„Líbí se mi, jak myslíš“, prozradil kdysi Choť po delším přemýšlení nad mou neuváženou otázkou, co se mu na mně zamlouvá.
„Ne co si myslíš,“ ujasnil to ještě, „ale jak přemýšlíš.“
Měla jsem na vybranou: propadnout chmurám z toho, že vlastnímu muži připadám fyzicky odpudivá, nebo se zaradovat, že jeho vztah ke mně stojí na hodnotách, které zub času nenahlodá. Přinejmenším do alzheimera.
Choťovy závistivé pohledy na páry, kde si muž vede černošku, mě nechávají chladnými; s barvou pleti a tělesnou stavbou nic nenadělám. Ale Choťův nedávný povzdech „podívej, tamhleten černoch má takovou upravenou manželku! Jaké má pěkné vlasy!“ mě přiměl k činu.
Objednala jsem se, bezmála po třech letech, ke kadeřníkovi.
V den D jsem odvedla starší dítě do školky. Vyplenila bankovní konto. Dovedla mladší a donesla nejmladší dítě domů, kde Choť trávil zasloužené volno. Nakojila jsem nejmladší dítě. Nejmladší dítě usnulo. Uložila jsem ho do postýlky a chystala se vyplížit se z bytu.
Choť byl bdělý: „To miminko si vem s sebou!“
„Nemůžu si ho vzít s sebou,“ vysvětlovala jsem polohlasem, „přece se nebudu stříhat s dítětem na ruce!“
„Dáš ho do kočárku a ten tam postavíš,“ navrhl Choť, dobře věda, že naše nejmladší dítě sice spí v kočárku jedoucím, ale nikdy ne ve stojícím.
Představila jsem si, jak mě kadeřnice vyhání ze salonu s napůl ostříhanou hlavou a ječícím potomkem, a zkusila jsem to ještě jednou: „V kočárku spát nebude. A teď zrovna usnul…“
„To jo, ale za chvíli se probudí a pak tu bude plakat. Musíš si ho vzít s sebou,“ trval Choť na svém a obraz nevstřícné, ze dveří nás vyhazující kadeřnice v mé mysli vystřídal obraz jiný – jak vstřícná kadeřnice halí mé dítě do igelitové plachty, aby na něj nepadaly ostříhané vlasy.
Zavolala jsem do salonu, že bohužel nepřijdu. Napustila jsem vodu do kýble, vzala smeták a šla mýt schody na chodbě.
K tomu být krásná nepotřebuju.
„Nech dítě doma a jdi,“ psala mi Nigeria, „přece ho za tebou nehodí z okna!“
„Nepůjdu,“ odpověděla jsem, „jeho smůla, já si můžu zrcadla přelepit, ale on se na mě bude muset dívat!“
Za patnáct minut se na chodbě objevil Choť. „Spí, tak jdi…“
„Nejdu, už jsem to zrušila,“ odvětila jsem.
„Tam budou mít volno, je krize…“ lákal mě Choť.
„Nejdu!“ odmítala jsem se nechat zkrášlit.
Uklidňující terapie šudláním schodů nezabírala.
„Už mi nikdy neříkej, že ´tamta žena je upravená´“, vrčela jsem na Chotě.
„No tak já nevím,“ bránil se, „ale všechny ženy jsou upravené, aniž by s tím otravovaly manžely!“
„A jak mám být upravená, když jsem za poslední čtyři roky nebyla ani na minutu bez dětí?“
„No to já nevím,“ odvětil Choť, „to se zeptej těch žen, jak to dělají!“
„No vždyť jsem se právě zeptala,“ narážela jsem na aktuální konverzaci s Nigerií, „řekla mi, že James hlídá děti, a ty na to, že jí hned všechno vyzvoním!“
„No ale to je lepší manželka,“ jal se mi Choť dávat Nigerii za příklad, „ta ani netrefí metrem domů,“ vzpomněl si, jak se ho kdysi Nigeria ptala, kde může přestoupit na „svou“ trasu, „zato ty, ty jsi tuhle v sobotu přišla domů až ráno!“
Zmiňovaná sobota byla na jaře roku 2003.
