V době, kdy ještě fungoval blog Nigeria, dal se na něm najít článek s názvem "návod k použití". Autorka tam, po zkušenostech svého "všedního života s nevšedním mužem", takto nigerijským státním příslušníkem, vtipně komentovala úskalí, jichž se Evropanka v manželství s Afričanem nejspíš naděje.
Psala o finanční podpoře, kterou jsou Afričané v exilu povinováni svým rodinám a přátelům, i kdyby sami na chleba neměli. Psala o nevěře (protože kdo by odolal lákavé nabídce!) a o návštěvách, které se u ní doma chovají "jako doma". Psala ještě o spoustě věcí, které každou evropskou relativní novomanželku Afričana a relativního nováčka v africké diaspoře uvádějí v úžas, zatímco po pár letech (pokud těch prvních pár let vydrží) – už je bude považovat za samozřejmé.
Ale jednu věc vynechala.
Vynechala ji nejspíš proto, že ačkoli nebyla zvyklá na zvláštnosti afrických kultur, na zvláštnosti české kultury – pokud se týče styku s cizinci – už byla zvyklá z dřívějška.
Ani mě by po těch letech vůbec nenapadlo, co všechno může multikulturní manželka pociťovat jako problém. Ale pak jsem dostala e-mail, kde se psalo:
"Mnohdy mi není úplně nejlíp. Ze začátku jsem si nepřipouštěla, že by mi mohl vadit pouhý fakt, že můj muž má černou pleť. Dneska mě do kolen sráží pohledy okolí, nehraný údiv (až zděšení), ťukání si na čelo a další verbální či neverbální poukazování na mou "blbost". Vadí mi, když na mě na ulici pokřikují "taková kočka s takovou opicí". Těžce nesu, když profesor ohlašuje mému šéfovi, se kterým se zná, jaká jsem výborná studentka, ALE že jsem si vzala Afričana. A tak se teď stydím přiznat, že můj muž je z Afriky, stydím se vodit Boubacara mezi nové známé…Došla mi vnitřní energie…"
Až když jsem četla tyhle řádky, pochopila jsem, co evropská manželka Afričana v Evropě (africká manželka Evropana v Africe, evropský manžel Afričanky v Evropě, africký manžel Evropanky v Africe… to už máte fuk) vlastně potřebuje nejvíc. Tvrdou hlavu. Dostatek sebevědomí a odvahy.
Protože, ano – kromě "podnikatelských plánů", pravidelného mizení části rodinného rozpočtu v kanálech Western Union, nekonečných návštěv, nočních telefonátů s žádostmi o peníze, potíží s cizími ženami dychtícími po sexuálním dobrodružství s exotickým krasavcem a dalších drobných radostí s menšími obměnami (nás se například, z mého pohledu bohužel, vůbec netýká bod "návštěvy") čekají každý smíšený pár i víceméně pravidelné srážky s blbci.
Pokud tyto řádky čtou i jiní, kteří něco takového zažívají a vadí jim to, mám dobrou zprávu: nejspíš si zvyknete. V průběhu let si pravděpodobně vypěstujete asertivní schopnost dle momentální nálady civět na civějící, otáčet se za otáčejícími se a vhodnými odpověďmi veřejně znemožňovat autory verbálních útoků. Dokonce, možná, si zvyknete natolik, že takové drobnosti vůbec nebudete považovat za problém, dokud jako já nedostanete e-mail od relativní novomanželky…
Dvanáct krajů 
úno 11, 2008 @ 18:53:07
Já tedy ještě nejsem manželka:-), ale i tak znám nervozitu, paniku, či dokonce otevřené projevy nesouhlasu, neznámých a někdy i blízkých lidí. Snažím se nad to povznést… je to obyčejný strach z neznámého (no, nácky tady nekomentuju, o těch nemá cenu mluvit). Co špatně snáším jsou hrůzné předpovědi o konci našeho vztahu, unesených případných dětech, nepřekonatelném střetu civilizací… to občas člověka nahlodá! Chce to maximální asertivitu…
