Následující text je téměř doslovný přepis telefonického rozhovoru s mým osmdesátiletým příbuzným.
"Ahoj, jak je ti? Byl jsi s těmi bércovými vředy u doktorky, doufám?"
"Nojo, byl, to víš, že jo…"
"A co? Dali ti na to něco?"
"Jo, poslala mě na kožní…"
"A šel jsi tam?"
"No šel. A představ si, že mi ošetřili jen jednu nohu!"
"Ty jsi jim neukázal obě?!"
"Ale to víš, že ukázal! Zavázali mi jen jednu a dali mi recept, že prej tu druhou si mám ošetřit sám doma. … A víš co? To byla zrovna ta horší, se kterou jsem tam šel! Asi šetřej na těch sterilních polštářkách, nebo co. Ale o třicet korun si řekli, to zas jo."
"Tys jim dal třicet?! To jsi měl zaplatit jen patnáct, ne? Šel jsi tam se dvouma nemocnejma nohama, ošetřili ti jen půlku, tak na co celej poplatek?"
"To mě teda nenapadlo! Ale oni to stejně vybírají předem."
Dvanáct krajů 
kvě 06, 2008 @ 10:00:32
Bohužel toto je další případ speciality České republiky – nejdříve vymyslíme zákon, ve kterém jsou desítky chyb a nedomyšleností, a pak se je snažíme napravovat. když se totiž musí platit předem odpadne lékařům problém s nepříjemnou diskuzí s pacienty o vybírání poplatků. Kdyby se takto choval normální ekonomický subjekt, asi by to daleko nedotáhl. Ale nemocnice, to je jiná. Také mám podobnou zkušenost. Byl jsem minulý týden v nemocnici s rukou. Hned na recepci jsem zaplatil poplatek 30 Kč, a pak jsem si sednul do čekárny, kde jsem čekal více než 2 hodiny. V poledne vyšla z ordinace sestřička a řekla nám, že pan doktor jde na oběd a bude se ordinovat až zase za hodinu. Na moji námitku, že zde čekáme už přes dvě hodiny a máme také jiné věci na práci mi bylo řečeno, že i doktoři musí jíst a že pokud se nám to nelíbí můžeme přijít zítra. Přestože mě ruka bolela jako čert, sebral jsem se a odešel do lékarný koupit si za stovku Voltaren. I když nejsem přítelem protekce, příště ji využiji – mám kamaráda na ortopedii v Praze, tak se objednám k němu, bude to sice s poplatkem, ale bez čekání. Co ale mají dělat chudáci ostatní, kteří nemají žádné známé to už nám pan ministr neřekne.
kvě 06, 2008 @ 10:41:41
No tak o poplatky ani tak nejde, těch 30Kč je spíše symbolická částka (nevím proč je kolem toho takový rozruch, 30Kč utratím za cestu do nemocnice a zpátky- v Praze jen za cestu tam) ale když už bych ztrácela čas tím, že bych tam dojela a vystála frontu, tak bych tam za ošetření typu \"dodělejte si sám\" udělala takovej bengál, že by se divili. A neodešla bych dřív, dokud by to nedodělali. Jenže chápu, že vetchí staříkové se těžko můžou takhle bránit…
kvě 06, 2008 @ 15:54:12
poplatek je symbolická částka pro tebe nebo pro mě, ale představ si, že máš 8.000 důchod, 6.000 nájem a 1.800 inkaso… K životu ti zbývají dvě stovky a úspory, máš-li, takže (nemáš-li) do nemocnice můžeš jít maximálně na tři dny (víc nezaplatíš ani po té šedesátikoruně) a třicet korun znamená dvanáct rohlíků… I to může být pro někoho dost. Zvlášť když tě za to ošetří jen napůl 😉 . Mladší lidi si vyřídí potvrzení o hmotné nouzi, aby neplatili, ale už vidím pána nad hrobem, jak si s otevřenýma diabetickýma nohama vyběhává na úřadech papír o chudobě. Ne každý má přece ty příbuzné, že…
kvě 07, 2008 @ 08:41:16
