Měla jsem rande. První po… no, nejmíň pěti letech. Možná i šesti.
Poučila jsem se, že v mé situaci takové rande znamená velmi hektický den: probudit děti dřív, odvést je do školky, uvést byt do stavu, v němž ho může spatřit paní na hlídání (program na 40 hodin, rámcově zvládnuto za 6), uvést sebe do stavu, v němž mě může spatřit někdo jiný než zrcadlo (program na několik let, minimalisticky zvládnuto za dvě hodiny), mezitím krmit, přebalovat, převlékat a utěšovat, nakoupit svačinky na dobu, kdy budu z domu, vyzvednout peníze. Utíkat pro děti do školky, uvítat paní na hlídání (a její dvě děti, z nichž jedno jsem ani neviděla, protože pořád spalo)… a u toho všeho se pořád trápit myšlenkou, jestli moje snaha o méně zanedbaný vzhled měla nějaký efekt (trochu mi pomohlo, že mě nepoznala známá, kterou jsem potkala cestou pro potomky potkala) a co mi řekne, až se potkáme (bylo to: „Kde máš děti?“ )…
Miminka okamžitě po příchodu hlídací paní zmizela s jejím synkem v hromadě hraček a Kakao se do baby-sitterky na první pohled zamiloval.
I pro mě to byl večer nových zkušeností: cesta tramvají bez dětí, lehce rozpačité setkání a stejně rozpačité bloumání centrem města. Večerní ulice jsem tu snad ještě neviděla, v tom obchodě s oděvy jsem nikdy předtím nebyla, ba ani v té parfumerii, kde si ode mě nechtěl nechat nic koupit (a kde měli můj milovaný Boss Elements). Kino bychom nestihli, reklamní vývěsku zvoucí do známé restaurace jsme následovali. Za neútulným dvorem plným odpadků jsme ve spěchu povečeřeli a vyšli do města, nad kterým jasně zářil baculatý, nízko zavěšený, kýčovitý měsíc. Nádhera. Jen kdybych kolem sebe celý večer nehledala potomky a každé tři minuty nebo tak nějak se nelekala, že se mi ztratili. Příště to snad bude lepší.
Starší děti začaly chodit na plavání. Knoflíček se na něj těší tolik, že se ptává každé ráno, jestli pojedou do bazénu (školkové výstupy ustaly), a já pochopila, že od určitého počtu dětí se z pokroků těch mladších už netěší hlavně rodiče: „Sedí! Podívej, on se sám posadil!“ zvala Miminka Knoflíčka, by s ní jásal nad Kakaovým pokokem dávajícím naději, že nový druh pro hry už dorůstá. Pro některé hry ostatně dorůstat ani nemusí: pro roli dítěte ve hrách na rodinu je velký tak akorát, a do proutěného kočárku pro panenky se už teď sotva vejde. Dětské a „dospělé“ role už tu nejsou jen pro hry; nedávno jsem ráno po probuzení našla Kakaa přebaleného a převlečeného. A ve školce jsem viděla Miminko, jak bere Knoflíčka za ruku a říká mu tónem tak dospělým, až mě zamrazilo „tak pojď, Knoflíčku, musíme jít.“ Není lehké být nejstarší sestra.
Nedávno jsme šli na nákup; na chodníku před domem jsme se s kočárkem museli vyhnout rodině, která okolo nás procházela – mladí rodiče, miminko v šátku, batole v kočárku, předškolák běžel před nimi. Miminko a Knoflíček za nimi v úžasu hleděli. „Těch je hodně!“ žasla Miminko. „Myslím, že mají hodně dětí,“ upřesnila to.
Ve školce nám budují nové hřiště. A aby to vůbec šlo, je potřeba, aby rodiče přiložili ruku k dílu. Půl čtvrté o všedním odpoledni není hodina, kdy by se někdo z nás mohl uvolnit. „Půjdeš tam ty?“ tázal se Choť. „Dáš mi do ruky lopatu a budeš hlídat děti?“ opáčila jsem.
V den D, kdy Choť plánoval skončit v práci dřív a dojít se domů převléknout, skončil jako na potvoru později a do školky spěchal bez mezipřistání. Stal se tak pravděpodobně nejlépe oblečeným mužem s krumpáčem v městě; ne každý den se vidí člověk v obleku, an doluje kořeny.
„Vy nepijete pivo,“ žasli spolukopáči, „to vás tu na studiích nenaučili?“ A Choť vysvětloval, že tu nestudoval, a že skutečně nejsem těhotná (budu muset cvičit ), a domů se dostal až za hluboké tmy. Naštěstí jsem ještě nespala.
Zato když k nám na večeři nedávno přišla Choťova kolegyně (okamžitě zaměstnána při přípravě pokrmu), usnula jsem při uspávání jednoho z dětí… a chuděra návštěva společenská pořád čekala a čekala, že ještě přijdu… a já nic…
Trochu mě uklidňuje její údajný výrok že chápe, že matka tří dětí občas neočekávaně upadne do náruče Morfeovy.