úno 11, 2008 @ 18:55:37
Hrůzné předpovědi jsem, vidíš, zase opomněla… Tak ty je nutno jedině ignorovat. ;o) (Mimochodem, neznáš nějakého muže, který by dobrovolně unesl a už mi spolehlivě nikdy nevrátil MOJE děti? Dobře zaplatím… ;o) )
úno 11, 2008 @ 22:46:52
moje skvělá kamarádka z Madagaskaru reaguje na spoluobčany, kteří na ni nepokrytě civí s vytřeštěnýma očima a spadlou dolní čelistí tak, že se na ně mile usměje a řekne nahlas (a s roztomilým akcentem): DOBRÝ DEEEEEN!! Na 99% jsou z toho čumilové tak konsternovaní, že taky pozdraví, uvědomí si, že je to lidská bytost a přestanou čumět… nekdy se dají i do řeči.:-)
úno 11, 2008 @ 23:27:56
Ta je teda blbá!! Copak nevěděla do čeho leze?? 😉 🙂 😀
úno 12, 2008 @ 06:06:28
Ejo, \"dobrý déééén\" mě ještě nenapadlo… Ale Choť nedávno vedle nějakého VELMI civícího tatíka neadresně zašeptal \"co čumíš\" – tatík začal ječet, jako by ho na nože brali – lidi se za ním (tatíkem) otáčeli a ťukali si na čelo… :))) Nyaare, že ty jsi četla tu diskusi paní Boubacarové na Babinetu? ;o)
úno 12, 2008 @ 08:11:02
Tak to s tim \"co čumíš\" mě teda dostalo! 😀 Ale popravdě mě docela mrzí že Nigria přestala ten blog vést hezky se tam početlo jako na tvojem blogu manželko… jinak já když potkám na ukici nějaké smíšené partnery/manžely – tak se mi to hrozně líbí, hodně lidí jak říkáš je ještě dnes tímto šokováno, ale asi jenom proto, že to v naší minulosti bylo dáno… že se máš sezdat pouze s členem tvojí rasy … ale pro mě to je prostě krásný pohled a zároveň ty lidi hrozně obdivuju, protože nějak tak tuším co si musí prožívat … ještěže dnešní generace začínají být v tomto ohledu čím dál, tím víc ohleduplnější 😉
úno 12, 2008 @ 09:56:47
25 let zpátky, tak nejhůř na tom byly DDR studentky, musely s cizinci chodit tajně, jinak sypaly domů. Za svatbu bylo degradována cela její rodina ze všech funkcí a praconího postavení. Nezáleželo na tom, jestli jsou za \"spřátelených\" zemí, např. Angoly.
úno 12, 2008 @ 14:29:01
Vietnamci taky. Jakýkoli styk s cizinci zakázán, za milostný poměr s (byť spřáteleným) Čechem nebo Češkou návrat a perzekuce rodiny.
úno 12, 2008 @ 16:13:43
jak to víš? Ty jsi taky všude jako já? 🙂 Jeden takový Guinejec, kterého znám, v podobných situacích s civícím začne vést nenucený tématický \"rozhovor\" ve francouzštině. Takže když čumil čumí na to, jak Guinejec vybírá rohlík, Guinejec se ho zdvořile otáže \"s\'il aime aussi les patisseries\" a když se nedočká odpovědi, dodá nátlakové \"hmm??\", aby bylo jasno, že jeho zájem navázat kontakt je opravdový, příp. se k dotyčnému nakloní a vykulí oči… (No, a pak se bojí vozit červené kufry…)
úno 12, 2008 @ 16:50:17
Mamka chodí s černochem, ještě k tomu s mladším.. nemá žádné takové příběhy. Zvláštní 🙂 .. ale popravdě mám o ní docela strach, když si uvědomím, čeho jsou náckové schopný.
úno 12, 2008 @ 16:52:31
Manželko a ostatní zájemci a zájemkyně, žádný z mých přátel (ani z přátel mých přátel) ještě navzdory předpovědím nikoho neunesl, případně se ozvu:-)
úno 13, 2008 @ 15:36:43
\"…. Guinejec se ho zdvořile otáže \"s\'il aime aussi les patisseries\" a když se nedočká odpovědi, dodá nátlakové \"hmm??\" příp. se k dotyčnému nakloní a vykulí oči… \" Smála jsem se tomu asi 1/4 hodiny!!! to je tak krásný a absurdní!!! a když si to představím, tak se směju ještě teď!!
