Seděla proti mně, štíhlá, vzpřímená a vznešená v černém splývavém kabátě.
„Přece nemůžeš omezovat svého manžela,“ domlouvala mi tichým hlasem, ve kterém zaznívalo zděšení. „Jak bys mu mohla něco zakazovat? Alláh nám přece poskytl jasné vedení, je to i v tradicích Proroka, budiž s ním mír: žena má být poslušná svého manžela. Je snad někde psáno, že muž se tě musí ptát na dovolení? Nic takového v islámu není. Pomyslela jsi na to, že on se celý den dře, abys ty měla, na co si vzpomeneš? Po práci si přece potřebuje odpočinout, trochu se odreagovat. Uvažovala jsi o tom z téhle stránky?“
„Poslyš, a napadlo někdy tebe, že já se taky celý den neválím? Můj muž pracuje od- do- , kdežto já začínám v šest ráno a končím v jednu po půlnoci. Do šesti ráno ještě nejmíň třikrát vstávám k dětem, a to všechno proto, aby můj muž měl pomyšlení,“ zavtipkovala jsem. „Co kdybych se taky dovolávala práva na rozptýlení?“
Nesouhlasný výraz ve Fatimině tváři jsem si musela představovat – skrz jemnou, ale silnou tkaninu obličejové roušky nebylo vidět nic. Ale za tenounkou látkou horní části závoje, zakrývajícího mandlové oči, se zeleně zablesklo:
„Když jsme si vybraly islám, věděly jsme snad, že to s sebou nese nějaká omezení. A jsou správná. Když se nad tím zamyslíš, každý máme v rodině svou roli. Když žena nemůže chodit sama ven, má to svoje důvody. Pro samotné ženy není, zvlášť večer, venku bezpečno,“ vypočítávala. „Může se ti leccos stát. Můlžou tě znásilnit, přepadnout. Venku na nás taky číhá pokušení. A co manželova čest? Co by si lidi pomysleli, kdyby se jeho žena toulala po nocích?“
Na chvilku jsem Fatimu přestala poslouchat. „Vybraly jsme si islám,“ rezonovalo mi v uších. Fatima se narodila jako Boženka v jednom menším městě ve středních Čechách.Vychodila mateřskou školku, a základní školu. Přihlásila se na gymnázium, které si sama vybrala, i když rodiče by ji radši viděli na střední odborné škole. Krátce před maturitou potkala Abdellatífa, sličného lybijského studenta… a „vybrala si islám“. Navzdory zoufalství svých rodičů a nechuti širokého příbuzenstva si oblékla nejprve šátek, pak i kabát, obličejovou roušku niqáb a abbáju (o rukavicích a černých ponožkách nemluvě). Rodičovský nesouhlas jí nezabránil ve svatbě – Boženka, vlastně už Fatima, měla svoji hlavu… a od té doby hlásá poslušnost. Vybrala si.
Má vlastně docela štěstí, že to není naopak a že se nenarodila někde na Středním východě jako Fatima, která se chce stát Boženkou, vybrat si vlastní cestu k Bohu, svoje vzdělání, manžela i oblečení.
„Ale pro muže taky není venku bezpečno,“ namítala jsem. „Můžou je přepadnout, ano, i znásilnit, nebo dokonce zabít! A co žen, ba i mužů, je venku „na lovu“! Copak je správné, aby naši muži – a jejich čest – byli vystavováni pokušení, když se venku zdrží po setmění? Co si lidé pomyslí o muži, který tráví večery venku a nevěnuje je jako počestný muslim své rodině? Třeba si řeknou, že pije, nebo chodí za ženskými, a jaképak to bude vrhat světlo na muslimy? A vůbec, když je muž tak vyčerpaný z práce, stejně nemá myšlenky na nějaké ´odreagovávání´. Moc dobře si vzpomínám, že když jsem chodila do práce a byla jsem opravdu unavená, určitě se mi nechtělo jít ještě jinam, než do postele. Ani by mě nenapadlo Choti říkat, že si potřebuju vyrazit někam mezi lidi.“
Nechala jsem si pro sebe historku o vzorném muslimovi, který poučoval Chotě o ctnostech ženy (zahalené a sedící doma), zatímco se po práci ´rozptyloval´s dočista nezahalenými ženami.
