„Ták, tuhle si pěkně hačněte,“ odsunula korpulentní čtyřicátnice židli od kavárenského stolečku, „dáte si kafe, že?“ Nákupní galerie zažívala odpolední nápor koupěchtivých a restaurace byla plná. Stařeček v oblýskaném saku a kalhotách s vytahanými koleny byl celý nesvůj. Posadil se na krajíček židle, ruce střídavě zasouval mezi kolena, pokládal na stůl a spouštěl do klína („jakpak je to asi správně?“) a vyplašeným pohledem těkal kolem. Jednu nožičku brýlí, posazených nakřivo, měl vyspravenu izolepou.
Trhl sebou, když před něj postavila plastový kelímek, a po očku si prohlížel americké koblihy, které přinesla ke kávě pro sebe. Do jednoho z nich se zakousla ještě dřív, než dosedla na židli.
„Mám hrozný hlad, nestihla jsem se nasvačit,“ vysvětlila mu přes mastné sousto.
Starý pán naprázdno polkl, pokývl a zadíval se na pohárek před sebou. Ruce se nakonec rozhodl nechat pod stolem.
„Tak tady jsou ty papíry,“ pokračovala dáma, „vidíte, na téhle kartě budete mít peníze, můžete je použít, na co budete chtít, ty jsou tam uchystané pro vás… ale vy nepijete? Ukažte…“ sejmula z kelímku víčko, „sladíte?“. Ruka se zlatým prstenem ani nečekala na odpověď.
Stařeček mlčky sledoval pád bílých krystalků a jejich mizení pod tmavou hladinou v kalíšku.
„No, vidíte,“ míchala paní dědečkovu kávu, „a teď k tomu našemu… Takže, tady ty peníze budou vaše, když mi to tu dvakrát podepíšete.“ Mluvila nahlas a zřetelně.
„A to mám něco platit, nebo co?“ chtěl vědět dědeček, který zcela zjevně neměl ani ponětí, co mu paní nabízí.
„Neeee, nic nebudete platit,“ zasmála se nahlas, „jenom vždycky na konci měsíce přijde účet a vy zaplatíte malinký poplateček, jinak vůbec nic!“
Hosté od sousedních stolů zvědavě přihlíželi. Scéna se dala přehlédnout a přeslechnout jen stěží.
„Ták, podepíšete mi to tady… a ještě tady…“ ukazovala blondýna, „a peníze si můžete vyzvednout už příští týden.“ Polkla poslední sousto donutu, papíry zarovnala klepnutím o stolek a zastrčila do aktovky. „Já už bohužel musím jít, mám další schůzku,“ loučila se s ním. Podala mu ruku (z rukávu stařečkova saka přitom vykoukl roztřepený rukáv košile), propletla se mezi stolky a židlemi a byla ta tam. Starý muž nechal na stole nedopitou kávu a šoural se pryč.
„A oni na ně koukali, plná restaurace lidí, i velký zdraví chlapi, a koukali na ni… A ona taky, se vůbec nestyděla, přede všema! Chudák ten pán ani nevěděl, že mu prodává úvěr, vůbec ničemu nerozuměl, nic z toho nepochopil, a teďka bude platit ani nebude vědět za co. A lidi jen koukali, jak ho okrádá, a nikdo nic neřek, nikdo nic neudělal… V Senegalu by jí to neprošlo,“ kroutil hlavou Choť.
„Proč jsi mi to neřekl? Já vím, že ty se do toho plést nemůžeš, ale povídal jsi, že jsme tam byli spolu!“
„Jo, byli, ale to bylo, jak jsi odešla do drogerie.“
Škoda. Mohla jsem někomu oplatit laskavost obyvatel Dakaru, kteří se sbíhali, kdykoli se mě nějaký prodavač něčeho pokusil nestydatě „natáhnout“, odhodláni učinit přítrž každé obchodní nestydatosti. (Připouštím, že jsem asi měla – na bílou turistku – nadstandardní servis, protože obvyklou výčitkou na adresu prodavačů-zlatokopů bylo „přece umí wolofsky! Je to naše sestra!“)
gemini
zář 03, 2009 @ 13:09:39
nikdy jsem nepochopili, jak takoví lidé mohou vůbec večer usnout a žít sami se sebou… Nevím, jestli absolutně postrádají svědomí nebo jsou natolik bezpáteřní, že tohle sami dokážou vydržet…
Cheorchia
zář 03, 2009 @ 15:42:38
Tuhle praci bych delat nemohla,jak rikam je to necestne a nesportovni :-(( A je smutne,ze stary pan zrejme nepochopil o co jde.
