Prosklené dveře lékárny za Choťovými zády gumově mlaskly. U pultíku pod nápisem Bez receptu už čekala dobrá desítka lidí. Zrovna teď, když má choť tak naspěch! Nedá se nic dělat, manželka musí u doktora ještě vydržet – koneckonců, je to její chyba. Jak mohla vůbec jít s dítětem na ortopedii bez plenky na podložení? Na to se přece nedá zapomenout.
Postavil se za malou blondýnku v zelené sukni a odevzdaně sledoval nerozhodnou zákaznici u pokladny. Kolik tablet je v malém balení, kolik stojí velké balení, máte ještě něco jiného podobného?
Dívka v sukni se otočila a s výmluvným úsměvem pokrčila rameny. Paní se konečně rozhodla nekoupit nic a fronta se pohnula kupředu. U pultíku, těsně předtím, než přišla na řadu, pohladila dívka Choťův malíček. Koupila si krabičku vitamínů a postavila se vedle.
-„Dobrý den“, pravila Choti lékarnice.
-„Kojenecké podložky, máte?“
Dívka v zelené sukni vyšla rychlým krokem z lékárny.
Pobavený Choť s podložkami dorazil do čekárny dřív, než jsme přišli na řadu.
………………..
„Prosil bych dva tadyty…“ – ukázal Choť u stánku na perníková kolečka.
„Vy tady studujete?“ zajímala se paní, zatímco balila voňavé kousky do papíru.
„Ano“, zalhal choť, protože co je paní do toho.
„A umíte česky… Máte přítelkyni?“
„Ne“, zalhal Choť znovu.
„To je ale škoda. Potřebujete přítelkyni, abyste se naučil dobře česky“, poučila ho paní.
Drobné cinkly o talířek. Choť se dal na ústup.
……………………
„Slyšel jsem, že učíš francouzštinu“, přitočil se k Choti v práci jeden z jeho nadřízených. Choť zasunul karton láhví do regálu, narovnal se a otřel si ruce do džín.
„Učím, no.“
„Já bych se chtěl učit francouzsky“, svěřoval se mu mladík v bílé košili polohlasem. „Hodilo by se ti to třeba v sobotu? U mně doma?“ plaše se rozhlédl: „Budu na to mít klid, přítel jede k rodičům…“
………………….
„…dveře se zavírají“. Zavřely se těsně za námi. Udýchaní jsme dosedli na prázdnou lavici, naproti dvěma děvčatům. Na ohmatávání zvědavými pohledy jsme zvyklí. Ale tohle bylo jiné. Slečny se chichotaly, rentgenovaly Chotě pohledem… a nakonec si jedna z nich začala pomalu upravovat spodní prádlo, zatímco na Chotě upírala rádobyerotický pohled.
Choť se rozchechtal.
Slečny na příští zastávce uraženě vystoupily.
zář 27, 2007 @ 11:33:07
Koukám, že exotika táhne 😀
zář 27, 2007 @ 11:36:27
Fiha! a to ti Chot takove historky vypravi? 🙂 A jak neses takove svadeni ve tve pritomonosti? Pocitam, ze te to jen pobavi, zejmena kdyz dokazes s nadhledem psat o tom, jak Chot balil slecny po smskach. 🙂
zář 27, 2007 @ 11:36:27
dokážu si představit všechno, jen ta úprava spodního prádla mi nejde do hlavy. Rovnou jsem vyloučila spodní spodní prádlo a řekla si, že šlo o horní spodní prádlo, nebo jak? ;O) Jinak, zdá se, Choť jde na dračku :O)
zář 27, 2007 @ 15:20:01
to je drsný, ženský ho docela balej, co? ale dobře ji odpálkoval, (v tom posledním článku), dilinu jednu, myslela si asi, ze si z ní sedne na prdel..:-/
zář 27, 2007 @ 20:51:46
:-))))) co se dá dělat, černý muž je v téhle zemi ještě pořád něco exotického, co se málokdy vidí, natož osahá… 😉
zář 27, 2007 @ 22:46:34
fily, kdepak… šlo o SPODNÍ spodní prádlo, pod minisukní (svrchu)… kulido, jo, vypráví… On z toho má většinou švandu, tak co by se nepodělil… Úplně první ho lovil nějaký gay na Masarykové nádraží na záchodku, to tu byl Choť teprv asi měsíc. Moc si to už nepamatuju, ale vím, že když mi to tenkrát líčil, spadla jsem ze židle, ležela na zemi a z očí mi tekly potoky slz, jak jsem se řehtala.
úno 12, 2008 @ 17:00:10
Choť je drsňák 😀 myšleno v pozitivním slova smyslu. ta poslední historka mě odrovnala…
bře 02, 2008 @ 20:24:19
Tohle se může stát naprosto každému. Jezdím po domácnostech coby servis PC. A o podobné historky není nouze. Obvykle funguje při nějakých náznacích převést hovor na skvělou manželku a šikovné děti. Můj kolega je svobodný a neukojený, tak servisuje kdeco. Prostě se to stává. 🙂