Pootevřenými vraty jsme se protáhli do  průjezdu, páchnoucího zvratky, močí a odpadky z přeplněných popelnic. Dětský kočárek bez koleček. Lyžařské hůlky, nepatřičně úhledně svázané a opřené o stěnu vedle vrat. Elektrorozvodná skříň s dvířky visícími na jednom pantu. Kabely výhružně trčící ze zdí.
Jako přelud sem z druhé strany vrat doléhaly zvuky ulice.

Opatrně jsme se vydali tam, kde jsme tušili schody. Jak dlouhá může být doba mezi dvěma nádechy? Vyhýbat se za tmy na neznámém schodišti kalužím zvratků vyžaduje plné soustředění. Cvak, cvak, cvak, cvak. Injekční stříkačka se skutálela o pár schodů níž. Nezapomenout počítat patra. A držet se dál od zábradlí, kterému tu a tam nějaká část chybí.

– „Je to tady?"

– „Asi… asi ano."

Klíč vklouzl do zámku hladce, jako by nás o tom chtěl ujistit.
Pavlač kdysi krásného secesního domu byla vděčná za každý tmavý koutek.
Dveře pod okapem plným trávy otevřel druhý klíč.

– „No… není to špatné…"

Nebylo to špatné. Na chodbě a v kuchyni betonová podlaha. Minikoupelna, vybudovaná ze spíže (Ach, Bože, děkuji – jiné partaje mají záchody na pavlači.), kuchyňská linka z krabic od banánů. V obývacím pokoji plynové topení, které nešlo zapnout, v kuchyni dosluhující elektrický vařič. A nájem necelé dva tisíce korun.

 

Ráno, kdy zčásti špinavě a zčásti vytlučené tabulky dveří vedoucích na pavlače propustily dostatek světla, abychom si mohli dům prohlédnout, se Choť zhrozil. Rozbitá střecha, špinavé stěny, chybějící zábradlí, odpadky na schodech i okolo popelnic. Schody do sklepa byly odpadky doslova zavaleny. Nad tím vším se převaloval těžký odér moči.

Štítivě se vyhýbaje plivancům na schodech, pronesl Choť po cestě dolů nevěřícně: „Takové baráky nemáme ani v Senegalu!"

 

Na samém začátku jara jsme do Košíř přenesli naše poslední věci.

S prací to bylo horší: na Úřadě práce  se uvolili  Chotě zaevidovat jako nekvalifikovanou pracovní sílu – „abychom  uznali váš diplom, musel byste přinést potvzení ze střední  školy o tom, co se  tam učí v jednotlivých třídách" –  a posílali ho ucházet se o zaměstnání na  místa, která neexistovala,  nebo kde zaměstnavatel požadoval vyučení v nějakém  bizarním  oboru.

Ale vlastně jsme to ani  lehké nečekali – každé  počítání přece  začíná od jedničky.