„A to jsem měla sedět doma, když ty jsi běhal bůhví kde?“ zvolala jsem rozhořčeně.
„No to snad není pravda,“ rozčilil se i Choť, „tak dávno to je, a ty mi to snad budeš předhazovat celej život!“
squire
čvn 02, 2009 @ 17:25:47
Čtrnáct dní před porodem jsem se nechala ostříhat \"na vojáka\". Od té doby jsem ještě zásah kadeřnice nepotřebovala:)
M.Amar
čvn 02, 2009 @ 18:21:10
Hadrem od těch schodů bych ho bila!
Mod.
čvn 02, 2009 @ 19:59:01
Hmmm
flamme
čvn 02, 2009 @ 20:29:32
Manzelko, Malir se me druhdy po trech mesicich spolecneho zivota s nevinnym pohledem otazal: Jak ty to delas, ze jsem Te jeste nevidel ucesanou? Inu, vrazila jsem mu hreben do ruky a nechala ho se cinit. A od te doby si nestezuje.:) Tvoje clanky na me zatim pusobi jako spolehliva antikoncepce.:)
bosorka
čvn 02, 2009 @ 21:38:13
A jaky mel ofic. duvod deti nepohlidat? To nikdy nehlida?
Wien
čvn 02, 2009 @ 22:26:07
Takže on to předhazovat může a Ty ne? :))) Souhlas s M.Amar. 😀
squire
čvn 03, 2009 @ 05:00:00
Počítám, že choť nehlídá, protože choť nekojí:) Když to má Manzelka tak zařízené, že kojí, kdykoli si miminko vzpomene, tak to holt chce otročit a ani na chvíli si od miminka neodejít. BTW Manzelko, nedávno jsme řešili ten antikoncepční účinek kojení a shodli jsme se, že to jako antik. funguje proto, že s tím miminem spíš v posteli, takže se tam už logicky nevejde manžel:))))
Manzelka
čvn 03, 2009 @ 07:19:10
M. Amar, však já k tomu daleko neměla! 🙂 flamme, článek o domácím kadeřničení přijde. Kromě toho, nemyslím ,že by bylo fér zastírat, že manželství a mateřství má kromě krás i stinnější stránky! 😉 Bossorko, hlídá. Miminko, když byla ještě sama, hlídal dvakrát, když jsem šla do těhotenské poradny. Obě starší děti hlídal jednou, když jsem jela na konferenci, jednou, když jsem šla hledat Keňana ( http://manzelka.bloguje.cz…te.php ), jednou, když jsem jela k zubaři a jednou, když jsem jela za maminkou do nemocnice. Otázky (zamítaného) hlídání u nás padají odedávna: http://manzelka.bloguje.cz…ou.php Wien, když jde o mě, je šest let včera, když jde o něj, je to dávná minulost :))) – ale připomněla jsem mu, že to vytáhl on… Squire, dobře, ale přecpané miminko, ze kterého mléko teče horem dolem 🙂 , nebude chtít nakojit do půl hodiny znova… A pro případ, že by mě porazilo auto nebo tak něco 🙂 máme doma kojenecké láhve (ze kterých miminko pít umí, vodu rozhodně) i hypoalergenní mléko, takže neutišitelně hlady řvoucí dítě by se dalo nakrmit i bez matky. Antikoncepční účinek kojení tomu říkáš? To je antonkoncepční účinek dětí (skončili jsme tak, že já, tři děti a kočka spíme na posteli 200×90 cm, zatímco choť sám na posteli 200 x 140cm. To proto, že větší postel je v pokoji, kde je televize, a v pokoji dětském je jen palanda.) Oddělené ložnice máme už z doby, kdy jsme žádné děti neměli, a taky se nám narodily. 😉
jarmilka
čvn 03, 2009 @ 07:22:36
proč se někteří chlapi chovají, jako by to dítě bylo jen ženy? Jakoby si ho sama někde koupila a tak se o něj musí starat výhradně ona! To mě fakt dokáže rozčílit!!! Tuhle se moje kolegyně z práce bavila s budoucím otcem svých dětí o tom, že bude vyžadovat dvakrát v týdnu, aby navečer dvě hodiny hlídal!!! Očividně si dovolila dost po něm chtít celé čtyři hodiny v týdnu!!! Přešla by mě chuť si s ním potomka pořizovat:o(
