Mýtus: Vzdělání žen je zárukou zastavení provádění ženské obřízky.
Skutečnost: Tam, kde se FGM provádí ve velkém mářítku, nemá vzdělání obyvatel na její výskyt žádný nebo téměř žádný vliv. V Súdánu, Somálsku nebo Mali nechávají své dcery obřezávat matky ze všech vrstev obyvatelstva, dokonce i ty, které vystudovaly univerzity v Evropě či Spojených státech.
Mýtus: Ženy si po FGM pamatují prožité trauma a rády by uchránily své dcery podobného osudu.
Skutečnost: Bolest a nepříznivé následky ženské (i mužské) obřízky jsou bagatelizovány a ti, kdo operaci absolvovali, se s nimi vyrovnávají po svém:
"Pro svou dceru plánuji jen obřízku 1.stupně. Musí být obřezaná, aby jí lidé nepohrdali." (Dvaatřicetiletá zdravotnice z Chartúmu)
"Ot: Cítíš zlost, když víš…jak jsi byla deprivovaná?
-Ne, je to naše kultura. Podstupuje to každý. Nikdo se nezlobí. Ženy vědí, že je to náš zvyk. I vzdělaní lidé to pořád dělají." (Fatma, súdánská matka 4 dětí, která vystudovala v USA)
"Pro zdejší dívky obřízka neznamená, že jsme jim něco odňali. Pro ně je to normální součást života." (Dr. Y.O.Alla, súdánský psychiatr)
"Rodiče nechtějí, aby dítě bylo stigmatizováno tím, že nebude obřezané. A ona chápe, že se to děje v jejím zájmu." (Dr. Hassabo, psychiatr)
"Prohlašuje, že to nebolelo." (!!! padesátiletá Súdánka, která byla jako šestiletá obřezána bez anestetik). Říká, že kvůli své obřízce neměla žádné potíže a že je ráda, že je obřezána. Považuje obřízku za prospěšnou." (Prisoners of ritual, str.247)
"Venkovští muži, včetně náboženských vůdců, jsou obvykle otevřeni přijímat informace od aktivistů a jsou šokováni, když se dozvědí o zdravotních rizicích plynoucích z FGM. Hůře se jedná s venkovskými ženami, které nevěří úmyslům mužů a jsou přesvědčeny, že jejich dcery by se nevdaly." (odkaz)
Egyptská televize natočila zajímavý dokument (je to jen pár minut a s anglickými titulky), ve kterém se ptá vesničanů na jejich názory a zvyklosti ohledně ženské obřízky. Všechny dotázané ženy jsou pro a hrozí se toho, že by jejich dcery mohly zůstat neobřezané. Přiznávají, že své dcery a vnučky obřezávají i proti vůli svých manželů. Dotazovaný náboženský vůdce říká, že je zásadně proti, ale nemůže nic dělat: i jeho vlastní dcery byly obřezány proti jeho vůli, když se vzdálil z domu (jeho slova potvrzuje jeho manželka).
Mýtus: Ti, kdo provádějí ženskou obřízku, si myslí, že je to zvyk vyžadovaný náboženstvím, že pomůže uchránit panenství (počestost) ženy a že pohlavní styk s obřezanou ženou přináší muži více rozkoše.
Skutečnost tak jednoduchá není. GRAF ukazuje, že pro provádění ženské obřízky jsou v jednotlivých zemích obyvateli uváděny následující důvody:
1. Prospěšný zvyk: 58% v Egyptě, 71% v Mali, 100 % ve Středoafrické republice, 53% v Eritreji.
2. Náboženství: 30% Egypt, 10% Mali, 9% Středoafrická republika, 10% Eritrea
3. Lepší hygiena: 35% Egypt, 12% Mali, 20% Středoafrická republika, 10% Eritrea
4. Lepší vyhlídky na manželství: 8% Egypt, 5% Mali, 12% Středoafrická republika, 13% Eritrea
5. Mužské sexuální potěšení: 3% Egypt, 2% Mali, 0% Středoafrická republika, 0% Eritrea
6. Prevence promiskuity: 6% Egypt, 0% Mali, 0% SAR, 0% Eritrea
Mýtus: Je lépe obřezávat chlapce v co nejrannějším věku. Tehdy ještě necítí bolest.
Skutečnost: Výzkum, který byl prováděn na kanadských klinikách v roce 1997, ukázal zvýšení srdeční činosti, dýchací potíže a nebezpečí šoku u novorozenců, obřezávaných bez anestézie nebo jen s použitím znecitlivujících mastí. Provádění studie muselo být zastaveno.
