"Prosím vás, poraďte mi, co je potřeba, aby se sem za mnou mohla přistěhovat přítelkyně ze Senegalu? Je sirotek z Libérie, teď v uprchlickém táboře v Dakaru a já bych jí chtěl pomoct."

Takovými dotazy se už pár měsíců hemží americké, britské a německé internetové diskuse a v poslední době se začínají objevovat i v Česku.

 

Scénář je vždycky stejný: na seznamce nebo inzertním serveru se objeví inzerát potenciálního "hejla". Na seznamovací inzerát odpoví pohledná "slečna", toho času v Senegalu, přiloží fotografii a čeká, jak se situace vyvine. (Není-li inzerát seznamovací, napíše prostě, že někde našla/od někoho dostala e-mailovou adresu.) Kupodivu, zřejmě dost lidí reaguje vstřícně – fotografie ebenové krásky v minisukni asi dělá své.

 

Chuděrka dcera významného liberijského/sierra leonského/pobřežně slonovinového politika/obchodníka musela uprchnout z válkou zmítané vlasti (většina podvodníků správně tuší, že jejich evropské oběti nevědí, že v Libérii ani Sieře Leone se už dávno neválčí). Celá její rodina přišla ve válce o život, ona je nebohá úplně sama, ale – v některých případech – univerzální dědička několika milionů dolarů. Ty ovšem nemůže mít v sengalské bance, protože senegalské zákony neumožňují uprchlíkům vlastnit majetek. Pokud jí pomůžete převést peníze i ji do Česka, bude vám neskonale vděčná a ještě z toho nějaký ten melounek kápne pro vás.

 

Další varianta je, že slečna není dědičkou milionů, je naopak zcela chudičká a trpící a od svého evropského dobrodince (kterého většinou už od druhého e-mailu tituluje "miláčku" a namlouvá mu, že je jedinou láskou jejího života) očekává, že jí zaplatí vyřízení "pasu", cestovné tam či onam, nové prádlo, zubaře… A že jí vyřídí vízum do Evropy a zaplatí letenku.

 

To, že slečna většinou není slečna, ani občanka Libérie, ale Nigerijec nebo státní příslušník Pobřeží Slonoviny, který se živí tímto druhem spamu (a prodejem víz, které se tak dají získat), je nasnadě. "Slečna" obyčejně dá svému "miláčkovi" telefonní číslo na "reverenda" nebo jiného představeného "uprchlického tábora" (vlastní číslo autora e-mailů). Pokud se mu natěšený "milenec" dovolá, údajný "reverend" předá telefon své komplicce, která sehraje příslušné divadlo.

 

Je to tak prosté, že je až neuvěřitelné, že se ještě najdou lidé, kteří na tenhle primitivní, starý a proslulý trik můžou skočit… ale skáčou, a nejen to: pokud se jim pokusíte vysvětlit, že jsou obětí podvodu, zuby nehty se brání a drží se své iluze, i kdyby je měla stát poslední úspory (což se taky zhusta stává).

 

Měla jsem tu čest poznat dvě takové oběti a učinila jsem zkušenost, že je marné jim dokazovat, že v Senegalu, tím spíš v hlavním městě, nejsou uprchlické tábory (nepočítaje v to ty na hranicích Maurtánie, které ale slouží výhradně Senegalcům), že senegalské zákony nezakazují cizincům vlastnit majetek a že obyvatelé Pobřeží Slonoviny obvykle nepíšou e-maily v pidgin English.