Maire
zář 03, 2009 @ 15:59:13
Tohle je špinavost. Já bych to taky nemohla dělat ani náhodou. My jsme měli v rodině něco trochu podobného – Partnerovu otci dali ve spořitelně velký úvěr (ze \"známosti\" – byl zedník tak na oplátku přijde a opraví, takže se nějakým prověřováním schopnosti splácet nebudeme zdržovat…). Otec pak šel a všechny ty peníze prochlastal a naházel do automatů. Pak zemřel a můj Partner jeho úvěr zdědil. Bylo to šílené, Spořitelně se narvalo neuvěřitelné množství peněz a ještě se s Partnerem nikdo nechtěl bavit, hlavně že stíhali denně navyšovat úroky.
proctonejde
zář 03, 2009 @ 22:50:35
proc tvuj Chot se do toho nemohl plest???
nominek
zář 03, 2009 @ 23:34:44
Co napsat víc, než první komentáře… Taky to tak nějak nedokážu pochopit, jak ti lidi můžou v noci usnout nebo se sami na sebe podívat do zrcadla…
PaV
zář 04, 2009 @ 07:54:11
Neni se co divit, ze Chot nereagoval. Patrne se uz zkusene pocestuje a nechce dopadnout jako ostatni Cesi, kteri kdyz poukazou na v Cesku pachany a rozmahajici se Shweinerei, dostanou se do problemu oni sami. Prikladu ma okolo sebe dost: zakulisi volby presidenta, Toskanskou delbu koristi a dalsi deseti a sta miliardove podvody, tunely, dotace a \"male domu\"… S necim nam ale muze pomoci civilizovany svet resp. nas muze donutit, abychom volky/nevolky prijali jeho normy. Ac bychom chteli po Cesku vytriskavat penize a provize na starych, nemocnych a postizenych, jako na nejslabsich jedincich predatorskeho socialniho retezce. Napr. postizenemu panu duchodci by mel pomoci resp. ho zachranit fakt, ze NEUZAVREL SMLOUVU v KAMENNE PROVOZOVNE. EU vnutila Cesku (pred vstupem?) Zakon o chrane spotrebitele. Obecne plati, ze lze odmitnout zavazky do 14 dnu, pokud byl zavazek ucinen mimo provozovnu. Dokonce (a to je tusim pripad pana duchodce) i do roka lze odstoupit od zavazku/smlouvy, pokud nebude panu duchodci prokazano nade vsi pochybnost, ze byl seznameny s moznosti odstoupit od smlouvy, pri uzavirani smlouvy. Kdo zil nebo pobyval v nasem Velkem Vzoru Americe, vi, ze kazda americka zasilatelska sluzba ma veliky strach z obcanu EU, protoze sila EU a jejich soudu, vyviji tlak i na typicky americky Schweinerei a tou je zasilani bezplatnych \"vzorku\". V Americe nekde zakrtnete, ze si chcete nechat zaslat \"vzorek na zkousku\" BEZPLATNE. Treba casopis nebo prasek na pradlo. S jeho dodanim obdrzite tiskopis, kde Vam kvetnate popisuji vyhody casopisu/praciho prasku a lakaji Vas k uzavreni abonamentu. Casopis si prectete nebo pracim praskem vyperet, tiskopis vyhodite do obriho americkeho pytle na odpadky a polozite ho na chodnik k mnoha dalsim americkym pytlum. Kazdy mesic pak dostavate \"ZDARMA\" casopis nebo dalsi \"VZORKY\" praciho prasku. A po par mesicich se dozvite, ze \"DLUZITE\" kulatou sumicku za abonament. Na tiskopisu, ktery dorazil s prvnim \"vzorkem\" bylo totiz malym pismem nekde v rohu uvedeno, ze pokud neprojevite pisemne nebo telefonicky nezajem, souhlasite s tim, ze vstupujete na dobu ….. do smluvniho vztahu a budete …… mesicu/let odebirat produkty zasilatele. Osobne se mi to nikdy nestalo, ale zkazek jsem slysel prehrsel, protoze mi vzdy bylo divne, ze kdyz jsem pouzil kreditku z EU, vyskocil na mne text odlisny od textu, nez kdyz pouzivam kreditku americkou nebo kreditku, ktera neni z EU. Americane to mlcky trpi a zadluzuji se. Nekteri Cesi take touzi po odstraneni \"diktatu\" EU. Jen aby se nedivili, az z vytouzeneho dedictvi po svych opomijenych starouscich by pripadne pro ne zbyli jen dluhy a zavazky odebirat horu pracich prasku, vlozek, lestidel na auta, barvotiskovych klubovych casopisu a obrich nastradanych uroku z kreditnich karet…
sandra
zář 04, 2009 @ 07:55:42