úno 13, 2008 @ 19:12:10
s odstupem času to úsměvné opravdu je…horší je být u toho, protože ví-li oslovovaný, že s oním komunikace-chtivým černochem patříte k sobě, s nechápavým hmmm a vykulenýma očíma se nakloní ON k TOBĚ. 😉
úno 14, 2008 @ 10:31:53
..zvyknout se dá na všechno,ale sem tam nějaká dobře mířená průpovídka přeci jen zabolí,hlavně co se týče dětí.Ty to ale berou s přehledem a nazývají mě doma \"bílou menšinou\"…
úno 16, 2008 @ 11:07:52
A ona uz blog nepise? Nebou jsou z nej jen odmazany osobni veci? Mne se tam vzdycky delalo trochu problemy zorientovat ale nektery clanky byly vtipny a temer \'osveta\'. Nevis proc se stahla z virtualniho sveta? Sem ale urcite chodi dal tak jestli to ctes dej nam vedat whats up….dik and \'thumbs up\'
úno 17, 2008 @ 01:58:12
S přítelem jsme šli jednou večer po Václaváku. Je z Nigérie a něco už česky umí, ale moc toho není. Procházeli jsme zrovna okolo MC Donaldu. Taky po nás hledělo hodně lidí a ho už to vytočilo, tak jim říkal: Co čimuš vole!
úno 18, 2008 @ 16:26:36
Nigeria už blog nepíše, přestěhovali se a zatím nemá přístup na internet. :(((
úno 18, 2008 @ 21:55:47
Na to, abyste byli stredem pozornosti, bohate postaci, kdyz mate normalniho belocha, pouze o nejaky ten rok mladsiho :-). Ze zacatku jsem to resila, kdo po nas kouka a jak kouka, ale cim dele jsme manzele a mame dite, tak uz to neresim. Ale taky si musel on i ja vyslechnout kdeco, vcetne predpovedi, co bude, az…mne bude xy let a jemu o deset min.
úno 20, 2008 @ 06:26:52
a což teprv když máš o nějaký ten rok mladšího černocha! ;o)
bře 15, 2008 @ 16:21:14
No, v našem případě lidé v Evropě neciví ani tak na mého manžela, jako na mě s šátkem na hlavě. Bohužel, negativních reakcí je hodně, neustále mi doporučují přečíst si Bez dcerky neodejdu. Ovšem od svých známých jsem o podobných zkušenostech s cizinci nikdy neslyšela, a to znám dost Evropanek provdaných za Araby a jiné exotické muže.
bře 16, 2008 @ 03:57:51
Jsem opravdu ráda, že tyhle stránky existují…protože vidím, že v tom nejsem sama. Já kromě toho ještě občas zaslechnu: \" Ale ono jí to přejde…\", po dvou letech vztahu, což není tak dlouhá doba, ale ani ne tak krátká. Je mi z toho vždycky smutno, já jsem si totiž ještě nezvykla, ale asi budu muset, že na nás lidé koukají jako na cirkusovou atrakci, já vysoká blondýna a on menší a ještě ke všemu černej…. jezuskute!
bře 17, 2008 @ 00:44:55
Manželko Mohameda, popatři sem: http://manzelka.bloguje.cz…zu.php – o civění na ženskou v šátku (a nejen civění) jsem už taky psala. Jeden můj známý z Perského zálivu dokonce po týdnu v ČR své (arabské) ženě doporučil, aby šátek sundala, by na ni lidi necivěli :)))
bře 17, 2008 @ 00:45:58
Margherito, \"ale ono ji to přejde\" budeš bohužel asi slýchat, dokud nebudete mít několik dětí. ;o)
čvc 11, 2010 @ 02:02:02
to znam taky mam Nigerijce ale od jinych africanu slysim ze jsou spatni tak nevim ale uz jsem mela pritele z Konga a ted Nigerijce ale obcas jsou zvlastni
bře 18, 2011 @ 14:28:06
Civím, nemůžu si pomoci. Děti se mi líbí, to je slabé slovo, jsou nádherné. Nevím jak to, ale i jejich maminky jsou nějak hezčí i když jsou třeba od Brna. A tatínkové se mi taky líbí, ne jen barvou pleti, ale nějakou aurou…. Nemyslím, že by všichni lidi zírali znechuceně. Ale na druhou stranu se snažím koukat jako že nekoukám. No a teď jsem se tedy fakt zamotala. A taky mě napadlo, že jsem ještě takovouhle rodinku nepotkala obráceně. Tedy v Čechách. Tatínka od Brna a maminku odjinud.
kvě 24, 2013 @ 21:40:55
tak jsem si to pěkně přečetla všechno co mě čeká…mám přítele z Nigerie,je to profi fotbalista a letos za mnou poprvé přijede do Česka,jinak hraje v Řecku. Jsem menší blondýnka a on vysoký černoch,tak snad moc lidi koukat blbě nebudou…mám strach,ale zároven se strašně těším,až přijede konečně on a né pořád je já….