„Ty jsi chodila do práce?“ Vlny zděšení prorazily i závojem – byly přímo hmatatelné. „Vidíš, tohle se mi právě nelíbí. My přece máme právo , aby se o nás muž postaral. Když budeme chodit do práce, budeme právě takové jako ty uštvané a vykořisťované nemuslimky. Nebo mi snad chceš tvrdit, že se pracující žena může soustředit na svoje poslání manželky a matky? A ještě k tomu ta práce pohromadě s muži, vždyť to je výslovně zakázané!“
„Ale…“ skoro jsem se zakoktala. „Co když muž ženu z nějakých objektivních důvodů živit nemůže? To má ta dotyčná umřít hlady?“
Fatima byla nesmlouvavá: „Však já to moc dobře vidím u nás,“ (Fatima s Abdellatífem žijí ve Švédsku), „všichni myslí jen na peníze, a na Alláha zapomínají. Věřící radši dělají zakázané věci, než by důvěřovali Alláhově milosti. Jenže jen Alláh rozděluje, a dává tomu, kdo ho prosí. Kdyby ses radši modlila, než dělala zakázané věci, určitě by se nějaké řešení ukázalo. Jestli jste měli ekonomické problémy, proč jste se nevrátili do manželovy země? Mohli byste žít u jeho rodičů a věnovat se víc náboženství než honbě za penězi.“
Pohltila mě představa, jak svým věřitelům, kterým jsem ještě nesplatila letenky na cestu ze Senegalu do Česka, vysvětluji, že mi musí půjčit další peníze, tentokrát na cestu z Česka do Senegalu. Choť si to rozmyslel, studovat tu nebude. Peníze ale bohužel už asi nevrátím, protože už nikdy nebudu pracovat a při tom, jaká je v Senegalu nezaměstnanost a mzdy, jsou vyhlídky na budoucí bonitu naší rodiny velmi neutěšené.
A hned za touhle scénkou další obraz: jak vysvětlujeme tchánovi – toho času v důchodu (jehož výplata přichází jednou za tři měsíce a stačí sotva na pár kilo rýže), že s ním, jeho dvěma ženami a osmi dětmi hodláme sdílet čtyřpokojový domek, abychom měli více času nerušeně meditovat nad stránkami Písma. „Bohužel, nedá se, moji milí, nic dělat,“ stál by si na svém Choť, „moje žena nesmí do práce a tak, abych ochránil svou i její čest, vracím se domů. Peníze vám sice žádné už dát nemůžu, ale to nevadí, neboť i náš Prorok, mír s ním, míval někdy hlad. Sice tím taky padne možnost studia pro mé mladší bratry, ale oni to za těchto okolností určitě pochopí. Koneckonců, když se budou dostatečně usilovně modlit, Bůh jim jistě připraví nějakou jinou cestu, třeba i bez vzdělání. Je mi líto, jestli jste ve mě skládali nějaké naděje, ale takhle to prostě je.“ A moje hříšná tchyně bude prodávat zeleninu na tržišti (kde budou, ó hrůzo, i muži!), aby měla na léky pro nemocného švagra, nebo na školní potřeby pro neteř… Ještě k ní totiž nedolehla zpráva, že modlitbou by toho dokázala víc.