squire
čvn 03, 2009 @ 07:51:34
Jasně, někteří chlapi jsou nemožní, ale zas na druhé straně vezmi si to z jejich pohledu: malé miminko je mamináč. Je zvyklé na maminčin hlas, vůni, rytmus kolébání v náručí, všechno. Naše prťo se usmívalo mnohem dřív na mě, na tatínka později, když přijde z práce až večer, co má dělat? Přesto jednou do týdne chodí z práce dřív, abych si mohla jít zacvičit. Hodinu a půl jsem mimo domov. Ze začátku malá, ač nakrmená, přebalená, vyprděná – tu hodinu a půl nemožně prořvala. Prostě chyběla maminka:) Manzelko, to tys mi tvrdila, že kojíš i po deseti minutách:) Cituju: \"Jak si řekne, a je mi jedno, jestli po čtyřech hodinách nebo po deseti minutách.\" Dost jsem tenkrát bádala, jak to děláš, když třeba jedeš MHD….
Manzelka
čvn 03, 2009 @ 12:37:16
Squire, naše miminka se bez výjimky usmívají nejdřív na tatínka, u tatínka líp spí… a nejsme jediná taková rodinka. Holt byly asi skvrny na slunci ;). Ano, kojím i po deseti minutách, ale občas swe mimino opravdu \"napucne\" a pak, pokud není vedro a ono spí minimálně tři čtvrtě hodiny vydrží… a kdyby nevydrželo… viz odstavec o kojenecké láhvi. 😉
bosorka
čvn 03, 2009 @ 13:19:28
To se na te plne posteli vyspis? Proc to nejde s manzelem prohodit? Kvuli jeho moznosti sledovat TV se takhle mackate? Kdyz neni v praci tak nepohlida? Ty hlidaci priklady mi pripadaji zanedbatelné..To nikdy neregenerujes?Zaslouzila by sis vic pauz..My se stridame vetsinou denne.
sandra
čvn 03, 2009 @ 15:22:59
Čím víc dětí, tím je asi obtížnější k nim sehnat hlídání- jedno dítě nám občas pohlídala některá z babiček, dvě děti najednou už ani jedna hlídat nechce, to musí Medvěd a od tří malých dětí už se asi ani nehnu. Nevím jestli je to i nějak podmíněno geneticky, ale rozhodně je to dáno větší praxí- máma na mateřské je s těmi dětmi pořád a tak už to má na háku, ostatní jsou z toho, dle mé zkušenosti, na budku.
bosorka
čvn 03, 2009 @ 15:31:51
Ale vlastni otec by je zvladat mel, ne?
Manzelka
čvn 03, 2009 @ 16:20:29
Bosorko, pravda, spíme trošku jako puzzle :)) , ovšem já v té posteli stejně nebývám dlouho 😉 a nebylo by, myslím, ani úplně fér říkat v půl deváté večer se z práce navrátivšímu muži \"tak vyčistit zuby a spát, žádné zprávy, žádná televize, děti spí!\" Jak se \"regeneruje\"? (Zcela vážně míněná otázka, nic mě nenapadá.) Sandro, my bez babiček těžko sháněli hlídání i k jednomu dítku. Ke třem, to už asi jedině profesionálku (což vychází, myslím, na 300 Kč za hodinu – můžu se mýlit, ale loňské ceny v Praze byly 100 Kč/hodina/dítě). Za ty peníze už by se asi vyplatilo importovat tchyni… 🙂
bosorka
čvn 03, 2009 @ 16:50:11
Regenerace – prave treba tim poradnym spankem, nebo chvilkou bez detí, o vikendech by to nekdy slo, ne? S takovou zátěží, včetne kratkeho a \"namackaneho\" spanku, kojeni…jak to muzes vydrzet? Prece taky makas cely den, stejne jako manzel, skoro bych rekla vice hodin denne, bez vikendu atd…Takze by nekdy mohl pohlidat, abys treba mohla na sama chvili ven a nic nenesla, netlacila, nekojila.. Odmenou mu bude ta vice upravena a mene unavena manzelka..
