Vaše názory jsou rasistické a generalizující. Můj přítel je dokonale naturalizovaný. Vůbec se nepodobá jiným Afričanům, naprosto přijal za své evropské hodnoty a způsob života. Je úplně jiný, než ostatní!

Ano, je možné, že se takový jedinec tu a tam v historii vyskytne. Daleko větší je ovšem pravděpodobnost, že si to jen namlouváte. Pokud člověk přešel do jiné kultury už v dospělosti, jen stěží ji přijme zcela a bez výhrad za vlastní. Nevěříte? Zkuste si představit samu sebe – skutečně byste se v Africe naturalizovala natolik, že byste se s radostí zúčastnila upalování zlodějů a vymítání démonů, manželovi myla nohy, pro své dcery pozvala šikovnou obřezávačku a za zdravím kypící protivnou tchyni beze slůvka odmluvy vykonávala všechny domácí práce? A za jak dlouho byste se naučila chápat a tolerovat, že vás váš eskymácký manžel nabízí k sexuálnímu použití návštěvám?

 

Samozřejmě, že váš přítel (manžel) je úplně jiný, než ostatní. Každý je úplně jiný, než ostatní. Bojím se ale, že víra v nepatrnost vlivu prvních dvaceti nebo třiceti let na další život člověka je bláhová.

 

 

 

Q (velmi častá): Manžel se odmítá angažovat v jakémkoli vyřizování. Řekl mi, aťmu to vízum nějak zařídím. Pořád tvrdí, jak mě miluje, ale nic pro náš vztah nedělá.

 

 

Cizinci (nejen subsaharští Afričané, už jsem takovou stížnost přečetla i od družek Tunisana, Alžířana a Turka) mají často sklon nechávat své evropské manželky, aby za ně všechno obstarávaly. Částečně je to pochopitelné – jsou v neznámém prostředí a manželka se orientuje lépe. Nebezpečí tkví v tom, že něco zařídíte jednou a pak už zařizujete pořád… a pořád… a pořád. Africká, potažmo arabská žena by se s největší pravděpodobností tolik nezapojovala. Muž je jednou muž, dospělý a svéprávný, tak ať se stará. I o své papíry. Pomoc je samozřejmě na místě, ale opravdu jen pomoc. V opačném případě riskujete, že miláček už nikdy nehne prstem, a ještě vám za pár let vyčte, jak ho svou aktivitou ponižujete ("pořád za něj všechno děláte, jako by si to neuměl zařídit sám").

 

 

 

 

Q: Manželova sestra si mi stěžuje, že jí manžel přestal dávat peníze. Přitom jsem jí vysvětlila, jak je život v Evropě těžký a že peníze nemáme.

 

 

Manželovým příbuzným nikdy (!!) nevyprávějte o těžkostech života v Evropě. Nejen, že vám neuvěří (viděli to přece v televizi), ještě získáte pověst nepřejícího lakomce, který jim věší bulíky na nos, aby si připravil půdu k "nicnedávání". O běloších je známo, že příbuzné nectí a bělošky svým manželům brání dávat příbuzným peníze.  Pokud vyslechnete takovou stížnost, jaká je uvedena výše, s pravděpodobností hraničící s jistotou to znamená skryté obvinění, že za vším stojíte vy, a zároveň žádost, abyste s tím "teda sakra něco udělala". Pokud je to manželova sestra starší, není od věci naklonit si ji dárkem.

 

 

 

 

Q: Přítel mě seznámil se svou sestrou a dvěma mladšími bratry. Myslí to se mnou asi vážně?

 

 

Bohužel, pro účely "schvalování nevěsty" jsou sestry a mladší bratři nedůležití. Nejhlavnější kritérium společenské vážnosti je vždycky věk – i vysoký státní činitel ve věku kolem padesátky bude, je-li slušně vychován, projevovat hluboký respekt osmdesátiletému zemědělci. Mladší bratr poslouchá staršího bratra, sestry jsou si také podřízené navzájem. Přitom ještě platí, že sestry jsou (bez ohledu na věk) společensky níže, než bratři. Pokud vás tedy váš milý nepředstavil zrovna strýčkovi, staršímu bratrovi nebo rodičům, není důvod se znepokojovat (ani si dělat naděje).

 

 

 

K otázce stravovacích problémů (které neznám) musím využít zprostředkované zkušenosti. Zde je čerstvý výňatek z úžasného popisu jídelníčku od manželky jistého ne-senegalského Západoafričana:

 

 

"Rýže nejčastěji s červenou (občas hnědou, výjimečně zelenou – ale vždy přemaštěnou) omáčkou je nejzdravější a nejvýživnější jídlo na světě.

– Brambory nejsou jídlo (malá brambůrka lze využít k tomu, že se hodí do červené omáčky).

– Ze špenátu, krupicové a jiných kaší (a všem, co je v polotuhém skupenství) a polívek se manželovi zvedá žaludek (nikdy je nezkusil).

– Tuňák se jí v bagetě, nikoli v těstovinovém salátu.

– Ostatní druhy ryb se přidávají do zelené omáčky.

– Těstoviny nejsou jídlo.

– Kuskus jedí jenom Arabové.

– Karbanátky jsou poživatelné, když se zalijou červenou omáčkou a podávají se s rýží.

– Palačinky se taktéž polévají červenou omáčkou.

– Bramboráky nejsou jídlo, protože jsou z brambor.

– Po bábovce, sušenkách a čokoládě se netloustne, protože nic z toho není jídlem (a neměla bych to tudíž jíst). Ovocný koláč je divný.

Do svého jídelníčku můj muž adoptoval jen hranolky, smažené rybí prsty a zmrzlinu. Nevím, zda jsem si takový "úspěch" přála."

 

 

Pro první část (Máj – lásky čas I)  klikněte prosím ZDE

Pro následující část – Máj – lásky čas. Rady pro méně obvyklé situace klikněte prosím ZDE