Ale to už Fatima pokračovala: „O tom ani nemá smysl mluvit. Je psáno ´Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs´, a Posel Boží, mír s ním, sám řekl „Nechť žádný z vás není pohromadě se ženou…“ . Ženy a muži se prostě nesmí potkávat, a když už si teda myslíš, že musíš pracovat, a manžel s tím souhlasí, najdi si práci, kde nebudeš ve styku s cizími muži. Alláh v Koránu o žádných výjimkách nemluví.“
„Fatimo…“, odvážila jsem se – „a znáš nějakou takovou práci?“
„No…“ zamyslela se. „Mohla bys třeba hlídat doma děti… Ale nesměli by si je vyzvedávat otcové. Nebo bys mohla být gynekoložka!“
„To se mi nějak nezdá. Gynekoložka? Copak bych mohla vystudovat medicínu, na jedné univerzitě společně s muži? A co kdyby chtěl pak jít nějaký tatínek k porodu?“
„To nevím. Ale vím, že smíšená společnost vede k hříchu. Znáš Sumajju? … No. Tak tu její manžel bije. A víš proč? Protože s ním spala před svatbou. Kdyby spolu měli sex až po svatbě, určitě by ji netloukl. Jo, měly byste si už jednou uvědomit, že Ráj nebude pro všechny: musíme se snažit, a ne si zjednodušovat život!“
„Poslyš,“ napadlo mě ještě: „a co kdyby žádný Ráj nebyl? Víš, co kdyby existoval Bůh a jeho nařízení, ale na konci nás nečekala žádná odměna… prostě nic. Ani trest. Dělala bys to, co děláš? Modlila se, dávala almužnu, zůstávala doma, postila se… Dělala?“
„Ale Ráj je. Máme ho slíbený. Taková diskuse nemá smysl.“
„Ano, já vím, že je,“ snažila jsem se Fatimu přimět k ponoru do obrazotvornosti, „ale, kdyby, říkám kdyby nebyl. Žádná odměna, žádný trest, jen Bůh. Za všechno dobro ani zlo by nepřišlo žádné vyúčtování. Snažila by ses tolik?“
„No… to asi ne,“ byla Fatima upřímná. „Ale protože Alláh nám Ráj slíbil, nemá cenu o tom mluvit.“
„Dobrá,“ souhlasila jsem. „Ale stejně ze mě asi ani vidina ráje neudělá pokyvující kuželku…“
„Aby ses ale potom nedivila,“ přimíchala Fatima do svých slov varovný tón, „až si tvůj muž přivede lepší ženu.“
„Nepřivede,“ zůstala jsem klidná, „má v oddacím listu, že si smí vzít jen jednu.“
„Jak to?“ podivila se Fatima. „No, možná je to podle zdejších zákonů, ale podle islámu si přece může vzít další…“
„Ne, v Senegalu se každého snoubence na úřadě ptají, jak to chce… a když se snoubenci dohodnou, že manželka bude jen jedna, tak je každá další nezákonná. A my tam to omezení máme.“
Kdyby Fatima byla katolička, nejspíš by se pokřižovala: „To je… ale to je… špatné! Muž má přece právo mít čtyři manželky, dávat tam nějaká omezení, to je neislámské a… a… sobecké! Co všechny ty vdovy a rozvedené starší ženy, které nemůžou najít manžela? Kdyby každá žena odmítla polygamii, kdo by se s nimi oženil?“
„Fatimo,“ rozhodla jsem se přiblížit muslimské teoretičce realitu: „až se můj muž rozhodne oženit s šedesátiletou vdovou s pěti dětmi, aby jí pomohl v těžké situaci, neřeknu ani ´popel´. Ale viděla jsem tolik polygamních rodin, že vím, že takhle to nefunguje. Muž počká, až je jeho ženě čtyřicet nebo padesát, a pak si vezme další, mladší a hezčí… a na tu první někdy úplně zapomene. Dárky jdou k té ´nové´, o sexu ani nemluvě. Děti trpí a rodina je v troskách.“
„To ale není podle islámu“, stála Fatima na svém. „Podle islámu musí každá žena dostávat od manžela rovný díl pozornosti…“
Nehádala jsem se.
Až za dveřmi bytu Fatiminých rodičů mě napadlo, kde že to Fatimin muž asi pracuje, že tam (a ani cestou do práce a z práce) nepřichází do styku se ženami. Ale to už bylo pozdě – nechtěla jsem se kvůli té otázce znovu vracet.
Radši nechám Fatimu žít její život ženy, která se ráno probouzí na prostěradle, které možná tkaly ruce pracujících hříšnic z Pákistánu, servíruje svému muži kávu, kterou sbíraly ruce hříšnic z Etiopie, popíjí čokoládu od hříšnic z Pobřeží Slonoviny a obléká závoje tkané hříšnicemi v Indonésii. K obědu vaří rýži vypěstovanou indonéskými nemravami a omáčku koření tím, co vypěstovaly a zpracovaly nepořádné muslimky z Bangladéše. Po obědě si možná dá ještě jablka nebo španělské jahody, nasbírané marockými hříšnicemi. Když pak k večeru zasedne k počítači, jehož komponenty dost možná vyráběla budoucí obyvatelka pekla z Pákistánu, vyťukává na klávesnici připomenutí věřícím, aby neposílali své děti do smíšených škol, a ženy aby vyhledávaly služby jen žen – lékařek, prodavaček, lékárnic…
Co na tom, že v polovině světa nejsou žádné učitelky ani peníze na stavbu dívčích škol? S vidinou ráje a myšlenkou na Boží omezení ohledně separace pohlaví není důležité, že holčičky nebudou chodit vůbec do školy. Že pak už nebudou žádné lékařky, prodavačky nebo lékárnice, jejichž služeb by ctnostná muslimka mohla využít. Ctnostné muslimky pak budou ještě ctnostnější, protože nebudou muset (možná ani moci) vůbec vycházet z domum a pokud jde o zdraví, nic už je nebude odvádět od soustředění na léčivou sílu modlitby.
