Z pupenců na větvích broskvoně pod balkónem už sluníčko vylákalo první kvítky.
Nemyslela jsem si, že je tu ještě uvidím. Už od ledna jsme měli být v Praze.
Čáru přes rozpočet v plánech udělala finanční krize, Choťův pracovní postup a mimino.
„To voláte dost pozdě, máme na ten měsíc už jen osm volných míst,“ varovala mě na začátku srpna sestřička z pražské porodnice, kam jsem se – v předtuše stěhování – chtěla zaregistrovat k jarnímu porodu. „Ne, musíte přijít osobně,“ zamítla jakoukoli jinou formu zapsání do Pořadníku matek.
„My u nás neregistrujeme,“ sdělila mi po telefonu sestřička z brněnské porodnice, kam jsem pro jistotu zavolala také. „K nám se chodí do poradny. Kdy máte termín porodu? …Jéžíšmarjá! To voláte moc brzo, zavolejte tak někdy po Vánocích,“ doporučila mi.
Nadhodila jsem Choti, že bychom možná měli v Brně ještě počkat… do jara. Když tu mají tu porodnici… a když je ta krize, možná by nebylo nejlepší měnit místo?
„Ne,“ odvrhl můj nápad Choť bažící po oděvech plných poslední módy a ulicích s vystresovanými pádícími chodci, „já chci zpátky.“
Pár dnů nato dostal nabídku převedení z řad agenturních pracovníků do šiků kmenových zaměstnanců. A protože ještě ani nerozeslal životopisy svým dalším potenciálním zaměstnavatelům a protože drahých agenturních pracovníků se společnosti zbavují nejdřív, nabídku přijal. Znamenalo to – mimo nesporné pozitivní stránky – také to, že se jednatřicátého prosince nemohl jednoduše zvednout a odejít, ale znovu podléhal dvouměsíční výpovědní lhůtě.
Oddělení, kde Choť pracuje, tehdy „zeštíhlelo“. Klasické směny byly nahrazeny dvanáctihodinovými. Choť od té doby odchází z domova brzo ráno (nebo časně z večera) a vrací se večer (nebo dopoledne). Když jsem chtěla jet na kontrolu ke své gynekoložce (která je v Praze), musela jsem dovést starší dítě do školky (7:00) a s mladším dítětem doběhnout na vlak (v 10 hodin v Praze, v 11 v čekárně, v půl dvanácté v ordinaci, v jednu v autobusu na Brno) a abych si v půl páté odpoledne zase stihla vyzvednout staršího potomka ze školky.
„Na ty odběry vám dáme žádanku a vy si na ně dojdete v Brně,“ věřila sestřička v pražské poradně.
„Mimo Brno? No, to záleží… A odkud máte tu žádanku?“ tázala se jiná sestřička, v brněnské laboratoři, „Aha, z Prahy? No tak to my vůbec neděláme, my nemáme pro Čechy oprávnění. To tady asi nikdo, to si budete muset zajet na odběry někam do Čech.“
„To si budete muset zajet na odběry někam do Čech“ znamenalo posadit se ve čtyři hodiny ráno do plně obsazeného autobusu, přijíždějícího z dalekého východu Slovenska a absolvovat (bez snídaně) ve vydýchaném vzduchu cestu do Prahy. Pokud tu má nějaká těhotná čtenářka cukání si takový zájezd vyzkoušet, důrazně jí to nedoporučuji. 🙂
A z cizinecké policie konečně přišla výzva, aby si Choť vyzvedl Cestovní průkaz cizince. Choť výzvy uposlechl a v úřadovně mu k podpisu podstrčili papír, že průkaz chce, aby mohl případně vycestovat do Senegalu a tam si požádat o pas (vida, a pak, že policie neví, že Cestovní průkaz pro cesty po Evropě neplatí). Bez podpisu lejstra nebude průkazu.
Choť, jiné možnosti nemaje, lejstro podepsal a průkaz, šest měsíců platný, dostal.
„Ještě kopii,“ pravil, když se dál nic nedělo.
„Kopii čeho?“ znejistěla úřednice.
„Kopii toho papíru,“ vysvětlil jí Choť.