Až budeme v důchodu my, tak si budeme moci nechat o částce 8000 jen zdát. Nevím jestli ten konkrétní případ, který popisuješ, je ten případ toho tvého příbuzného a nechci se tě nějak dotknout, ale- proč nemají důchodci něco naspořeno? Měli na to celý život.A pokud platí celkem 7,800 za byt, tak to je skoro tržní nájem malého bytu- to je trochu zvláštní, důchodci většinou mají regulované nájemné, tak jestli to náhodou není případ důchodce, co sám bydlí ve 4+1 a (chudák) musí zaplatit za byt skoro 8000… Já chápu, že pohodlí je věc důležitá a je pěkné, že stšhovat se na stará kolena z bytu kde prožil celý život je nepříjemné, ale když na to nemám, tak holt musím vzít buď někoho do podnájmu, nebo se přestěhovat do menšího. Víš, tady si každý stěžuje jak málo má peněz a někteří si skutečně vyskakovat nemůžou, ale co je to skutečná bída, to tady ví jen zlomeček lidí. A za všechno se platí, zdravotnictví nevyjímaje, takže když je někomu fakt ouvej, tak buď ty peníze někde najde, nebo si vyřídí tu hmotnou nouzi (nemá příbuzné, přátele, sousedy, kteří by mu s tím pomohli? Tak pak tu jsou ještě příslušné instituce, kam se obrátit, dobrovolníci,…)dřív když někdo neměl na doktora, tak prostě k němu doktor nešel. Nemáš na léky?- umři! Netvrdím, že se máme vrátit do středověku, ale zase nemůžeme trvale ruinovat státní kasu…ufff:-)
kvě 07, 2008 @ 15:20:27
hlavně že ti je hned jasné, kde pán dělá chybu. to tvoje \"spravedlivé\" rozhořčení nad tím, jak si člověk, který žil celý život v úplně jiném politickém systému (který sliboval mimo jiné bezplatné zdravotnictví), za úplně jinou hodnotu peněz, takže asi sotva mohl z pravděpodobného platu cca 2000 korun měsíčně uspořit něco podstatného do současnosti, zvedá pajšl zase pro změnu mne. btw. pokud tak obdivuješ selektivní novověk – hybaj k neckám a kušuj, nemáš ani volební právo a chcípneš na zánět slepého střeva nebo při porodu. hlavně že spravedlivě…
kvě 07, 2008 @ 17:43:26
Psala jsem už ráno, že (viz viva) – důchodce, který odešel do důchodu koncem 80.let (bereme-li v potaz věk dotyčného 80 let), sï při tehdejší hodnotě peněz a jejich hodnotě současné skutečně těžko mohl \"naspořit\", a ještě tak, aby mu to dvacet let vydrželo. K \"tržním\" nájmům – nevím, jestli jsou ty regulované ještě někde tak nízké, ale například byt 1+1 (46m2) bez WC a bez koupelny, bez teplé vody či ústředního topení, bez světla na chodbě, ve 4. patře bez výtahu, stojí v Praze 5 skoro 4.000 regulovaného nájemného (bez poplatků). Do bytů s regulovaným nájemným (na dekrety) si nájemce až donedávna nemohl vzít nikoho do podnájmu, leda jako spolubydlícího. Majitelé ani to ale vesměs nepovolovali, zvlášť starším lidem. \"Přestěhovat se do menšího\" je taky dobrá rada, ale neproveditelná. Stěhování stojí pěkných pár tisícovek a byt na dekret (s regulovaným nájemným) nemůže jen tak měnit majitele. Teoretický chudobný stařík by tedy 4+1 za 8.000 vyměnil tak možná za (neregulovanou) garsonku za 9.000 (nejmíň, plus stěhování, kauce a dva tři nájmy předem…?!). Hmotnou nouzi si vyřídí nejspíš ti mladší, kteří vědí, co to je a kde to vyřizovat. Nevím, jak zrovna tohle, ale většinu papírů ze sociálky je nutno vyběhávat osobně, a hodně starších lidí by pro tu hanbu radši umřelo, než by šlo někam mávat papírem, že nemají peníze, nebo o takový papír vůbec žádat. \"Nemáš na doktora – umři\" neplatilo ani v předsocialistických dobách, tenkrát se chodilo k doktorovi \"na pokladnu\" (moji rodiče pamatují). To je spíš takový model rozvojových zemí. 😉 PS: Nemám žádného příbuzného v \"regulovaném\" bytě, ale fascinuje mě, jak snadno házíme starší lidi přes palubu.