Alláh neudílí výjimky.
A tak vydala indická islámská univerzita v Deobandi fatwu, podle níž žena znásilněná tchánem už nesmí žít se svým manželem. Přesto, že v Indii muslimové tvoří 15% obyvatel, jsou ekonomicky nejslabší skupinou obyvatel a jen 4% absolventů vysokých škol jsou muslimského vyznání – tatáž univerzita v Deobandi prohlašuje smíšené vzdělávání za neislámské.
Existují fatwy, podle nichž se ženy nesmějí dívat na televizi nebo zpívat na svatbách. V Jemenu vyšla brožura připomínající, že volit ženy do zastupitelstev je hřích. V Saúdské Arábii nesmí žena ani za volant, a bez patřičného oděvu nemůže na ulici, ani když je v ohrožení života – před šesti lety uhořelo patnáct školaček, kterým náboženská policie nedovolila vyběhnout z hořící školy, protože nebyly dostatečně oděné. V Íránu jsou „za nemravnost“ k smrti odsuzováni mentálně zaostalí lidé. V některých zemích Perského zálivu lékaři ženě neposkytnou nutné ošetření, pokud nebude přítomen souhlasící mužský příbuzný. Znásilněné Maročanky bývají nuceny provdat se za dotyčné sexuální agresory, aby ochránily rodinnou čest.
Ženy ve většině muslimského světa se snaží vyrovnávat s handicapem polygamie, majetkového práva, ztíženého přístupu ke vzdělání a rozhodování o svých životech, dvojí morálky a břemene „mužské cti“. (O tom, s čím se muslimské ženy musí vyrovnávat v nemuslimském světě, jsem psala jinde.) Nejde o to, že by islámské právo samo o sobě znevýhodňovalo ženy – ale, bohužel, počítá s mravnou společností a vysokou morálkou lidí, muže nevyjímaje. Počítá s ideálem. V ideálním světě ale nežijeme, a neúprosná pravidla muslimské společnosti nejsou zrovna nastavena na realitu. Možnosti jsou nejspíš jen dvě: vytvořit „muslimský skanzen“, místo, kde se bude žít přesně tak, jako se žilo v pastevecké společnosti 7. století – nebo přizpůsobit vnímání skutečnostem dnešního světa.
PS: Jsem ráda, že jsem se (svobodně, jak jinak 🙂 ) rozhodla spojit svůj život se zemí sice tak chudou, ale také tak bezbožnou, že může mít předsedkyni vlády a soudkyně; tak nemravnou, že ženy v ní mohou chodit do práce, ba jezdit za obchodem; tak benevolentní, že muslimka v šátku a roušce tam nevzbudí pohoršení, stejně jako ho nevzbudí muslimka s dekoltem; tak „neislámskou“, že se ženy můžou zdravit a modlit spolu s muži, a vyznavači různých náboženství mohou žít vedle sebe i spolu v harmonii – a někdy ani nepoznáte, kdo je kdo.
Možná nepřijdu do Ráje. Ale víte, mně možná stačí, že se nebudu muset stydět. Ani sama před sebou, ani před Bohem.
paja-ostrovanka
srp 03, 2008 @ 18:12:50
manzelko, diky za tenhle clanek. stale znovu me ale udivuje, ze ses rozhodla svobodne pro islam, i presto, ze ho verejne kritizujes. mohla bys /pokud jsem nekde prehledla, omlouvam se, ale tve clanky jsem cetla snad vsechny/ kdyztak se vice rozepsat, co te k islamu vubec primelo?
aisha
srp 03, 2008 @ 21:15:16
ona je to spíše kritika chování některých muslimů a muslimek, než samotného islámu.
