přiměla svou rodinu, aby je rozvedli a provdala se za svou dětskou lásku. S ním zažívá orgasmus zhruba při každém třetím styku a sexuální styk jí činí potěšení.