Pro silné povahy je zde pětiminutové VIDEO se zvukem.
Mýtus: Mužská obřízka není nijak mimořádně traumatická ani bolestivá.
Skutečnost nejlépe ilustrují FOTOGRAFIE (tato konkrétní operace je zachycena na videozáznamu, který teď ale nejsem schopna najít) – to, co je ve filmu k vidění, je srovnatelné s (byť částečně aranžovaným) záznamem ženské obřízky .
Mýtus: Ženská obřízka začíná tím, že dospělí lidé někam vlečou vzpouzející se a plačící, případně nevědomou malou holčičku.
Skutečnost: Ve východní Africe jsou často obřezávána děvčata až před svatbou, vě věku kolem patnácti let. Jinde k obřízce přistupují ženy, které už porodily své první dítě (viz geografický přehled níže).
V Gambii, jejíž prezident ženskou obřízku prohlásil za kulturní dědictví a odmítl byť i jen uvažovat o zákonech tyto praktiky trestajících, se čím dál častěji nechávají dívky obřezávat proti vůli svých rodičů. Početní převahu v zemi mají mandinská etnika, která FGC považují za součást své kultury. Minoritní Wolofové a některé další kmeny ženskou obřízku nepraktikují, ale jejich děvčata se často nechávají obřezávat spolu s mandinskými kamarádkami.
Mýtus: Ženská obřízka je provozována muslimy, aby zabránila ženě v prožívání sexuální rozkoše.
Skutečnost: Islám narozdíl od některých směrů křesťanství neomezuje funkci sexu na plodící. Několik hadíthů zmiňuje důležitost milostné předehry: imám Ghazzálí ve své Revival of Religous Learning cituje některé, které doporučují, aby žena dosáhla orgasmu jako první, a sexuální neuspokojení je jedním z důvodů, které muslimce umožňují požádat o rozvod.
ŽENSKÁ OBŘÍZKA V ETNO- A GEOGRAFICKÝCH FAKTECH
Benin – Asi 50% žen je obřezáno, většina z nich v severních provinciích.Obřízku praktikují kmeny Bariba, Boko, Nago, FulBe and Wama. K proceduře dochází mezi 5 a 10 rokem věku, jen u Nagů jsou obřezávány dospělé ženy po několika porodech.
Nejběžnější formou obřízky je odstranění převislé kůže z klitorisu.
Burkina Faso – obřezáno 72% žen, většinou na venkově. Obvykle se provádí excize, většinou mezi prvním a sedmým rokem věku. Poslední dobou vzrůstá počet případů, kdy se děvčátka obřezávají v prvním týdnu života, aby si nepamatovala bolest. Asi 7% pacientek gynekologie má vlivem obřízky potíže, většina si stěžuje na nemožnost pohlavního styku. Islámské asociace se snaží ženskou obřízku potlačit.
Kamerun – excize je prováděna u 100% muslimských a 65% křesťanských dívek.
Středoafrická republika – Kolem 50% žen je obřezána, ale v některých oblastech jde až o 95% podle kmenové příslušnosti; obvykle se obřezává mezi 7. a 15. rokem, ale asi 10% případů až po 19. roce. Provádí se excize a circumcize.
Čad – excize a infibulace praktikována po celé zemi všemi etnickými a náboženskými skupinami.
Pobřeží slonoviny – excize, 50% žen (80% muslimek, 16% křesťanek) – většinou obřezávány kolem 10. roku věku.
Kongo – 5% dívek obřezáno.
Džibuti – 98% žen obřezáno, většinou infibulováno, asi 16% podstoupilo "jen" excizi. Věk operace závisí na kmeni obřezávané – od novorozeňat až po matky, které mají za sebou první porod.
Egypt – obřezáno 97% žen nezávisle na náboženství, muslimek i křesťanek. Většinou circumcize, na jihu se provádí i excize. Islámští radikálové i lékaři vystupují na podporu obřízky, vláda a někteří duchovní se ji snaží vymýtit.
Eritrea – 97% žen obřezáno (excize, infibulace, sunna) – týká se křesťanek a muslimek.
Etiopie – obřezáno 80% žen (sunna, klitoridekromie, excize, infibulace). U některých etnik na jihu je neznámá, ale tato etnika nečítají více než 1%. Ženská obřízka je ve městech nejrozšířenější u křesťanů a muslimů.