Liška
srp 03, 2008 @ 21:19:52
Uhořely, protože zrovna nebyly jaksepatří oblečeny – to je teda krutý zákon. Snad se ty zákony hodně rychle přizpůsobí realitě a univerzální lidskosti. A Boženka – Fatima reprezentuje přísloví \"Poturčenec horší Turka.\"
Manželka
srp 03, 2008 @ 23:25:43
Ostrovanko, jak píše o kousek dál Aisha, nekritizuji islám, ale muslimy, a to ještě zdaleka ne všechny ;). Láska, pokud není opičí, se s kritikou snad ani nevylučuje, a tohle mělo být spíš zamyšlení, než kritika. Co mě svobodně 🙂 přivedlo k islámu bylo tady http://manzelka.bloguje.cz…zu.php , leccos je pak ještě v komentářích. Liško, já si myslím, že \"univerzální lidskost\" možná ani neexistuje. Ale důležitější je pro mě to, že věřím, že žádný zákon, tím míň náboženský, nezakazuje ženě vyběhnout z hořícího domu, i kdyby třeba byla nahá, a muslimka k tomu.
L.
srp 04, 2008 @ 11:19:24
Manzelko, zrovna jsem chtela zacit vzkazovat Fatime nepekne veci, kdyz jsem si na konci precetla, ze je fiktivni 🙂 Ale pokud osoby s takovymi nazory opravdu existuji, pak musi byt pekne mimo realitu…
Hucul
srp 04, 2008 @ 11:46:02
… nejaka predloha Fatimy byla a zila ve Svedsku, vzkazte ji, prosimvas, at mi prestane tahat penize z kapsy socialnimi davkami a laskave se vrati do tretiho sveta. Na takove, co si sem prijdou pocestne zit z nasich dani, tu totiz presne cekame!
Manželka
srp 04, 2008 @ 11:53:55
Fatima je sice fiktivní, ale názory jsou zcela reálné, na vlastní uši vyslechnuté nebo na vlastní oči přečtené. Což znamená, že ve skutečnosti je takových Fatim mnohem víc, než jedna 😉 (Popravdě, mě snad nejvíc dostalo tvrzení, že za veškeré domácí násilí je odpovědný předmanželský sex.) Mně snad ani tolik nevadí ty názory, jako ta demagogická argumentace a její následky. Polygamie je prý nutná proto, že žen je na světě víc než mužů (dobrý důvod, ale ono je to přesně naopak), že u polyandrie by nebylo možné určit otcovství (pche, v době DNA testů?), že polygamie umožňuje kvalitní život vdovám a rozvedeným (vznešená myšlenka, ale spousta vdov a rozvedených žen v arabském světě zůstane ovdovělá a rozvedená navždy, protože chlapi si jako druhou manželku radši vezmou mladou pannu). Žena nesmí pracovat s muži, protože by mohla být vystavena pokušení… ale o mužích pracujících se ženami nikdo ani slovo, i když v regulích to platí jaksi všeobecně. Ženy by neměly studovat spolu s muži ani pracovat, a zároveň by měly vyhledávat služby žen – profesionálních lékařek, realitních agentek, učitelek… Které by ale neměly pracovat… :))) Žena nesmí sama cestovat, protože je to pro ni nebezpečné, mohlo by se jí něco stát… ale ejhle, pětačtyřicetiletá už smí sama i do Mekky. To všechny ženy nad čtyřiačtyřicet mají zbrojní pas, nebo už na jejich bezpečí nezáleží… Nebo je to ještě jinak? 😉
Manželka
srp 04, 2008 @ 11:59:40
obávám se, že se mnou při mé nemravnosti žádná slušná Fatima tohoto druhu slůvka napromluví 🙂 . Mimochodem, nebylo to Švédsko, které přestalo vyplácet podporu v nezaměstnanosti ženám v obličejové roušce s tím, že se dobrovolně vyřazují z trhu práce? (Možná, že ne zrovna Švédsko, četla jsem to ale určitě o nějaké severské zemi.)
Kharmina
srp 04, 2008 @ 12:19:39
To byl velice realny pohled na vec. Nabozenstvi je uvadeno do praxe lidmi a jen na nich tedy zalezi, do jake podoby je sformuji. Lide typu Fatima byvaji \"nijaci\" lide bez nazoru, jimz byl nazor naservirovan primo pod nos a pro ne je naramne pohodlne jej pouze opakovat, nez o nem premyslet.
