Kourouma patří mezi klasiky světové literatury. Přinesl nový rozměr "afrického románu" – nejen pokud jde o obsah, ale i formu díla: už ve své prvotině Slunce nezávislosti použil "africkou francouzštinu" s originální syntaxí, stylem vyprávění i slovní zásobou.

Všechny Kouroumovy romány, půvabná a poetická vyprávění o krvi, mučení, vraždách, mrzačení, intrikách a bezvýchodnosti, jsou ověnčeny mezinárodními nebo alespoň francouzskými literárními cenami. Autorova volba témat, jeho syrovost a odhodlání mluvit pravdu za všech okolností mu několikrát vynesla vězení, vyhnanství i nesmyslná obvinění (v době občanské války v Pobřeží Slonoviny byl,  už na sklonku života, nařčen z podpory severních rebelů).

 

Až bude volit divá zvěř je voltairovská satira o proměně pralesního lovce ve vládnoucího  diktátora, podporovaného západními mocnostmi.  Prezident Koyaga, který v šesti dnech  poslouchá svůj životní příběh z úst griota, má předobraz v Gnassingbe Eyademovi.  Předávání moci, kanibalismus, politické věznění a vraždy, diktatury s tisíci mrtvých, kastrace politických odpůrců, atentáty a západní fobie ze socialismu…  Většina příběhů, ať už ve spojení s ním, nebo dalšími africkými vládci, působí jako výplod deviantní fantazie… jenže popisuje skutečné – byť neuvěřitelné – události.

 

(Až bude volit divá zvěř pro mě zůstává jednou z nejlepších knih, jakou jsem četla. I když jí trochu zazlívám, že kvůli rozluštění identity některých postav jsem si musela k ruce vzít Dějiny Afriky. 🙂 )