bosorka
čvn 03, 2009 @ 16:51:45
Uz jsem to pochopila: dokonala zena podle nej netrefi domu, protoze se z nej moc nevzdaluje (do a od samosky a k doktoru trefí):-)
Manzelka
čvn 03, 2009 @ 17:14:23
Eh, bosorko, utopie 🙂 – nečetla jsi odkazy z mého příspěvku výše? 😉 Víkendy my nemáme, Choť dělá dvanáctky a po takové noční usíná vestoje; svěřit mu děti by bylo stejné jako nechat je bez dozoru :). A po denní směně přicházívá v noci (to už děti spí a já myju podlahy 🙂 ) a pak zas hodně brzo vstává… A naspává to o těch víkendech 🙂 , pokud ho nedonutím jet se mnou k rodičům. A tam zpravidla jeden z nás hlídá děti a druhý dělá to, co je zrovna potřeba… Takže žádný relax pro nikoho z nás. Ano, správně! Dokonalá žena zabloudí už deset metrů od domova… :))) což je ostatně v Brně skoro i můj případ (například teprv dneska jsem – po skoro třech letech! – zjistila, že z České se dá projít na Moravské náměstí….). asi se té dokonalosti pomalu, ale jistě přibližuji.
bosorka
čvn 03, 2009 @ 17:37:07
Tak to uz snad do ctvrteho ditete plynule neprejdes, s takovou náloží práce a úkolů..?
Wien
čvn 03, 2009 @ 18:03:07
To je takovej problém přenést televizu, nebo přehodit postele? Mně stačí, když mám na normální posteli spát s chlapem, to se nevyspím a ještě su vzteklá. To si nedovedu představit!
Manzelka
čvn 03, 2009 @ 18:27:49
Bosorko, to už si právě ani nevšimnu! Wien, televizi do dětského pokoje? To bychom ji neměli dlouho… 😉 Postele přehodit nelze, gauč by se tam nevešel, a palandu v obýváku, upřímně řečeno, ani moc nechci 😀 . Ona se ta postel plnila postupně, plíživě… Nejdřív jen já, pak já a dítě, já těhotná a dítě, já a dvě děti, já těhotná, dvě děti a kočka… já a tři děti a kočka… :)))
Manzelka
čvn 03, 2009 @ 18:32:25
nějak jsem přehlédla tvůj příspěvek, omlouvám se. On například Choť v době, kdy jsem čekala první dítě, jevil dokonce ochotu zůstat na mateřské… Takže z toho, jak se muž chová k dětem, které nemá, na budoucnost asi spolehlivě usuzovat nelze.
Quanti
čvn 03, 2009 @ 19:42:39
šmarjá, koukám, že ženská fakt vydrží víc než člověk. Já asi ženská nejsem, mně by spolehlivě hráblo 🙂
bosorka
čvn 03, 2009 @ 21:30:39
Me taky – a po prvnim diteti bych hned nasadila Mirenu;-)Sousedka tohle \"maso\" zažila, pak brzy navazala s full time hlidanim vnoucat – a dnes je z ní orvany poloinvalida. Opotrebovana az na kost. Uz jen leky proti bolestem a hůl. Tak tudy pro me cesta nevede…Chodbu za ni delame my na patre, neb uz se spatne hybe. Sama rika, ze je hin z intenzivní driny v domacnosti..
