Po mnoha měsících jsem se zase podívala k Hamiltonovi. Kdo neznáte (a nechce se vám klikat na odkaz), jde o stránku Muže o ženách, pro muže. Abych shrnula podstatné, jde  zejména o to, že ženy (všechny!) jsou již od útlého věku mrchy, které nemají zájem o sex, ale lákají na něj samečky (rozuměj nebohé muže), aby je podvodně připravily o majetek, nechaly se oplodnit a pak muže odkoply a ukradly mu děti, přičemž ho oberou i o ten zbyteček hmotných statků, který dotyčný ještě měl.

Pokud žena muže náhodou neodkopne a zůstává s ním, je to ještě horší: po porodech a s postupujícím věkem totiž ztrácí figuru, a tak je muž nucen ji opustit sám, aby si mohl jít užívat s nějakou mladší a krásnější (která jde ale jen po jeho penězích, zlatokopka jedna!).

 

Vrcholem vší nespravedlivosti je, že pokud muž od stárnoucí ženy odejde, vnucují mu, že jde o krizi středního věku, zatímco on prožívá vlastně nejšťastnější období  života… A tak dále a tak podobně. (Strašné je to také s Češkami, které se v zahraničí ponižují coby au-pair, případně si za partnery vybírají cizince, místo aby se držely hodných českých Honzíků.)  

Hamiltonovou logikou jsem se dřív chodívala bavit, než jsem na jeho stránky trochu pozapomněla  – ostatně, není sám, podobné články píše i Alien a spousta dalších zklamaných mužů, jimž jejich názory rozhodně nehodlám vyvracet (ačkoli jsem na hony vzdálena tomu, abych se domnívala, že reprezentují běžná přesvědčení vyrovnaných, spokojených jedinců).  

A teď, po několika letech, jsem nostalgicky nahlédla, přečetla „vtipný“ článek o Ženě a motýlovi, a vyděsila se.

Není pochyb, že zub času je neúprosný. Není pochyb o vlivu gravitace na tělesnou schránku člověka. (Ponechávám stranou, že muži chátrají stejně jako ženy, mnohdy dokonce rychleji.)

Ale tvrzení, že

„tělo Ženy se po třicítce začne rapidně rozpadat a pouze pár ´šťastlivých´, ale hodně opilých jedinců ji bude mít možnost v tomto úbdobí rozpadu vidět“

a že

„jediná část jejího těla, která se nikdy nerozpadne, je její klapačka. Ta se vyvíjí nepřetržitě. Na rozdíl od housenky, z Ženy se nic krásného už nikdy nevyklube. Akorát trpký, zahořklý, lakomý a zákeřný individuál bez smyslu pro humor, který je neustále nespokojený a kterému vše vadí,“

je dle mého soudu zvláštní.

Nikdy nic krásného? Opilí jedinci? Vzpomněla jsem si, co se tak často zpívává ve wolofských populárních písničkách: „ctěte ženy… děkujte ženám… ženy chovají, ženy kojí… ženy jsou naše sestry a matky… ženy jsou ty, které tvoří národ, na ženách stojí země… děkujme prvním manželkám…“ 

Když v Česku kdysi populární chlapecká kapela nahrála písničku o mamince, byl z toho hit a všichni byli dojati, jak je to od hochů milé a nečekané.

Maminkám je věnováno, odhaduji, asi tak 20% senegalského popu. Povadlé poprsí babičky neschovávají, povadlým poprsím se bezmála chlubí: „tolik dětí jsem vychovala, tolika lidem jsem dala život!“ Dalších, hádám tak 30%, patří  ženám v různých úlohách: babičky, manželky (první, druhé…), milenky, služky (chovejte se k nim slušně!), dcery, zpěvačky…

Pokud Západ dnes nevidí v ženách nic jiného, než nástroj k uspokojování sexuálních potřeb, jinak bezcenný a po splnění uvedeného účelu dále nehodný úcty ani pozornosti, je s ním něco v nepořádku. Se Západem, ne s nástrojem. Jedna věc je totiž statistika (například) zaměstnanosti, a jiná věc je postoj společnosti. Nevím ani o jiném kulturním prostředí, kde by ženy páchaly sebevraždu z důvodu věku .

Ale i přes rozsáhlé marketingové masáže mozku, vnucovaný kult mládí a rozmáhající se bezohlednost ke starším osobám obou pohlaví věřím, že Hamiltonův názor je extrémní a většina ostatních lidí si tu starších dam (kteráž skupina zahrnuje i naše maminky a babičky) ještě trochu váží.

A pokud ne… pak díky Bohu za kulturní rozdíly.