Čtvrt hodiny před tím, než se Miminko s jekotem usadila doprostřed hlavní chodby u východu Paláce knih na Václavském náměstí a odmítala jít dál; před tím, než ji začali obklopovat kolemjdoucí (tážící se jeden druhého, jestli je tam chudinka sama a ztracená); před tím, než jsem, lehce nepříčetná – zase – rezignovala na výchovnou strategii nezájmu, vběhla doprostřed srocujícího se davu a se slovy "ne, není tu sama, ta je moje" zuřící dítě násilím posbírala ze špinavých dlaždiček a odnesla, jsem přecházela sem a tam mezi policemi plnými vystavených knih a byla bezradná.

V kapse dárkovou poukázku na nákup knih a kolem sebe tolik lákadel, že by mi těch poukázek nestačilo ani dvacet.  Netrpělivé děti a ještě netrpělivější Choť mi nakonec nákup usnadnili – vzala jsem první knihu, která byla po ruce – zřejmě mě k ní dovedly dozvuky mých dětských morbidních zálib v mrtvolách a mumiích – do mé ranně školní sbírky publikací o kosterních pozůstatcích a egyptských hrobkách by se kniha (na první pohled) o vycpaném muži docela hodila.

El Negro Frank Westerman

 

 

Cestou domů mě trápila muka výběru: udělala jsem dobře? Byly tam přece i jiné knihy, určitě taky zajímavé, možná zajímavější!

 

A doma jsem při svém fragmentovém čtení ženy v domácnosti zjistila, že jsem udělala moc dobře. Ta kniha totiž není o vycpaném černochovi. Tedy, vlastně trochu ano – ale ne tak docela. Frank Westerman jako student na svých prázdninových toulkách narazil ve Španělsku na muzeum, které mělo mezi svými exponáty vycpaného "Černocha". Z prázdnin se vrátil domů, dostudoval a začal působit ve sférách rozvojové pomoci (jejíž principy, užitečnost i samotnou existenci ve své knize zpochybňuje). Na vycpaného a krémem na boty namazaného muže však nezapomněl. Vrátil se zpátky do Španělska a začal pátrat po původu a osudech této zneuctěné mrtvoly. Příběh, který se postupně objevuje, říká jen málo o mrtvém El Negrovi, zato hodně o evropském myšlení minulých staletí.

 

A to, čím Westerman své svědectví doplňuje, vypráví o evropském (a neevropském) myšlení dneška. Píše o tom, jak byl při psaní své diplomové práce vyslán mezi Indiány, aby zefektivnil tamní zavlažování – a jak se rozhodl nic nezefektivňovat, protože změna zavlažování by měla negativní vliv na společnost.

 

Recenze na Westermanovu knihu El Negro http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=21533

Další ukázka: http://www.iliteratura.cz/clanek.asp?polozkaID=21529