„Byl ses podívat na papeže?“ tázal se Středoafričan svého francouzského kolegy.

„Ne,“ odvětil tázaný. „Ne?!“ černochův úsměv trochu pohasl. „Proč ne?“

„Protože nemám munici,“ odtušil Francouz, ignoruje spolupracovníkovo rozhořčení.

„Nikdy se nepoučí, ti Afričani,“ dodal Choť, když mi to doma vyprávěl.

„Nikdy jim nedojde, že je tihleti církevní hodnostáři ani nepovažují za lidi. A pořád budou věřit tomu, jak to s nima někdo myslí dobře! Taková naivita!“  

Cheorchia mi včera poslala odkaz na článek. Píše se v něm o tom, jak média změnila výrok ghanského kardinála, neboť tento rozhodně není pro používání prezervativů v Africe (bodejť by byl, když je kardinálem, vázaným oficiálními stanovisky Vatikánu). 

Článek dál zmiňuje, že prezervativy nejsou spolehlivé, nikoho z AIDS nevyléčí a reklama nadhodnocuje jejich užitečnost – prý v Africe vydrží jen z pětasedmdesáti procent a navíc jsou nekvalitní, nepevné a praskají  (malá vsuvka: mně žádný kondom ze Senegalu nikdy nepraskl, ale možná jsem měla štěstí na samé „pětasedmdesátiprocentní“ kousky).  

Pro účely argumentace o zbytečnosti kondomů v prevenci šíření viru HIV autor použil Libérii, zemi po strašlivé a dlouholeté občanské válce, zemi, kde se rozpadly společenské hodnoty, jejíž ekonomie a politika je v troskách; zemi, kde se 80% školaček v hlavním městě prostituuje, aby měly na školné(!) a v jiném osm dívek z deseti poprvé porodí před třináctými narozeninami. Zemi, kde je každých dvacet žen ze stovky o panenství připraveno násilím a víc než třetina žen je znásilňována vlastními manžely.

150 žen, s nimiž má dle článku „průměrný Liberijec“* mít během roku pohlavní styk,  považuji ale i v těchto podmínkách za fámu, spojenou leda tak s hromadným znásilňováním během války (ano, tehdy jistě šlo mít pohlavní styk třeba s dvěma tisícovkami žen ročně); 55% Liberijců žije na venkově, a 150 žen v životě ani nepotká, natož aby s nimi souložilo.

(*Sám autor na otázku o původu údajů odpověděl, že informace má od známých, kteří navštívili Afriku, a otce dominikána, který v působil jako lékař v Keni a Súdánu.)

I kdybychom přijali myšlenku, že mytický „průměrný Liberijec“ existuje, zůstává otázka, proč mu  odpírat kondom, když s udávanou nespolehlivostí  této pomůcky by během roku nakazil 1 – 2 partnerky, zatímco bez něj nakazí partnerek nejméně osm?

Stať nabízí i myšlenku, že Africe navíc stejně nemá smysl kondomy distribuovat, protože mnoho Afričanů si kondom zastrčí do kapsy a bude věřit tomu, že je chráněno, zatímco další ho budou používat opakovaně. 

Skoro to ve mně budí dojem, jako by autor chtěl naznačit, že je zbytečné černoušky informovat o způsobu, jakým se s prezervativem zachází; v povýšenosti „bohatého bílého muže“ chybí i představa, že někdo může kondom používat opakovaně, protože nemá peníze na nový, nebo nové kondomy vůbec nejsou k sehnání. 

(Doporučení abstinence je bezpochyby jednodušší,  než poskytnout návod k použití nebo zajistit dostupnost nových kusů.)

Aby byly důkazy údernější, ignoruje článek běžně dostupné informace a tvrdí, že virus HIV se v Africe přenáší hlavně špatnými hygienickými podmínkami a z matky na dítě (všechny ty matky se možná nakazily při krevní transfúzi… v zemích, kde je na dva tisíce i víc obyvatel jeden doktor a na milion jedna nemocnice.)

Ghanský kardinál nakaženému nedoporučuje kondom, ale abstinenci. Řekněme, že infikovaná osoba je pětadvacetiletý ženatý muž – bude skutečně tak ukázněný, že pro příštích deset nebo patnáct let, než u něj propukne AIDS, bude sexuálně abstinovat? A jeho manželka s ním?

Kardiná Turkson také doporučuje, aby Afrika místo kondomů dostávala antiretrovirální léky, které zpomalí postup choroby… takže bacilonosiči budou žít a vypadat zdravě mnohem déle.

Nechci ani nemůžu polemizovat s tvrzením, že jedinou skutečnou ochranou před nákazou virem HIV je sexuální abstinence a manželská věrnost – ale počítá takový program s realitou? Počítá se skutečností, že mluvíme o zemích, kde žena nemůže odmítnout manžela, že mluvíme i o té Libérii, kde 85% obyvatel mělo nebo má nějakou pohlavní chorobu, a kde se ženy z kostela svěřují:  „Nevíme, co máme dělat. V kostele nám zakazují odmítat manžely, ale naši manželé mají přítelkyně, pak chtějí sex i od nás a nechtějí používat kondom. My jsme věrné, ale jsme v bezpečí?“

Častá odpověď je „Modli se, Bůh tě ochrání.“ (skutečně, i osobně znám ženu, která takovou radu dostala.)

Islám k záležitostem sexuálně přenosných chorob přistupuje pragmaticky – žena se v takovém případě může dát rozvést, proti antikoncepci ani kondomům v odůvodněných případech nemá nic.

Římskokatolická církev pořád, i po pěti stoletích v Africe, počítá s ideálem.

Propagace kondomu rovná se podpora promiskuity… A mně se nechce věřit tomu, že když někdo ztratí hlavu pro půvaby nějaké krasavice (nebo krasavce), jen absence kondomu ho (nebo ji) spolehlivě uchrání před podlehnutím pokušení.

http://newsfromrussia.com/society/2005/09/06/62368.html

http://womensphere.wordpress.com/2008/03/29/special-court-for-sexual-violence-underway-in-liberia/