„Ale tu nepotřebujete,“ přesvědčovala ho, „to je jenom pro nás.“
„Potřebuju,“ nedal se Choť, „musím mít kopii všeho, co jsem tady podepsal.“
Po chvíli handrkování kopii dostal a mohl si ji založit do šanonku.
Paní policistka si v duchu odškrtla vyřešený případ a Choť kontaktoval soudní překladatelku, aby svým umem a razítkem stvrdila názor francouzské ambasády, že Cizinecký průkaz je papír, s nímž -coby průkazem totožnosti – se po Francii potulovat nelze.
(Pokračování)
Dvanáct krajů 
dub 09, 2009 @ 11:38:09
tak ty čekáš třetí mímo? 🙂
dub 09, 2009 @ 12:36:40
To jsou hajzlové na tý policii,fakt.na Manžela taky zkouší různé podepisování a kopie nejde udělat,to je jen pro nás. Vždycky mu hustim do hlavy ať proboha beze mě nebo advokáta nic nepodepisuje. Člověk nikdy neví
dub 09, 2009 @ 17:08:40
vy se stehujete do Prahy? Brno nejsou Cechy? Zaplatpanbu ze ma nejakou praci a k miminu znovu gratuluji. Pokud my bychom se vraceli, z vyrizovani zalezitosti na cizinecke policii a kdekoliv jinde mam predem husi kuzi. Tady sice taky obcas remcam ale urady jsou tu na neporovnatelne vyssi urovni. Se zdravotnictvim a skolstvim to naopak moc slavny neni.
dub 09, 2009 @ 17:53:49
Manželko, co Občanské judo? nebo Černé ovce? V televizi už jste byli… 😀 Ať se aspoň národ pobaví…
dub 09, 2009 @ 19:07:51
gratulujem k bábätku! a \"To si budete muset zajet na odběry někam do Čech\" ma dostalo :-))) /síce odlišná, ale predsa z rovnakého súdka, záležitosť sa udiala na našej škole- do martina a žiliny do divadla chodiť môžeme, do bratislavy už nie, pochopila som to tak, že je zrejme na inom kontinente :-)/
dub 09, 2009 @ 20:56:33
Jo, ČERNÉ ovce… To by se národ vážně bavil:-D to mi připomělo mého supr kolegu z práce, který mě rozesmál ve chvíli,když jsem se nadobro rozváděla: no tak Evko, to s tím tvým manželem nesmíš vidět tak černě. … On takové hlášky má skoro pořád,ale musim podotknout že spolu oba vychází dobře:)
dub 09, 2009 @ 21:10:58
Tady si lidi davaj i pozor pri zeptani \'do u prefer black or white cofee?\' aby nezabrnkali na rasistickou notu. Kolikrat si clovek zadny podtext neuvedomi dokud neni upozornen 🙂
dub 09, 2009 @ 22:11:59
no, předem se nikdy gratulovat nemá… ale závidim ti, taky už bych chtěla být těhotná znovu (totiž to těhotenství ti závidim, ne to vopruz cestování po D1:-)
dub 10, 2009 @ 00:58:27
Tak já si myslim že inteligentní člověk pozná jestli to byla rasistická poznámka nebo ne;) ale jednou jsem šla do kavárny s jedním Senegalcem.přišel barman(takový ten pán co vystupuje v TV reklamě a má strašně obr afro na hlavě:))a ptal se co si dáme za čaj.já že bílej.pak se ptal kamaráda.ten na něj šibalsky zamrkal a řekl:no přece černej ne? 😀
dub 10, 2009 @ 07:59:49
