Rozhodně jsem neměla v úmyslu doporučovat životopisné a "životopisné" knížky manželek Afričanů a jiných ¨"exotů" 😉 , případně samotných Afričanek a Arabek, budujících si kariéru na svém (ať už skutečném, nebo fiktivním) utrpení. Takže, ne, skutečně tu nenajdete obsah Bílé Masajky, Umučené, Utlučené, Upálené, Utopené, Prodané a co já vím co ještě vyšlo (možná časem ještě udělám výjimku u Zmrzačené, protože ta sem zapadá aspoň tematicky).
Kniha Christiny Hachfeldové Tapukai S láskou lvice je ale jiná. Na rozdíl od Bílé Masajky, Bílé čarodějky, Bez dcerky neodejdu a dalších fňukavě patetických knížek vypráví o tom, že i manželství s člověkem hodně odlišné kultury nemusí být odsouzeno k nezdaru. Jen to chce hodně pochopení, vytrvalosti, lásky a práce. Což asi není to, co romantické (případně xenofobní) dušičky chtějí slyšet, a tak se o téhle knížce moc neví.
S láskou lvice nese podtitul "Jak jsem se stala ženou samburského válečníka". Ve skutečnosti vypráví spíš o tom, jak přes všechny nesnáze Christina ženou samburského válečníka zůstala. Možná je to dáno i tím, že paní Hachfeldová nebyla naivní mladá dívenka, ale ovdovělá žena po čtyřicítce a matka dospělých dětí, když se vypravila na dovolenou do Keni, seznámila se se Samburijcem a zamilovala se do něj. Tady ale podobnost s tuctovými příběhy končí a zbytek knihy se pohybuje na hranici románu, etnografické studie a literatury faktu.
Christinin milenec Leikatik se bude ženit a nabízí Christině místo druhé manželky; a Christina, které se tato nabídka dotkne, naváže vztah s Leikatikovým přítelem Lpetatim. Lpetati Christinu požádá o ruku a ta, ačkoli o něm vlastně nic neví, jeho nabídku přijme. Snoubenec Christině slíbil, že si nikdy nevezme jinou ženu a u své rodiny si vymohl souhlas se svatbou, dokonce i neprovedení obřízky u své nastávající choti.
Po létech radostného a harmonického života se ale v Lpetatiho vesnici, kde žije i Christina, objevila Naraja – žena, která časem za pomoci kouzel a své dcery odvedla Lpetatiho od Christiny, způsobila Christinin potrat, ztrátu jejího a Lpetatiho majetku. Christina odešla, v marné snaze dostat Lpetatiho z Narajina vlivu – do města, kde se živila jako zpěvačka a kde začala žít s Konžanem Binkim…
Dvanáct krajů 
úno 20, 2008 @ 19:23:06
Zkusím si to sehnat a přečíst.
úno 21, 2008 @ 02:24:37
mne taky ta bila masajka zklamala. Ne ze bych to nedeocetla, to zase jo, i ty dve dodatecny knizky ktery uz byly uplne zbytecny, ale celkovej dojem zustava \'and so what???\'…Film jsem jeste nevidela ale snad ani neni o co stat. Dobrejch knizek je malo, u mne pri popisu Najdzi porad vitezi Pekarkova 😉
úno 22, 2008 @ 10:00:34
Ad Bílá Masajka – knihu jsem dočetla jen silou vůle a se skřípěním zubů, zato film jsem viděla 4x. Učaroval mi představitel Lketingy. 😀
úno 22, 2008 @ 11:15:17
Vidím, že tu Bílá Masajka nikomu neučarovala 🙂 – mně se ve filmu líbilo nejvíc to, jak v autobuse nějaká paní zapomene i na to, že má malarický záchvat, a hihňá se tomu, že nějaká ženská může jet za nějakým Samburijcem do buše :-)) . Někdo to asi pochopí jako přátelskou radost, já v tom realisticky viděla pobavení nad blbostí hlavní hrdinky (protože která normální Keňanka z civilizace by zatoužila po nemajetném Samburijci?). S láskou lvice je taková… normálnější 🙂 Mám k ní jedinou výhradu, a to, že mohla být trochu kratší. Je to opravdu tlustá kniha a třeba medailonky členů její nové rodiny (jen té nejužší, zas TAK tlustá kniha to není ;o) ) jsem přečíst nedokázala.
úno 25, 2008 @ 14:50:12
mne se masajka libila hodne. nezkoumala jsem pateticnost pribehu, hrozne mi ale ucaroval ten stret a naprosta rozdilnost kultur. kniha se mi libila vice nez film. jen nevim,proc se hlavni hrdina najednou jmenoval lemalianmisto lketinga…
dub 27, 2008 @ 22:57:18
Mně osobně kniha Bílá masajka přímo učarovala. Přečetla jsem ji jedním dechem. Film byl také fajn, ale kniha byla určitě lepší, podrobnější. Představitel Lketingy – super 🙂 Díky této knížce jsem se začala zajímat o Afriku a jednotlivé kultury.
říj 10, 2008 @ 18:29:44
Bílou Masajku miluji,Corinne to barvitě a tak opravdově líčí,že jsem ji zhltla už několikrát připadala jsem si jako,že při všem stojím opodál(a to jsem nikdy moc nečetla)myslím,že je to i vyjimečná a silná osobnost…lvici jsem dočetla nyní a začátek vlastně do půlky mě to nijak nebralo(nezáživné a něco bych i vymázla),ale nadále už to bylo lepší a dokonce i na slzy došlo,ale k Christině ta Afrika patřila,zapadla a nakonec se dokázala \"vžít\"a je super,že jim to dopadlo…i když podle knížek bych tam jako Evropanka \"rozmazlená\" do Keni jen nerada vstupovala,moc ráda bych to tam poznala i ty místa dle knížek musí být úžasný ŽÍT a nehonit čas to je podle mě prožitý život,a ne se jen honit za penězma o tom je ten náš život bohužel…..moc ráda bych se setkala s C.Hofmann,to co dokázala smekám před ní málokdo se vyrovná s africkou kulturou….