Nyaare
čvn 03, 2009 @ 23:25:06
…ale mě by zajímalo, co je na tvých vlasech neupraveného? 😮 Zkoušela jsi sílu růžové? U mě se osvědčila dokonale. I s kruhy pod očima, vlasy rozlítanými, beďarem na bradě…v růžovém triku jsem \"modelka\" za každých okolností. Ale obávám se, že Choť bude vůči růžové selektivní slepotě imunní. Není slaboduchý. Mít plnou postel dětí je v jistém smyslu prevence postele plné jiných věcí. Já si dnes v noci málem vypíchla oko propiskou.
Papaja
čvn 04, 2009 @ 12:15:23
Upravenými vlasy myslí manžel co? 🙂 Napletený kanekalon na černoškách? \"Ne co si myslíš,\" ujasnil to ještě, \"ale jak přemýšlíš.\" 😀 :))
Knihomyš[[openidhttp://knihomys.blogspot.com/]]
čvn 04, 2009 @ 15:26:39
Co takhle na ježka a paruku? 🙂
Manželka
čvn 06, 2009 @ 22:20:32
Bosorko, to hlídání vnoučat mi zatím \"brzo\" nehrozí… 🙂 Nyaare, když pomineš to, že jsem už asi dva roky nebyla u holiče a ofinu si (křivě) stříhám sama, pak nic. V sílu růžové asi podvědomě věří Choť, který mi v této barvě kupuje většinu triček – ale on je barvoslepůy a růžovou nerozezná od modré 🙂 . Kromě toho, nezapomínej, že je mi tak asi o patnáct let víc, než tobě. Mít plnou postel dětí (a kočky) NENÍ prevence plné postele jiných věcí, naopak. Ty láhve s vodou, lokomotivy elektrického vláčku, knížky, panenky a míčky, které s námi ti postel sdílejí, jsem ani nevypočítávala. Papajo, kéž by! Choť kanekalon nerad, copánky nerad… Upravené vlasy jsou dokonalého střihu a vyfoukaně. Ale paruku, jak napadlo moudrou Knihomyš, by asi bral…
bosorka
čvn 08, 2009 @ 21:38:09
No i bez tech vnoucat spejes svym rezimem k slusne opotrebovanosti, kdyz malo spis, nemas pauzy a dost kojis…
proctonejde
čvn 22, 2009 @ 00:30:33
vkus tveho muze? Zena s vlasy stazenymi do culiku, drdolu, sponkou sepnute neni upravena?? To zenska musi mit vlasy s dokonalym strihem barvou a vyfoukane od kadernika aby byla upravena?? To si pak mel vzit tvuj chot Turkyni:o))) (Ber to jako vtipnou poznamku na Turkyne – pro me jsou to silene fifleny, ktere by chteli sluzku, sofera, osobniho kadernika, pedikurnika…… atd.) Neni nad poradnou ceskou zenskou, ktera si umi vlasy obarvit a ucesat sama :o)))) Ja chodim ke kadernikovi tak jednou za rok, kvuli strihani….to totiz prenechavam odbornikum :o)))) (i kdyz, kdyz uz clovek jde k tomu kadernikovi tak se necha hyckat, tedy myti, strihani, barveni a foukani :o))))
LD
pro 03, 2009 @ 00:05:41
Dobrý večer, dovolím si reagovat v časovém skluzu po přečtení větší části Vašeho blogu, na který jsem narazila náhodou a který mě jako celek zaujal. Přeji Vám hodně sil na psaní, zcela jistě se řadím mezi pravidlené čtenáře. Protože mezi reakcí Vašeho Chotě a mého manžela, navzdory skutečnosti, že my jsme již prarodiči není rozdílu přeji Vám oběma abyste ten společný život ve zdraví a shodě úspěšně zvládli!
Manželka
pro 03, 2009 @ 11:15:53
Děkuji. Myslím, že některé reakce jsou vlastní mnoha mužům všech věků, národností, vyznání a politických příslušností. Naštěstí je ale vždycky víc chvil, kdy jsou k pomilování, než chvil, kdy jsou na zabití. Za přání děkuji a přeji i vám mnoho dalších společných a příjemně strávených let.