 

První z dobrodinců, pán kolem čtyřicítky, se na internetu seznámil s krasavicí ze Sierry Leone. Vlastně se dvěma – ta druhá tvrdila,  že je původem rovnou ze Senegalu, chudák sirota, týraná svým bývalým přítelem tak, že potratila. Krasavice ze Sierry Leone tvrdila, že je v uprchlickém táboře kdesi na jihu Senegalu, a protože pán jí tak úplně nedůvěřoval, svěřil se krasavici – týrané sirotě. Týrná Sirota si od pána vyžádala sto padesát dolarů na cestu na jih Senegalu (na cestu by stačilo čtyřicet), aby prověřila situaci, a za pár dnů mu napsala, že tam zajela a údajný uprchlický tábor neexistuje. Konkurence byla odstraněna a Týraná Sirota měla volné pole působnosti.

 

Zakrátko se dohodli, že Sirota se přistěhuje do ČR, pán jí pošle peníze na pas a na letenku a vyřídí všechno potřebné, aby si ho Týraná mohla vzít.

 

Pán naštěstí nebyl tak úplně instrukcím vzdorný, takže začal, ještě před převodem peněz, klást Sirotě otázky: kde se naučila tak dobře anglicky, když pochází z malé vesničky? Její otec je z Libérie. Z jakéže přesně vesničky to Sirota pochází? Aha, ta je na severovýchodě… Sirota tedy umí mandingsky nebo fulbsky? To je ale náhodička… jeden kamarád pánova známého je policistou v dakarské čtvrti Guediawaye a úplně náhodou pochází z té samé vesnice… jakže se jmenuje maminka? Určitě by mohl Sirotě pomoci s pasem a možná i s lecčíms jiným…

 

Týraná se urazila. Tak on jí tedy pán nevěří? Určitě se na ni vyptával, tak jako se vyptával jí na ten uprchlický tábor! Ne, žádného známého policistu potkávat nechce. Vztah by měl být založený na důvěře, a jestli on jí nevěří, ona už zažila tolik zklamání, že tohleto odporné chování ji nepřekvapuje!

 

Oběť ale trvala na svém, totiž na setkání s neexistujícím policistou, přes kterého by se to všechno dalo vyřídit… a tak ze "svatby" sešlo.

 

Druhý případ je složitější: filantropická mladá žena se rozhodla dovézt do Čech "přítelkyni", chuděru osiřelou dívčinu z Libérie, trpící v uprchlickém táboře nedaleko Dakaru.

 

Neexistence uprchlických táborů v Senegalu oběť nepřesvědčila ("ta holka mi přece dala telefonní číslo na reverenda, z jehož kanceláře mi posílá e-maily!"), upozorňování na to, že jde o přímo ukázkový případ trestného činu "419" (podle paragrafu nigerijského trestního zkona) také ne ("vždyť ona mi chce poslat peníze, tak jakýpak podvod? Dokonce mi poslala mailem koncesi svého právníka!" – ovšem. Jenže stačí pět minut s Googlem, aby dotyčná zjistila – kdyby chtěla – že advokátní komora, která měla licenci vydat, se v Senegalu jmenuje úplně jinak a žádný advokát toho jména v seznamech nefiguruje.). Inu, komu není rady…

 

Pokud se tedy i vám ozvala čokoládová krasavice v nesnázích ("v uprchlickém táboře v Senegalu"), a pokud moje informace považujte za přitažené za vlasy (anebo si říkáte "ale chudák holka, co kdyby to byla pravda"), mohlo by se vám hodit následující:

 

Telefonní číslo na senegalské zastupitelství v Bonnu: +49-228-218008

Telefonní číslo na advokátní komoru: +221 8 21 48 41

Odkaz na další informace o 419 "senegalských dívkách" : http://www.joewein.de/sw/419-phone-sn.htm

http://419.bittenus.com/compensation/OnumaBasil.htm

 

Náhodným čtenářům: Toto jsou  soukromé stránky, zčásti osobní deník a zčásti informativní blog o (především francouzské západní) Africe. Je zbytečné, abyste autorce posílali vzkazy s kopiemi podvodných e-mailů,  bankovní spojení na podvodníky apod.  . Nemůže s tím, ani pro vás, nic udělat – to, co mohla, už udělala napsáním tohoto článku.