flammerole
srp 04, 2008 @ 14:05:07
jak říká Manželka, takových Fatim je bohužel spoustu… co mě \"zaujalo\" je to omlouvání manželského násilí sexem před svatbou, trochu jsem to zobecnila a nechala rozběhnout myšlenky jiným směrem, pryč od násilí: je fakt, že znám pár muslimů, kteří sice touží po předmanželksém sexu, ale jejich budoucí žena by je moc nenadchla, kdyby svolila… snad je to pokrytecké, ale je to tak…
eMeM
srp 04, 2008 @ 15:04:41
Taky už jsem měla v hlavě sesumírované věty, které bych Fatimě ráda vzkázala. Nevím, tyhle české \"radikální muslimky\" považuji spíš za masochistky nebo za pomatence. Nevím, jestli to není póza a touha \"někam patřit\", kterou jsme si všichni prožili v pubertě. Někdo si barví vlasy na modro, někdo je zarytý hippísák, ale pak to nějak odezní a člověk se uklidní. Fatima (resp. její skutečné české předobrazy) zřejmě potřebuje vybočovat i ve starším věku. Ať jí tedy Alláh žehná. Je to koneckonců její volba… a jak už tady někdo řekl: Poturčenec horší Turka – to sedí!
Quanti
srp 04, 2008 @ 15:25:40
jee, kez by takovi byli vsichni zastanci vsech nabozenstvi… at si kazdy veri cemu chce, ale s fanatiky je to strasne 😦
L.
srp 04, 2008 @ 17:53:02
Taky bych si rada predstavila vsechny Fatimy, jak odcestuji do zeme puvodu sveho manzela, a pokud je to zeme chudsi nez nase hrisna ceska, jak tam ziji dle Koranu a jeho narizeni…viz ta tvoje cast o Senegalu . (anebo i jinde..)
paja-ostrovanka
srp 04, 2008 @ 18:15:11
diky manzelko, koukam, ze se ptam porad na to same. v tom clanku je napsano, jak ses nakonec stala muslimkou, me by jeste hrozne moc zajimalo, co te k tomu vedlo. byla jsi od mala k nejake vire vedena? promin, jestli ti temihle dotazy moc zasahuju do soukromi.
Netlife
srp 04, 2008 @ 18:36:31
no, ne ze by to s ateisty bylo lepsi 🙂 spousta z nich se holedba, jak jsou lepsi, ze nicemu nepodlehli, ale sami jsou netolerantni, neumi naslouchat druhemu a jen prosazuji svuj nazor jako jediny spravny, to ja oznacuju jako ateisticky fanatismus.
Netlife
srp 04, 2008 @ 20:55:14
citi se Fatima byt prorokovou manzelkou? 😀 😀
Manželka
srp 05, 2008 @ 14:42:30
O revizorech v Ráji je související článek také na http://najmanova.blog.idnes.cz…t2 L., Fatimy mohou docela snadno žít v některých zemích přesně podle svých představ – ale ve většině muslimských nearabských zemí jim to tak dobře nepůjde (Pákistánská venkovanka doma, krášlící se pro manžela a studujícíc Korán? Když musí být od rána do noci na poli?) – a většina muslimů nejsou Arabové. Pájo, ne, nebyla jsem vedena k náboženství. Rodiče se při sčítání lidu hlásí k římskému katolicismu, ale to je tak asi jediná jejich myšlenka na víru. \"Co mě k tomu vedlo?\" – vím já? :))) Quanti, máš úplnou pravdu – nejen muslimové, nejen ateisti… Ten článek je taky o všech, kdo mají monopol na pravdu a přesně vědí, jak a co by měli všichni dělat. 🙂
Quanti
srp 06, 2008 @ 09:42:24
Netlife, ale to je prece uplne to same… Manzelko, jo, monopol na pravdu, a casto ani vubec nesouvisi s nabozenstvim, to jen lidem dava \"do ruky trumfy\" nekterymi doslovnymi vyklady…
Netlife
srp 06, 2008 @ 16:38:45
jj, je to to same, jen jsem si podle te formulace \"at si kazdy veri cemu chce\" domyslel, ze to plati jen o vericich a ze neverici stoji mimo. Takze pokud je to i pro neverici, pak samozrejme souhlasim 🙂 Jinak si myslim, ze i veda je svym zpusobem nabozenstvi, podobne jako komunismus, neviditelna ruka trhu a podobne 🙂
lukula
srp 26, 2008 @ 22:12:53
děkuju za článek,byla jsem taky \"Fatimou\",i když jsem nikdy nehlásala Pravdu ostatním,možná právě to mne přivedlo zpátky do reality,když jsem si uvědomila,že druzí lidé mají právo na svobodnou volbu,jako jsem ji učinila já,když jsem si zvolila islám
vasek
srp 27, 2008 @ 08:26:17
V přízpěvku je popsán přístup některých lidí, kteří znají pouze lidový islám. Nemá nic společného s islámskou realitou, tak jak je vyjádřena Koránem a sunou. Žena (manželka) má pávo nejen pracovat, podle svých možností, ale navíc její příjem je pouze a výhradně jejím příjmem (není součástí rodiného rozpočtu) a je jen na ní jak s ním naloží.