kvě 07, 2008 @ 18:30:41
OK, OK, nekamenujte mne:-) Já netvrdím, že mám nějaký univerzální recept jak to řešit, jen mi prostě přijde správné si za tu zdravotní péči něco symbolického zaplatit. Když jsem nemocná a jdu k obvoďákovi, tak tam už nemusím čekat celé dopoledne, protože přede mnou je ve frontě x důchodců, kteří jsou osamělí a chodí si tam popovídat (potvrdila mi moje obvoďačka). Když jsem s malým ležela měsíc na Vinohradech (kde jsem si btw. platila 120Kč za den, takže to také nevyšlo levně a navíc pobyt v nemocnici se do těch 5000 ročně nezapočítává) tak mi tam sestřičky vyprávěly, že se tam k nim pravidelně na zimu stěhovali bezdomovci, kteří v pobytu v nemocnici viděli možnost jak pěkně v teple, s jídlem a veškerou péčí přežít zimu zadarmo, a to že teď odpadlo… a navíc mi vadí ten předvolební populismus- poplatky vadí? OK, tak je zrušíme. Co na tom, že zadlužíme stát co to jen jde, my už tu pak nebudeme a naše děti si s tím nějak poradí…
kvě 08, 2008 @ 11:21:47
Až si budete stěžovat kolik musíte platit za doktora, tak si vzpomeňte že v mnoha jiných zemích se platí podstatně víc. A to i v poměru k platům. Tak třeba Nový Zéland: Před několika měsíci mi na ruce začala růst boule, něco mezi modřinou a bradavicí, a celkem bolela. Tak jsem zašel za GP, tedy doktorkou \"obvoďačkou\", protože s každou nemocí se musí nejdřív tam. To bylo za poplatek $30. A dostal jsem na výběr: – buď to nechám být a s boulí se naučím žít, nebo – zapíše mě na čekací listinu do veřejné nemocnice kde operují zadarmo, ale vzhledem k ne-akutnosti situace je mizivá šance že na mě přijde řada dřív než půjdu do důchodu, nebo – půjdu za soukromým chirurgem ať mi to vyndá s tím že zaplatím plnou cenu. Zvolil jsem poslední možnost, nechal se \"operovat\" v soukromé nemocnici a za 20 minut vstupní prohlídky, hodinu řezání do prstu a 10 minut pooperační kontroly týden na to jsem vysolil $1240. Naštěstí si platím zdravotní pojištění, takže mi pojišťovna většinu proplatí, ale i tak mě bradavice stála $250 za spoluúčast plus $30 za poplatek u GP. A to je sakra hodně i na místní poměry. Asi tak cena dvou týdenních nákupů. A vy si stěžujte na 30Kč
kvě 08, 2008 @ 11:25:49
Tak ještě jednou a tentokrát snad nezmizí čísla… :-)) Až si budete stěžovat kolik musíte platit za doktora, tak si vzpomeňte že v mnoha jiných zemích se platí podstatně víc. A to i v poměru k platům. Tak třeba Nový Zéland: Před několika měsíci mi na ruce začala růst boule, něco mezi modřinou a bradavicí, a celkem bolela. Tak jsem zašel za GP, tedy doktorkou \"obvoďačkou\", protože s každou nemocí se musí nejdřív tam. To bylo za poplatek 30 dolarů. A dostal jsem na výběr: – buď to nechám být a s boulí se naučím žít, nebo – zapíše mě na čekací listinu do veřejné nemocnice kde operují zadarmo, ale vzhledem k ne-akutnosti situace je mizivá šance že na mě přijde řada dřív než půjdu do důchodu, nebo – půjdu za soukromým chirurgem ať mi to vyndá s tím že zaplatím plnou cenu. Zvolil jsem poslední možnost, nechal se \"operovat\" v soukromé nemocnici a za 20 minut vstupní prohlídky, hodinu řezání do prstu a 10 minut pooperační kontroly týden na to jsem vysolil 1240 dolarů. Naštěstí si platím zdravotní pojištění, takže mi pojišťovna většinu proplatí, ale i tak mě bradavice stála 250 dolarů za spoluúčast plus 30 dolarů za poplatek u GP. A to je sakra hodně i na místní poměry. Asi tak cena dvou týdenních nákupů. A vy si stěžujte na 30Kč
kvě 08, 2008 @ 12:46:00
mně původně nešlo o těch třicet korun, ale o tu půlku ošetření a \"dodělejte si sám\". Diskuse o třiceti korunách nastala až v okamžiku, kdy Sandra rozvinula úvahu, že třicet korun pro nikoho nic není. 🙂 Ad Nový Zéland: ale kolik se platí POVINNÉ pojištění z platu? A je vůbec něco takového?