Gambie – excize a circumcize provedena u 80% žen všech náboženství (u všech žen z kmene Mandingo a Sarachole, u 93% Fulbek, 67% Ďolek a 2% Wolofek).
Guinea – 88% dospělých žen obřezáno (circumcize), ale dnes se díky masivní vládní kamapni nově obřezává maximálně 20% dívek.
Guinea Bissau – 50% žen obřezáno, obřezávají se také všechny muslimky, na na venkově obřezáno 80% žen, ve městě kolem 30%. záleží také na etniku.
Indonésie – zachovávají se určité rituální formy zásahů do vnějších ženských pohlavních orgánů, zejména klitorisu. Neamputuje se.
Izrael – circumsizi pravděpodobně dosud provádějí etiopští židé – imigranti.
Keňa – 38% žen mezi 15 a 19 lety má za sebou excizi nebo circumcizi. V některých komunitách je to přes 80%. V Keni jde zejména o přechodový rituál při dospívání ženy a excize se považuje za přípravu dívky na manželství. Tradiční obřízkové rituály se dotýkají celé společnosti, ale dnes se ze zdravotních důvodů dívky často svěřují do rukou lékaře v časnějším věku.
Libérie – 50 – 70% žen prodělalo excizi nebo circumcizi, podrobnější údaje nejsou dostupné.
Mali – 94% žen prodělalo excizi nebo circumcizi. Zasaženy jsou všechny oblasti kromě okolí Gaa a Timbuktu. Obřezáno je 85% křesťanek a 94% muslimek. Méně obřezaných žen je mezi Songhajkami (48%).
Mauritánie – 20 – 25% obřezáno; obřezává se 92% soninských žen a 95% fulbských žen.
Mexiko – ve východní části praktikovaná introcize.
Niger – 5%, zejména mezi Fulby a Zermy. Obřezávají se miminka a malé děti.
Nigérie – přes 50%, zejména Hausové, Ibové a Yorubové bez ohledu na vyznání. Excize, klitoridektomie, infibulace, circumcize, introcize.
Peru – v kmeni Conibů praktikována introcize.
Senegal – až 40% v závislosti na kmeni, excize, circumcise.
Sierra Leone – 90% žen po excizi. Provádějí všichni křesťané a muslimové s výjimkou kmene Kriů.
Somálsko – 100%, 86% z nich infibulovaných.
Súdán – 89%, většina z nich infibulovaných. Obřízka se neprovádí jen ve třech súdánských provinciích.
Togo – 12% celkem, ale mezi některými etniky až 98%. Excise, circumcise.
Uganda – 5% žen prodělalo excizi.
Tanzánie – 18% v závislosti na etnickém původu. V regionu Mara z každých 6000 dívek v důsledku obřízky 25 umírá.
Sexuální chování Súdánek
Mýty o obřízce I
Mýty o obřízce II.
Nebe na východě bledlo a nastupující den pomalu rozpouštěl tmu. 
Orientalista, spisovatel a překladatel Jaroslav Olša sestavil společně se hararským univerzitním profesorem a literárním vědcem Mbongeni Malawou výbor z moderních zimbabwských povídek.
Nová kniha Pavly Jazairiové nabízí po letech, které uplynuly od napsání knih Cesty za Afrikou a Afrikou v protisměru, znovu pohled na Sahel, JAR a Tunisko "zblízka". Kochat se tentokrát můžeme nejen literárně, protože netradiční formát knihy umožnil přetištění více než stovky barevných fotografií velkého formátu.
) Ale to ještě neznamená, že odsuzuji ty, kdo v ohrádkách žijí a vyhovuje jim to.
S láskou lvice nese podtitul "Jak jsem se stala ženou samburského válečníka". Ve skutečnosti vypráví spíš o tom, jak přes všechny nesnáze Christina ženou samburského válečníka zůstala. Možná je to dáno i tím, že paní Hachfeldová nebyla naivní mladá dívenka, ale ovdovělá žena po čtyřicítce a matka dospělých dětí, když se vypravila na dovolenou do Keni, seznámila se se Samburijcem a zamilovala se do něj. Tady ale podobnost s tuctovými příběhy končí a zbytek knihy se pohybuje na hranici románu, etnografické studie a literatury faktu.
Obal DVD
Inspirace pro Nyaare a další francouzské milovníky (milovnice). chyby si, prosím, opravte sami. 
;)
Dvanáct krajů 