Quanti, nečekám! 🙂 Spoon, my jsme měli být v Brně dočasně, původně měl Choť smlouvu jen na dva roky. Plánovsl vylepšení životopisu a návrat do Prahy, jenže životopis se zatím vylepšuje dál a zdá se, že přerušování by nebylo moudré. Brno je MORAVA a děsně si na tom zakládá 😀 , ale občas mám pocit, jako kdyby to byl úplně jiný stát, i zákony tu platí trošku jinak (k tomu se dostanu, až v deníčcích dojdu k vydávání rodných listů 🙂 ). Předem se bát nemusíš, asi záleží na tom, na koho narazíš; v Přaze jsme potíže nikdy neměli (myslím po příjezdu)… A ta politická korektnost, to je šílená věc. To aby se člověk bál otevřít pusu (viz ta chudák v reality show zesnulá \"rasistka\", co pak nemohla svůj nerasismus dokázat jinak, než vystoupením v indické televizi 😀 – pokud si to pamatuju správně), za chvíli bude za objednání kafe s mlékem pět let nepodmíněně. Sandro, negratuluješ předem. Ale vážně mi závidíš těhotenství?? Ten stav, v němž za půl roku naberu 50% váhy navíc? Děťátko ti přeju z celého srdce, ale to, co mu předchází, snad radši ne…
dub 10, 2009 @ 10:47:04
Já to myslela tak, že gratulovat se nemá k těhotenství, ale až k dítěti, z pověrčivosti… Naší prdce budou zítra teprve dva měsíce, tak si na to další těhotenství ještě nějakou dobu budu muset počkat- zatím mám jenom těch 30kg navíc:-)
dub 10, 2009 @ 11:40:53
Ano Brno je MORAVA a MORAVA je Asie 🙂 Zivot konci na Vysocine :-)) Ne vazne,ted se nechci nikoho dotknout,ale pro me zkusenosti s \"Asii\" co se tyka obchodovani jsou strasne.Neplati vcas faktury,nedrzi slovo,cas schuzky a …. tak proto ta Asie 🙂 Manzelko GRATULACE k mimcu :-))
dub 10, 2009 @ 12:57:18
Hehe… no… to mě teda nenapadlo :))) Tak leda že by ten pořad přejmenovali.
dub 10, 2009 @ 14:42:59
já ti rozumněla ;), a trvám si na svém! To už jsou to dva měsíce?! Je zajímavé, jak pomalu se to vleče před porodem, a jak to letí po něm. Relativita času. Ano, těch třicet kilo navíc mám taky. A až je konečně zhubnu, tak… otěhotním. 😀 Cheorchio, už několikrát jsem chtěla psát článek o šokujících a nepřekonatelných kulturních rozdílech mezi Čechami a Moravou :)) (spatřuji je především v přístupu k práci a obchodu – něco z toho jsi už naznačila) , ale vždycky jsem si to nakonec rozmyslela (přece jen tu na východě musím ještě chvíli pobývat). 😉 A vůbec, radši nebudeme xenofobně generalizovat (i když je to evolučně výhodnější, viz článek Proč se lidé zabíjejí). Děkuju za opětovnou gratulaci 😉 , Dance též.
dub 10, 2009 @ 16:22:22
Tak ono hodně Moraváků by chtělo aby byli jako samostatný stát. Teda,já sem to až donedávna netušila,ale pak jsem zabrousila na jedno diskusní fórum a nestačila jsem se divit.jako argument pro odtržení je např.to,že oni,narozdíl od čech si uchovávají tradice,nutíme jim naše zákony,ve škole se učí jen historie česka atd..Nejvtipnější bylo když tam někdo napsal,že by Brno mělo být hlavní město,protože je přece uprostřed ČR:-D Třeba se jednou odpojí,kdo ví.upřímně doufám že ne
dub 10, 2009 @ 21:04:31
Já též gratuluju k miminku, je to kluk nebo holčička, mohu-li se optat? A vám se v Brně nelíbí, že chcete do Prahy?
