Boj s větrnými mlýny ohledně mého zaměstnání byl konstantně bezvýsledný.

Zdravotní pojišťovna mne stále vedla jako dlužnici, protože ambasáda jí ani po dvou měsících a mém žadonícím dopise neposlala potvrzení o tom, že jsem nastoupila na mateřskou dovolenou.

Ze Státního úřadu inspekce práce, který jsem se snažila upozornit na to, že zaměstnanci ambasád se ocitají v právním vakuu (jejich zaměstnavatelé jim nemusí vydávat doklady, které oni jsou povinni dál předkládat na českých úřadech a nemají-li je, jsou sankcionováni) a bylo by potřeba tuto situaci nějak globálně řešit, mi odepsali.

Sdělovali mi, že na tyto zaměstnavatele se možná nevztahuje zákoník práce.
Měla bych se zeptat odborníků na mezinárodní právo (to už jsem udělala před rokem. Zákoník práce, stejně jako všechny ostatní zákony hostitelských zemí, se na diplomatické mise podle Ženevských úmluv vztahují.).

Inspektorát s tím nemá nic společného, neboť ambasády nespadají pod kompetenci českých kontrolních orgánů (ano, to vím, ale neříká snad zákon výslovně, že inspektorát práce „předkládá ministerstvu podněty ke zlepšení právní úpravy týkající se právních předpisů", a že se "podílí společně s ministerstvem na mezinárodní spolupráci týkající se pracovních podmínek"?!?).

Měla jsem vědět, že "je nutné před podpisem pracovní smlouvy znát rozsah práv a povinností vyplývající z uzavřeného vztahu."  (Nojo, ale copak vám někdo před podpisem smlouvy řekne, že ta smlouva je jen pro formu – vy máte ty povinnosti a odpovědnost, které z ní vyplývají, zatímco zaměstnavatel má jen ty, co uzná za vhodné, nebo taky vůbec žádné, bez ohledu na to, co se tam píše? Jak mám předem tušit, že Ženevské dohody jsou jen nepodstatný cár papíru?)

 

Na otázku, co mám dělat, když mi chybí doklady, které mi bývalý zaměstnavatel s diplomatickou imunitou odmítá vystavit a české úřady je ode mne požadují, mi Inspektorát práce ("poskytuje bezplatné služby z oblast pracovněprávního poradenství") neodpověděl vůbec.