Hm, také mám podobnou historku z rodiny- na mého postiženého strýčka se nabalil nějaký vykuk, který z něj pod záminkou, že nutně potřebuje na něco a vrátí mnohem, mnohem více, až mu přijdou peníze z Ameriky vytáhl celoživotní úspory a dědictví po dědovi. (A naházel všechno do automatů) Ani to mu však nestačilo a říkal si o další peníze. A tak si strýček, duše prostá, půjčil peníze od Providentu, aby měl co půjčit tomu vykukovi. Týpek od Providentu vycítil svoji životní šanci, když viděl chudáka s nižším IQ a předobrým srdcem a kromě nehorázného úvěru pro něj spolu ještě podepsali další nehorázný úvěr na jméno mé senilní babičky. S čím ovšem nepočítal byla skutečnost, že strýček má v rodině právníka…a jak se pak najednou vynasnažil, aby vše uvedl do pořádku a vycházel nám ve všem vstříc. To byl, pane, fofr. Na vykuka jsme podali trestní oznámení, nicméně po něm se slehla zem a tak už moc nepočítáme s tím, že bychom ty prachy ještě někdy viděli…
Manželka
zář 04, 2009 @ 10:32:16
Proctonejde, jsou situace, kdy se cizinec (zvlášť když vypadá hodně odlišně), do věcí montovat nemůže, zejména když se domorodci chovají jinak. Je docela vysoká pravděpodobnost, že kdyby za paní zašel a optal se jí, co to má znamenat, paní ho pošle do řiti za přizvukování podváděného dědouška, zatímco celá restaurace bude napjatě přihlížet dalšímu dějství divadla, a nikdo neřekne ani \"popel\". Taky bych se do toho nepletla, dít se to v Senegalu (a být okolo dost místních). PaV, to, co popisuješ, je dost strašné, ale pokud už je to \"profláknuté\", neměli by lidébýt čím dál ostražitější při objednávání \"vzorků zdarma\"? I u nás existuje něco podobného, chodí do schránky nabídky čehokoli, že si člověk objedná a pak – menším písmem – bude odebírat tak dlouho, dokud písemně neprojeví nezájem. Ale neslyšela jsem, že by to někoho zruinovalo. No a Choť se taky utěšoval tím, že pán může u soudu případně vyrukovat s tím, že byl uveden v omyl… Jenže tenhle typ zákazníků, bojím se já, k soudu vůbec nejde. Sandro, škoda, že právníka nemá v rodině každý. 🙂
sandra
zář 04, 2009 @ 10:50:44
nj, právníka a doktora v rodině využije každý. Ale jinak v tom našem případě bylo štěstí, že ten týpek od Providentu byl tak blbej, že si myslel, že si ke dvěma chudákům může dovolit cokoliv a ten babiččin podpis na té smluvě zfalšovali. Kdyby se tohle provalilo, tak nejen že by byl popotahován u soudů, ale navíc by dostal padáka jako bonus. Takže bylo v jeho nejlepším zájmu se vynasnažit to dát do pořádku. Jinak když to ti lidé podepíšou sami, tak jim bohužel není pomoci, protože než něco podepíšu, mám si to přečíst. Přístup \"pokud ještě udrží moč, zkuste mu vnutit aspoň 15 litrů\" je hnusný, ale jestli byl stařeček svéprávný, tak tenhle příběh bohužel nekončí tím, že dobro zvítězilo nad zlem…
PaV
zář 04, 2009 @ 12:58:27
ale v nasem Velkem Vzoru za oceanem je rozdil v tom, ze Ty si vlastne objednas jen vzorek. A nasledujici logisticky odzkouseny \"mechanismus\" Te donuti akceptovat \"DODAVKY DO ODVOLANI\". A podle vyjadreni postizenych, udajne neni zase tak jednoduche to zrusit – telefony nikdo nebere, pisemne zasilky neprebiraji… V Cesku a EU zase pusobi nekolik Svycarskych forem, ktere nabizeji podnikatelum inzerci a koristi z jejich nevedomosti, kdyz \"vcas neodmitnou\" prijatou nabidku. Obcan EU je ale, narozdil od firem, chranen Zakonem na ochranu spotrebitele. S prijimanim EURO v jednotlivych statech mi napada vzdy myslenka: Kazdy stat vstupujici do EUROzony investuje stamiliony do kampani, kalkulacek, informacnich balicku a poradu. Jen kvuli tomu, aby clovek zacal kazdodenni zalezitosti delit/nasobit pevnym koeficientem ve svych predstavach a nebyl napalen nebo se nespletl. Na druhou stranu se dopredu tlaci asocialni dogmata, ze \"clovek je odpovedny za svuj zivot\". Ze musi byt schopen prohlednout lichvu, o ktere pise Sandra, nevyhodnou leasingovou, pracovni, najemni, splatkovou a dalsi smlouvu. Nas pan president napr. vzdy hlasal, ze tehotna zena prece muze pracovat v noci, kdyz \"si to sama preje\". Ze je to \"jeji volba\". A pod. Jak neco takoveho muze byt hlasano, kdyz paralelne je pripousteno, ze obcan neni schopen si zapamatovat a pouzivat nemenny a pevny prepocet/koeficient jedne odchazejici meny na ukor jedne z nejznamejsich na svete, ktera se stava jeho soucasnou a budouci pro naprostou vetsinu plateb, operaci a rozvah?