kvě 08, 2008 @ 15:09:58
Ono je to tady právě trochu jinak než v ČR. Zaprvé daňový systém je velice jednoduchý – prostě se platí daň 20%, 33% nebo 39% z hrubého platu. To je celé, žádné další daně které se jmenují pojištění, žádné další \"utajené\" daně, tedy pojištění placené zaměstnavatelem, nic takového. Když mám plat dejme tomu 10000 dolarů, zaplatím z toho daň 2000 dolarů a zbytek mi přistane na účtu. A i zaměstnavatele moje práce stojí jen 10 tisíc, nic víc. Z vybraných daní pak stát financuje všechno, vč. zdravotnictví. Potud je to jasné a přehledné. A teď ti doktoři: vedle sebe tu existují dvě paralelní zdravotnictví – státní a soukromé. Každý člověk má nárok na ošetření ve státní nemocnici, ale bohužel jejich kapacita je omezená, takže prakticky na všechno jsou pořadníky (waiting lists). Ty celkem pochopitelně nefungujou na principu kdo dřív příjde, ale spíš kdo operaci víc potřebuje. Takže s neakutníma problémama člověk klidně může čekat i několik let. Konec konců s některýma akutníma taky, pokud dřív neumře. Hodně doktorů se totiž stěhuje do Austrálie nebo do USA za lepšími platy, takže Zélandu se pak doktoři nedostávají. Pokud tedy člověk není na umření, je jeho jedinou šancí soukromý doktor. Ten si ovšem i za podání ruky nechá dobře zaplatit – samotná vstupní konzultace stojí typicky kolem 300 dolarů. Takže je prakticky nezbytné mít komerční zdravotní pojištění, které s volitelně vysokou spoluúčastí kryje právě účty od soukromých doktorů. S každou nemocí se navíc nejdřív musí za praktickým lékařem (GP, neboli \"obvoďákem\") a tam se obvykle platí mezi 30 a 50 dolary jakýsi \"vstupní poplatek\" za nemoc. Tedy ne za každou návštěvu ale víceméně jen jednou za jednu chorobu. Mimochodem platí se Po návštěvě, nikoliv Předem. Nečeká se že by někdo odešel bez zaplacení. Na některé obory, jako třeba na zubaře nebo očaře, se navíc běžné komerční pojištění ani nevztahuje. Člověk by musel mít extra připojištění a to je teprve pálka. Takže spousta známých si nechává zuby spravovat v česku když tam jedou na prázdniny 🙂 Takže abych odpověděl na tvojí otázku: povinné zdravotní pojištění je obsažené přímo v dani a za to by člověk měl mít zdravotní péči \"zdarma\" (plus poplatek u GP). Jenže by se jí taky nemusel dočkat včas, takže kdo na to má, ten si platí komerční zdravotní pojištění, což pro rodinu dělá zhruba 100 dolarů měsíčně, a pak může využívat soukromé doktory. Ale zase musí počítat s tím že každá nemoc ho bude navíc stát spoluúčast, typicky 100, 250 nebo 500 dolarů. A teď si to přeber který systém je lepší a spravedlivější ;-))
kvě 10, 2008 @ 09:04:24
k diskuzi o systému zdravotního pojištění a plánované reformě zdravotnictví u nás – http://www.zvedavec.org…ictvi.htm
kvě 11, 2008 @ 04:23:36
díky za vyčerpávající a poučné vysvětlení. Ke spravování zubů v Česku – ano, tak to dělají i všichni moji známí a rodinní příslušníci, kteří pracují \"venku\", protože i když si to v Čechách třeba plně hradí, rozdíl v ceně je několikanásobný.
lis 16, 2008 @ 21:24:17
V Turecku maji podobny system jako na Zelande a diky tomu, ze tech chudych je tu \"vetsina\" tak statni nemocnice jsou precpane a ne moc pekneho stavu, proto plno lidi spis vyuziva znalosti lekarnic a lekarniku :o)) Soukroma pece je sice na vysoke urovni, ale opravdu draha :o((( A i u statniho zubare clovek musi vytahnout penezenku….. A k situaci CR: nechapu proc duchodcum od urciteho veku by ty poplatky nemohli zrusit?? nebo aspon zvyhodnit??