Lamar
říj 10, 2008 @ 19:26:18
Tvé články jsou opravdu úžasné klobouk dolů před tebou.Vložím si odkaz na tvůj blog na ten svůj
Michala Syedova
srp 04, 2009 @ 14:09:59
Assalamu aleikum – dekuju – tenhle clanek je uplne uzasnej. Preju si at je v Umme zen jako vy cim dal vice. M
jana
zář 01, 2009 @ 13:31:58
Tak já jsem teď trochu zmatená.Manželko,ty se vším nesouhlasíš,což je dobře,ale přemýšlela jsi někdy o ženách,co nemají na výběr,co se narodily jako muslimky,vždyť ty ženy utéct z hořícího domu nemohly,bylo jim v tom zabráněno.Takže ty souhlasíš s muslimským náboženstvím,ale zároveň si uvědomuješ,že ne všechno se dá dodržovat.Víš jde mi o to,že jsem četla zpověď jedné ženy,co jí chtěla rodina upálit.Ona přežila díky evropské charitě,propašovali jí do evropy a tady teprve léčili její četné popáleniny.Ta výpověď ženy nebyla ale jen o ní,ale o všech ženách a dívkách v jordánských vesnicích.Bylo tam naprosto běžné,že zabíjeli novorozence ženského pohlaví.Zabíjeli a mučili dívky.Znásilňovali je za účelem pomsty,když měli muži mezi sebou spory a rodina znásilněné jí pak musela popravit,ve jménu cti rodiny.Tak podle výpovědi té ženy žíjí všechny ženy na vesnicích,kde není civilizace.a prostých lidí je většina.Takto se u nás nežije.To ty víš,ale myslím,že ten příběh té ženy je varováním toho,co dokáží muži,když dostanou nad ženou absolutní moc.
Manželka
zář 01, 2009 @ 14:58:46
s náboženstvím se nedá \"souhlasit\" nebo \"nesouhlasit\". Pokud \"jednu ženu chtěla rodina upálit\", není to kvůli náboženství, to nikomu nic takového nenařizuje ani nedovoluje; je to kvůli kultuře dané oblasti. Zabíjení novorozeňat ženského pohlaví je předislámský zvyk, Koránem přímo výslovně zakázaný. Ani znásilňování islám nedovoluje, a zabíjení znásilněné není zakotveno v náboženství (tam je trest smrti za prokázanou manželskou nevěru mužů i žen, ne za předmanželský sex!). To, o čem píšeš se stejně tak děje v Indii mezi hinduisty – a může za to hinduismus, nebo kultura? Islám není to, co \"dává muži absolutní moc nad ženou\". To, co dává muži absolutní moc nad ženou, je tamní kultura, která se k ženám islámsky nechová. Přečti se Devět částí touhy od Geraldine Brooks… zajímavý pohled židovky – novinářky na postavení ženy v islámu
dasha
bře 16, 2010 @ 01:21:31
Ale vystilas to presne, Manzelko, ze ma jediny stesti, ze to neni naopak, kdyby se jako muslimka narodila a chtela byt Bozenkou … Ale rekla bych, ze je to klasika: kazdy chce to, co nema. Tak jsou evropske muslimky casto radikalni a naopak sama znam spis ty pripady, kdy muslimky po prichodu do Evropy rady rychle zapomenou na to, jak zily pred tim a vrhaji se do zivota \"po evropsku\" a je pravda, ze hodne z nich se i rozvede a mili pani tvorstva jsou z toho pekne paf, jak se to mohlo stat. je fakt, ze teorie islamu je dobra, ale jsme porad jenom lidi a je cista utopie predpokladat, ze se nam ho naprosto verne podari prevest v realitu. kdyby vsechny systemy na svete fungovaly, tak jak maji, byla by to krasa. jsem rada, ze ty sama jako muslimka sis zachovala kriticke mysleni a nasla sis svou cestu.