spoon
zář 08, 2009 @ 10:07:01
kdyzs tam nebyla jak vis vsechny ty detaily? otrhanej rukav, obsah podepisovanyho papiru.. z manzelova vypraveni? Je to popsany dost verohodne a zajimave, ja sice nevim co to je \'prodat nebo koupit uver\' ale asi bych se nerozhorcovala nad necim co nemam overeny/potvrzeny. Stari lide obecne, stejne jako deti, jsou nachylni k tomu byt vyuziti/zneuziti..to je bohuzel smutny fakt.
Manželka
zář 09, 2009 @ 16:04:33
PaV, pan prezident opomenul, že s tím \"vlastním přáním\" těhotné ženy se to ale může mít taky tak, že jí zaměstnavatel \"vlastní přání\" nařídí… Způsob by se jistě našel. Spoon, o obsahu papíru jsem nic nepsala? Otrhanej rukáv nevím, jestli měl, nebo třeba žraloka na botě… Hodně lidí sem chodí číst nejen proto CO je tu napsáno, ale i JAK je to napsáno, a je příjemnější číst o třepícím se rukávu a slepovaných brýlích, než číst přibližnou citaci Chotě (\"měl strašné, obnošené, zašlé, staré oblečení, nevěděl ani, jak má sedět, bál se tam\"). A k tomu ověřování… u nás doma si důvěřujeme. 🙂
spoon
zář 18, 2009 @ 14:45:25
o tom ze si doma duverujete nemam duvod pochybovat a ani bych si to nedovolila. Mela jsem na mysli obsah smlouvy. Bez znalosti okolnosti tezko soudit. A taky si neumim predstavit ze by v realite opravdu nekdo vstoupil do jejich konverzace a jal se ujistovat jestli stary pan opravdu rozumi \'small printu\' a jestli je vubec zpusobily neco takoveho podepsat, pripadne jestli uver potrebuje a na co a proc a proc mu nepomuze rodina. Protoze to muze byt nakonec vsechno jinak, nebo mininalne LONG STORY. \'Chudák ten pán ani nevěděl, že mu prodává úvěr..\' vyjimam z tveho textu takze tolik k \'obsahu papiru\'.
Manželka
zář 19, 2009 @ 09:49:27
to máš pravdu, o obsahu papíru nevíme nic… ale ze slov \"s těmi penězi můžete dělat, co chcete, jen budete každý měsíc platit malou částku\" si nějak nedokážu představit, co jiného než úvěr by to mohlo být. O small printu taky nevím nic, pravda, ale ono nešlo ani tak o to, co se tam skutečně dělo, jako spíš o tu situaci jako takovou, kdy pán (zjevně) nerozumněl a (přesto) podepisoval, a nikdo se do toho nevloží (protože to nejde, sama jsi to naznačila). Ne o toho konkrétního pána, i když toho je mi taky líto.
Cirrat
pro 30, 2009 @ 20:50:35
Jo jo, takhle jsme se s manželem dostali do dluhů, které se nám konečně povedlo zarazit a teď už je jenom zmenšujeme. K tomu člověku, co nám to nakecal, cítím neuvěřitelnou hořkost, zvlášť, když to byl ještě kamarád příbuzného (který s ním přestal kamarádit). Ale můžeme si za to sami. Kdyby to nebyl kamarád, rozhodně bychom do oné transakce nešli – a neměli bychom teď tak hlavu v pejru…
madam Ištar Halabába
bře 09, 2010 @ 13:20:09
Váš blog mám v oblíbených už hodně dlouho. Nikdy jsem Vám nepsala, ale chtěla bych Vám říct, že jste úžasně talentovaná. To se jen tak nevidí. Ty malé povídečky saroyanovské a s citem a s humorem. Tohle napsat se nedá jen tak.. Je to těžké, chce to TALENT a ten Vy máte prachsafra briliantový!!!!!!!!!!