V jednom z předchozích článků  – a hlavně v diskusi pod ním – se psalo o tom, že afričtí muži jsou svým polovičkám (třetinkám, čtvrtinkám, pětinkám…) povinováni hmotným zajištěním. Kdosi tam vyjádřil pochybnost, že by péči o pohodlí manželek všichni muži skutečně zvládali.

A zrovna v dnešní černé kronice jsem našla příklad, co se může stát, když manžel svým povinnostem nedostojí.

Pan Umar si s paní Kodu žil v Diourbelu šťastně a spokojeně až do okamžiku, kdy zapomněl nebo snad nemohl zaplatit účet za dodávky proudu.

I stalo se, že do domu paní Kodu přišli pracovníci SENELECu a elektřinu odpojili. Paní Kodu šílela. Jak bude žít bez elektriky? Jak jí to mohl manžel udělat? Však ona mu to vytmaví!

 

Pustila se do toho hned, když manžel přišel domů z práce. Unavený Umar se na hádky necítil; šel radši zpátky do města přesvědčený, že manželka jen potřebuje čas, aby se uklidnila. Moc dlouhou dobu jí na to stejně dát nemohl; bylo už pozdě a on nazítří potřeboval vstávat do práce.

 

Když se blížila půlnoc, usoudil Umar, že manželčin vztek mezitím určitě vychladl. Odebral se domů, svlékl se a ulehl do postele. Únava z celodenní práce ho téměř okamžitě převedla z bdění do spánku… ze kterého ubohého manžela vzápětí probudila ostrá, nesnesitelná bolest.

Se zakrváceným obličejem vyběhl na ulici. Sousedé, vyburcovaní voláním o pomoc, dopravili Oumara na nejbližší kliniku a paní Kodu  se zatím sbalila a odjela ke kamarádce do Kaolacku, odkud hned ráno pokračovala za hranice, do Gambie.

 

Nejspíš tuší, že za amputaci manželova ucha kapesním nožíkem by v Senegalu šla před soud.