Bylo toho napsáno již hodně o ubíjejícím stereotypu života žen v saúdské arábii, ale jen málo pozornosti se věnuje zmařeným životům mladých mužů. Pravda je, že jejich životy jsou nádherné ve srovnání s životy žen, ale přesto jim mnohé chybí. …

Jean Sasson je komerčně úspěšná americká spisovatelka, věnující svou tvorbu ženám Středního východu. Jejich životy poznala zblízka: v 80. a 90. letech minulého století pracovala jako administrativní koordinátorka v nemocnici krále Fajsala v Rijádu.

V roce 1991 publikovala prvotinu Znásilnění Kuvajtu (The Rape of Kuwait) o irácké invazi do tohoto pouštního státu. Kniha se, stejně jako ty následující, brzy stala bestsellerem.

Autorčina loňská historická fikce Esteřino dítě (Ester´s child) byla dubajskou nadací Mohameda Al Maktouma prohlášena za knihu propagující mír a mezikulturní porozumění.

 

Většina román Jean Sasson ale vypráví o skutečných osudech skutečných lidí: Majáda, dcera Iráku (Mayada, the Daughter of Iraq) popisuje slovy Mayady al Askari příběhy ženských vězenkyň v žalářích Saddáma Hussaina; Joanna z Kurdistánu zase mluví o ženě, která přežila kurdskou genocidu.

 

Světové proslulosti se spisovatelce dostalo poté, co vyšla Sultána – Život pod závojem. Příhody ve zlaté kleci polapené saúdské princezny se brzy stal světovým bestsellerem a už rok po vydání byl přeložen i do češtiny.

Stylisticky kniha (nebo aspoň její český překlad?) sice zrovna neohromí – jde o jednoduché vyprávění – ale hlavní účel, pro který byla napsána, plní beze zbytku: přibližuje západnímu čtenáři život žen v Saúdské Arábii z jiných úhlů pohledu, než z jakých se na něj obvykle díváme. Čtenář, který dokáže překousnout místy nekriticky idealizující pohled na Spojené státy

("Věřím této nádherné směsi kultur, která přivedla civilizaci blíž skutečnosti, než jakákoli jiná kultura v dějinách") 

může Sultána – Život pod závojem přinést spousty ne všeobecně známých informací nejen o saúdských ženách, ale i o historii, politice a celkových poměrech v tomto blíkovýchodním království.

 

"Pokrok civilizace tkví v tom, že duch osvícenství dokáže překlenout strach jednotlivce ze svobody. Lidská společnost se dychtivě žene za poznáváním a změnami. Zdá se neuvěřitelné, že se země mých předků v průběhu tisíce let prakticky nezměnila. Pravda, byly zde vybudovány moderní stavby, nejmodernější zdravotní zabezpečení je všem dostupné, ale společenské uznání žen a ceny jejich života je stále odbýváno pokrčením ramen.

 

Bylo by chybné obviňovat z nerovnoprávného postavenížen v naší společnosti naši muslimskou víru. I když korán praví, že ženy jsou podřízeny mužům, podobně jako bible opravňuje muže k vládě nad ženami, prorok Muhammad učil laskavosti a spravedlnosti ve vztahu ke slabšímu pohlaví. Muži, kteří přišli po proroku Muhammadovi, si však zvolili cestu zvyků a tradic dávných temných dob, místo aby následovali Muhammadovo slovo a příklad. Náš prorok například odsuzoval praktiky infanticidy – zabíjení novorozeňat – což byl v jeho dobách obvyklý způsobm jak se zbavovat nechtěných ženských potomků. V jeho autentických slovech zaznívá obava ze zneužívání žen a z lhostejnosti vůči tomuto pohlaví: "Nechť se dostane do ráje ten, kdo má dceru a nepohřbí ji zaživa, nespílá jí, ani nestaví do popředí své mužské potomky."

 

V této zemi však neexistuje a nikdy neexistovala síla, která by mužům zabránila dělat všechno pro to, aby si zajistili narození mužského a ne ženského potomka. Cena dítěte zrozeného v království Saúdská Arábie stále ještě závisí na jeho pohlaví.

 

Muži v mé zemi mají pocit, že se stali tím, čím se stát měli. V Saúdské Arábii se hrdost a čest muže odvozuje od jeho žen, proto muž přísně dohlíží na sexuální život svých manželek a chová se, jako by jim byl nadřazen, jinak by musel čelit veřejnému opovržení. Panuje zde přesvědčení, že ženy nedokážou své sexuální touhy kontrolovat, a proto je muži musí ve svém dominantním postavení přísně střežit. Tato absolutní kontrola nemá nic společného s láskou – pouze se strachem z poskvrnění mužské cti."

 

Jean Sasson: Princezna Sultána – Život pod závojem. V překladu Marie Frydrychové vyšlo v roce 1993 a 2000