V předchozích dílech "průvodce pro nevěsty" jsme mluvili o vzájemných vztazích v rodinách. Jak to ale je s rozpadem rodiny?

Je potřeba si říct, že stejně jako jsou tradiční sňatky uzavírány tak, aby majetek ani lidé pokud možno neodcházeli mimo rodinu, přistupuje se i k rozvodům a dalším rozpadům rodiny jako k něčemu nežádoucímu. V případě manželovy smrti se mezi Wolofy dodneška uplatňuje levirát – manželku zesnulého dědí jeho mladší bratr; mimo jiné také proto, aby se staral o sirotky po bratrovi a aby se eliminovala možnost, že některý z nich odejde s matkou mimo rodinu. V zemědělské společnosti je každá ruka dobrá a přísloví "bohatší žně má ten, kdo má větší rodinu" zcela vystihuje tuto filosofii.

 

 

S přesunem obyvatelstva do měst a postupnou modernizací postupně podléhají změnám i dávné zvyklosti: i tam, kde dosud rodiče vybírají manželské partnery dětem, už má vdova právo levirátní sňatek odmítnout a výskyt sňatků "z lásky" i rozvodů v moderní společnosti nabírá na frekvenci. U některých senegalských etnik jsou rozvody méně časté, než u jiných – přesto se zdá, že od 50. do 90. let minulého století se rozvodovost ve městech držela při hranici 50% (v 60. letech bylo podle průzkumu V. Martina nejméně jednou rozvedeno 57% čtyřicátníků, a všichni muži v jeho vzorku nad 55 let.). Pozor – "rozveden" zde neznamená "sám", ale "rozveden s nejméně jednou ze svých manželek"!  

 

 

Sociolog Abdoulaye Bara Diop odhaduje, že ve městech se rozpadá zhruba šest manželství z deseti, na vesnici o polovinu méně. Většina rozvodů (58%) přichází v prvních pěti letech po uzavření sňatku – velmi rizikovým faktorem je bezdětnost manželství, neplodnost ženy nebo její relativně vysoký věk (nad 25 let) při vstupu do manželství. Mezi 6. a 10. rokem po svatbě se rozpadá znatelně méně rodin (29%) a po 10. roce pravděpodobnost rozvodu dále klesá (17%).

 

Rozvody během prvních let po svatbě bývají často iniciovány manželkami, které si během námluv a svatby zvykly na dary a uvěřily okatě demonstrované movitosti ženicha, který ale při dvoření a svatbě utratil peníze, našetřené během několika let a dál tentýž standard není schopen udržovat.  

 

 

Podle tradice mohou být důvody k rozvodu zdravotní nebo sociální – stačí, aby jeden z partnerů onemocněl nakažlivou, dědičnou nebo neléčitelnou nemocí (tuberkulóza, lepra, duševní choroba) nebo aby byl podezřelý z čarodějnictví či z toho, že  nosí smůlu. Rozvod je považován za řešení i v případě, že manželka je neplodná (nebo její děti umírají v kojeneckém a batolecím věku), či manžel impotentní. 

 

 

Nevěra bývala v historii důvodem rozvodu jen vzácně: jak jsem už psala dříve, s mužskou sexuální věrností se v manželství nepočítá, a ženská nevěra takřka neexistovala díky přísné společenské kontrole na vesnicích a trestům (smrti nebo otroctví), které prokázanou nevěru následovaly. Chování manželky mívalo (a má) na stabilitu manželství velký vliv – manželka se nemá nikde potulovat – kromě pochůzek za svými pracovními a společenskými povinnostmi, nemá být hádavá a hubatá. Pro to všechno se s ní manžel mohl chtít rozvést.

 

 

Manželka mohla žádat rozvod, pokud se k ní manžel choval špatně nebo ji bil.

 

 

Rozvod ovšem, stejně jako svatba, není v tradici záležitostí individuí a tak – s výjimkou rozvodu ze zdravotních a esoterických důvodů nebo kvůli cizoložství – obvykle obě rodiny intervenují za udržení svazku. 

 

Může se – dodneška – stát, že manželka, toužící po rozvodu, odejde zpět k svým rodičům, ale ti ji (třebas proti její vůli) vrátí k manželovi, protože "žena má být trpělivá". Na situaci mezi členy manželského páru a na to, aby muž s násilnickými sklony netýral ženu, mají dohlížet manželovi rodiče, u nichž pár žije.  

 

 

Statisticky vzato, dnes v Senegalu ženy nejčastěji žádají o rozvod proto, že je manžel opustil (39,9%), neuživí je (16,7%), bije je (17,9%), nevyplatil jim věno, neprokazuje jim lásku, neshodne se s jejich rodiči; též pro nesoulad povah, impotenci či duševní chorobu.

 

Muži oproti tomu žádají obvykle o rozvod proto, že manželka je opustila (57,9%), byla jim nevěrná (21%), dopustila se bigamie (5,3%), má špatnou povahu nebo se neshodne s příbuznými manžela.  

 

Přestože neuvěřitelných 90% rozvedených žen se během několika málo let provdá znovu, je rozvod – bez ohledu na příčinu – považován za důkaz špatného charakteru ženy.  

 

 

"Nikdy bych nesouhlasil, aby se moje žena přátelila s nějakou rozvedenou," řekl letos reportérovi Slunce prodavač z Castors. "Rozvedené ženy vedou svoje kamarádky k chybám. To ony můžou za to, že je rozvodů dneska čím dál víc!"

 

 Paní T., zákaznice, k tomu dodala: "Oni muži si stěžují na to, že ženy jsou materialistické, a já neříkám, že jsou bez chyby, ale muži jsou neloajální a nevděční, a o věrnosti radši nemluvit. Kolikrát vidíte muže, který nic neměl, když se oženil, jeho žena s ním trpěla, a když se vzmohl, vzal si jinou. To se pak té první nechce s ním zůstat!"

 

A. G. se přidává: "Naši předkové věděli, jak bez problémů vést polygamní rodinu. Dneska máte v manželství jednu preferovanou a jednu frustrovanou, a tak ta druhá za sebou často zaklapne dveře."

 

 

      
http://www.seneweb.com/news/elections2007/article.php?artid=24766  

http://www.seneweb.com/news/elections2007/article.php?artid=24767  

http://www.popline.org/docs/0033/193491.html