Mobil mi zazvonil, ledva jsem vyklopýtala z útrob autobusu do zamračeného červnového odpoledne.
"Už jsi tady? Mohla bys po cestě koupit ještě nějakou pizzu nebo něco. Děti pláčou hlady…"
"Proč pizzu? Jakto, že pláčou hlady? Vy jste neobědvali? Vždyť jsem vám tam přece ráno nechala jídlo, na sporáku! Copak jste ho nenašli?"
"To myslíš tu omáčku? Tu vůbec nechtěly, ta jim nechutná!"
"Nechtěly? Uvařil jsi jim k tomu rýži?"
"Ne."
"A ohřál jsi jim to?"
"Ne…"
Dvanáct krajů 
čvn 14, 2008 @ 08:49:29
Hehehe, krása 🙂
čvn 14, 2008 @ 09:13:38
ze tyhle (ne)schopnosti muzu jsou vsude stejny..:)
čvn 14, 2008 @ 20:42:20
nepomlouvejte nás všechny :-)Já ohřívat umím…
čvn 14, 2008 @ 22:31:53
Výborný 😀
čvn 15, 2008 @ 01:24:07
Nejvyšší čas, aby se děti naučily vařit, jinak tatínek umře hlady :)))
čvn 15, 2008 @ 01:27:55
Ale ještě mě napadá – není to krajně pikantní, když muž, který umí vařit (a výborně, podle toho, co tu Manželka psala), neumí ohřát omáčku? 😉
čvn 15, 2008 @ 08:54:18
on Choť ohřívat UMÍ, leč NECHCE 😉 .
čvn 15, 2008 @ 20:11:08
Jestli dovolite 🙂 Prababicka a pradedecek hlidali kazde leto na chalupe moji maminku, stryce a dalsi deti z rodiny.Kdesi v kuchyni byla velka, dobre uschovana krabice s bonbony, cokoladickami a dalsimi dobrutkami.Detem byly pridelovany vyjimecne a dle zasad zdrave vyzivy, takze normalne vydrzela cele leto. jednou vsak musela prababicka na dva dny odjet zpet do Prahy – po navratu nasla krabici prazdnou, a deti, spici, umatlane, spkojene…..Hned vyletela po pradedeckovi, jak je tohle mozne, jak jim mohl dovolit vsechno sezrat najednou ?! Odpoved, doplnena nechapavym pohledem, byla…. \"No, oni to chteli…\"
čvn 15, 2008 @ 21:12:26
…kdyby po cestě nebyla možnost koupit pizzu, nebo kdyby jsi strávila týden na JIP, určitě by Choť vše zvládl na jedničku, ale když jsi už \"skoro\" doma a máš ještě možnost koupit něco dobrého,tak ROZUMÍM,jak složité je uvařit rýži a navíc i ohřát omáčku.U nás je to stejné!
čvn 16, 2008 @ 23:25:51
Všude stejnééé…nejsme doma divní.. 😉
čvn 18, 2008 @ 05:52:34
L., podobné situace se u nás odehrávají pravidelně, dokonce i tu větu \"ale oni to chtěli\" slýchávám, jako odpověď na mé zděšené reakce. 🙂 Jíťo, ano, úplně přesně! 🙂