Dělám slíbenou výjimku a do zdejší "knihovničky" řadím jednu z knih s komerčně úspěšnými názvy slibujícími čtenáři tetelení hrůzou nad barbary a potěšení z vlastní kulturní nadřazenosti.

 

 

 

Autorka, vystupující pod jménem Khady, je žena z kmene Soninků, narozená a vyrostlá v Thiesu v Senegalu. Po šťastném dětství přišla ženská obřízka a v dospívání pak domluvený sňatek s neznámým, o mnoho starším bratrancem.

 

Khady se v patnácti letech vydá za manželem do Francie a bez podpory rodiny se dostává do kolotoče vydírání, terorizování a ovládání manželem a jeho kamarády. Když má děti, manžel jí bere přídavky. Když si najde práci, manžel jí přestane dávat peníze na domácnost.  Odmítá sex a její muž si vezme druhou ženu – od Khady se očekává, že bude celou rodinu živit. Po nekonečných peripetiích se jí povede od manžela utéct, dosáhnout rozvodu a získat i s dětmi obecní byt, i když komunita imigrantů ji pořád nutí vzít manžela a spolumanželku zpátky.

 

Khady, protože je gramotná a umí francouzsky, pomáhá dalším africkým ženám v jednání s úřady a nakonec se dostane až do OSN, kde bojuje proti ženské obřízce.

 

Kniha je cenná v tom, že zmiňuje i život a vnitřní potíže v komunitách imigrantů ve Francii. Co mi na ní vadí, je její místy přehnaný patos a mezi řádky tu a tam vykukující sebelítost, která kazí jinak celkem sympatický obraz hrdinky jako silné a odvážné ženy.

 

To, že provádění ženské obřízky holčičkám je pranýřováno jako zrůdný čin (i když "po čtyřech dnech už nebolí"), zatímco provádění mužské obřízky chlapečkům nijak nekomentuje (ačkoli "viděla jsem, jak kluci chodí podivně jako kachny, s obtížemi si sedají a fňukají někdy i celý týden"), považuji za ústupek euroamerické kultuře, která pořád ještě obřízku považuje za porušení práv dítěte jen u holčiček.

 

" "Všechno v domě musí být čisté a navoněné, ale jenom přiměřeně. Nesmíš to přehnat. Když muž dorazí, přijmeš ho. Už tvoje chování musí být jiné. Oči ti musí zářit, když ho spatříš. Musíš také vědět, jakl mu posloužit. Nejdřív mu pomůžeš svléknout šaty. U stolu zůstaneš u něj. Pokud připravíš rybu, musíš odstranit kosti. Maso mu rozkrájíš na kousky. Pakliže připravíš kuře, budeš mu odtrhávat kousíčky, abymu šly krásně do úst. Musíš umět připravit nápoje, dobře je namíchat. Bisaap, buy, tamaryšek, zázvor si připravíš předem. Potom do toho přidáš koření, které dodá nápoji zvláštní chuť: cukr, muškát, zázvor, květ pomerančovníku, banánový výtažek, mangový výtažek… Ale hlavně v tom musí cítit tvoji vlastní ruku, je to stejné jako s vykuřovadly. Když dojí, nenech ho jít do postele dřív. To ty tam musíš být první a přijmout ho v lůžku. Až přijde, musí pochopit, že jsi připravená jenom pro něj. Nechej si pouze sukýnku na bocích, musí být ta nejkrásnější, co máš, a kolem pasu si vždycky vezmi perly. Perly jsou svůdné, těm muž neodolá. A když tohle všechno dopadne dobře, můžeš od něj žádat modré z nebe – půjde ho pro tebe hledat!"

 

Večer jsme občas viděly tetu Marii, nádhernou, oblečenou jako královna, po boku manžela oblečeného do téže látky. Teta Marie vždycky přivážela ze svých cest nádherné látky, ab mohla manželovi ušít oděv podobný svému. Vystupovali z taxíku, aby pozdravili maminku, a šli do kina. … Ale teta Marie byla také schopna říct svému muži při hádce: "Už tě nechci vidět!" nebo "Mám pod polštářem nůž!" "