dub 10, 2009 @ 23:10:51
Tak v tom případě gratuluji:-) Kolik těch dětí, Manželko, ještě plánujete? Já bych chtěla ještě tak další tři, manžel jedno…tak to vidím, že skončíme celkem na 4 kouscích. A také sem prosím dej brzy nějaké fotky, zajímalo by mne, jak se to tentokrát vybarvilo (ta věta mi zní trochu pubertálně, ale opravdu by mne to zajímalo:-)
dub 11, 2009 @ 21:37:28
Celkem vam tech tricet kilo navic zavidim. Ja jsem zatim porad v minusu. Ale jeste mam pulku tehotenstvi cas, takze uvidime 🙂
dub 12, 2009 @ 10:03:26
Efčo, ty zákony \"jim\" nutíME dost neúspěšně. Budu o tom ještě psát v dalším díle Deníčku. M.Amar, děkuju. K dítěti taky ještě dojdu (zatím ti můžu poslat vzkaz 😉 ), v Brně… Ne že by se zrovna nelíbilo, jsme tu taky kvůli práci a ne pro zábavu, že… Ale všechny kamarádky a kamarády jsem nechala v Praze (jistě, mohla bych se seznamovat i tady a taky se každou chvíli s někým skutečně seznámím – vypadá to, že v Brně jsou lidi daleko družnější než v Praze, tam se mi ještě nestalo, že by se ke mě na ulici přidala matka s dětmi a chtěla se s kolegyní na mateřské kamarádit 🙂 ), ale aby člověk mohl rozvíjet nová přátelství, na to potřebuje čas, a toho mně se zoufale nedostává
. Sandro, jsme na tom, koukám, stejně. Já bych chtěla ještě další dvě, choť nechtěl ani jedno (a nanejvýš dvě). Kdo ví, třeba z něj nějakou lstí ještě nějaké to robě vylákám. 😀 No a vybarvení, to tak do roka, do 18ti měsíců není dokončené. Mimochodem, předešlé děti mají obě skoro stejnou barvu. Důvod, proč se jedno z nich zdá tmavší než druhé je ten, že jedno má negroidní rysy a druhé ne. 🙂 Zawgat, to já ti závidím ten mínus!
dub 14, 2009 @ 08:39:34
Neda mi to a tak pro vyvazeni dodam nazor spravneho moravskeho nacionalisty. Takze abyste vedeli, my v Brne nejsme stred Ceske republiky ale stred sveta a mame tu vsechno lepsi ;-)) Jen to hlavni mesto bysme tu nechteli, to by se sem pak stahovaly ruzne podivne existence a my jsme naopak radi, ze ty podivne existence z vlastnich rad mame kam posilat :-)) Jinak musim Manzelce podekovat za super blog. Je to muj ranni ritual. Nez zacnu cokoli delat, vypiju u blogu kafe a pak se teprv pustim do prace, holt ty neprekonatelne kulturni rozdily v pristupu k praci 🙂
dub 14, 2009 @ 11:37:39
Máš naprostou pravdu! :-)) Jen ty podivné existence, prosím, vysílejte důsledněji, ještě pořád tu nějaké zbývají, a v Praze se to ztratí! 🙂 Jsem ráda, že se blog líbí 🙂 a pokud jde o přístup k práci a kulturní rozdíly, musím řít, že vysoké škole ještě odpustím, že začne o chvíli později 😉 , ale deptá mě: * když na mě pokladní v Tescu začne ječet, ať si zajdu s těma hadrama stoupnout k jiný pokladně, že ona má ve frontě moc lidí. * když vstoupím do obchodu a řeknou mi, že mi nic neprodají, protože už za deset minut budou zavírat :-))) * když do mě v hypermarketu v oddělení potravin zezadu(!) najede paní s uklízecím vozíkem a vynadá mi, že jsem jí neuhnula (z toho jsem byla v takovém šoku, že jsem se ani nebránila 🙂 ) * když sleduju souboj důchodkyň s lékárnicí, přičemž důchodkyně na lékárnici ječí, že \"je to všecko drahý a ještě aby tu člověk čekal takovou dobu\" a ukončí projev tvrzením, že lékárnice je \"takový hovno\" (stává se s malými obměnami pravidelně). * když si jdu ve čtyři deset v pátek odpoledne koupit lístek do trafiky, která má otevírací dobu do pěti… a ejhle, paní trafikantka právě zamyká dveře a chystá se zmizet v dál. Pokladnu už spočítala a lístek mi neprodá. … atd, atd… nějaké kafe u počítače není kulturní rozdíl! 😉
dub 22, 2009 @ 11:01:26
nečekáš? přišlo nečekáno nezváno? :))) nebo jak to mám vyjádřit? 😀
dub 22, 2009 @ 11:51:14
jotak, sakrapes… já si na začátku článku uvědomovala, že je to starší, ale do dočtení jsem to slastně zapomněla…