Mezi matkami více než dvou dětí zřejmě existuje jakési spiklenectví: nikdy jsem nevěděla, kolik početných rodin je v okolí, dokud se nenarodil Kakao; není téměř dne, aby mi nějaká dáma na ulici nebo v dopravním prostředku nesdělila, že ona má (měla) také tři, čtyři, pět nebo šest dětí, případně že sama je z deseti sourozenců (ne, žádné Romky, tedy krom té jedné). Rekordmankou je zatím stará dáma z Valašska, kterou jsme potkali u kostela, kde Choť s dětmi pouštěl draka – má prý jedenáct sourozenců!
Některá společenství jsou na své členy náročnější; konečně jsem se stala „kontroverzní“. Nebo aspoň moje výroky. Slovem „kontroverzní“ totiž popsal můj článek redaktor pokrokového muslimského časopisu, když objednatelce zdůvodňoval, proč jej nelze otisknout. Ještěže pohádky psát smím…
Zatím.
Mirka
říj 14, 2009 @ 14:07:39
Krásnej říjen….
iv
říj 14, 2009 @ 14:16:59
s úsměvem na rtu odcházím péct králíka 🙂
Kopřiva
říj 14, 2009 @ 18:30:24
Mně se hrozně líbí, jak jsi našla nejmladšího přebaleného:) Já tohle neznám, jsme dvě a ségra je o pět let mladší a já jsem se ji snažila maximálně tak zlikvidovat (když jí byly asi čtyři, tak s tím začala ona, dodnes si pamatuju, jak bolí pentilka zabodnutá v zádech). Dneska, když jsem doma maximálně na víkendy, tak by se mi líbilo mít tam pár sourozenců, ale jako matka bych do toho nešla, poslední dobou u sebe totiž objevuju dědovy sklony k nezvladatelným záchvatům vzteku;)
Amalka
říj 14, 2009 @ 19:51:21
Muj byvaly pritel je ze 13 deti:)…
Cheorchia
říj 15, 2009 @ 11:16:01
Ja jsem ze tri deti a manzel ze ctyr.Usoudili jsme,ze nam dve deti staci :-). Manzelko,me by zajimala takova intimni otazka… Tvoje deti vzdy vedi,kde maji svou oblibenou nepostradatelnou hracku? Ja si v posledni dobe pripadam jak Stopar :)!
Jíťa
říj 15, 2009 @ 12:39:55
Moc hezký článek. Taky se těším na SVÉ rande po Xletech, je v plánu na 11.12. a já už teď řeším, co si obleču, že budu muset ke kadeřnici a že bych měla shodit alespoň 5kg(ale to už nestihnu)
Sererka
říj 15, 2009 @ 14:10:50
zensky a s kym na ta rande po x letech chodite??? spis recnicka – odpoved neocekavam:-)
L.
říj 15, 2009 @ 14:34:43
Mne tedy napadla stejna otazka jako sererku 🙂
Manželka
říj 15, 2009 @ 14:42:33
Sereko, L., nevím, jak Jíťa, ale pokud jde o mě… tedy, NO DOVOLTE!!! :))) S kým bych mohla jít na rande, a ještě v Brně? :))) Zásadně, zásadně… zásadně s vlastním chotěm! 🙂 Jenom chudák netušil, že s ním mám rande… A já si dovolila trochu toho tajemna, pro vás i pro sebe… 😉 Cheo, ne. Nevědí, ale zato už vědí, že jsem hnusná a odpovídám \"já jsem si s tím nehrála\" a \"kam sis to dal(a), tam to máš\", takže si na oblíbené hračky dávají trochu pozor 😉 – ale taky jsem hledávala, když byly menší. Amálko, až potkám maminku tvého bývalého přítele, zanesu ji jako novou rekordmanku! 🙂 K tématu \"počet dětí\" též můj dnešní článek na Detašovaném blogovišti http://sadio.blog.idnes.cz/ 😉
Sererka
říj 15, 2009 @ 16:09:01
… presne tak jsem si to predstavovala – a gratuluji – jen jeste jedna vsetecna – doslo to choti, ze jde o rande? Tusim, ze mohlo byt jedno z vasich prvnich, kdyz vezmu v uvahu – puvod vaseho snatku ( tedy ten popsany ve tvych clanci ;-))
Manželka
říj 15, 2009 @ 16:35:52
máš pravdu, jedno z prvních rande… Vlastně si nepamatuju na žádné jiné, tak bylo možná úplně první. 😀 Jestli mu to došlo? Nevím, ale něčeho divného si snad všimnout musel!
M.Amar
říj 15, 2009 @ 17:36:24
Ale to je super, mít po devíti? letech první rande, tím se jen tak někdo pochlubit nemůže:-) Co by za to jiní dali, užívat si randění po třech společných dětech, byť je to jednou za čas:-)
Amalka
říj 15, 2009 @ 17:36:24
Manželko, abych to uvedla na pravou míru, poslední 4 jsou od jiné maminky, ale i tak…říkala mi, že posledního synka rodila pouhopouhých 12 minut!A když jsem jim třeba chtěla pomoct a nabídla se, že je pohlídám, najednou jsem měla na starosti sedm naprosto stejných dětiček, docela legrace to byla:)…
Efca
říj 15, 2009 @ 17:56:32
Hehe, mě se manželko líbí tvoje nekompromisní výchovné metody. Přiznám se, že jsem jukla na Výměnu manželek a to jak sis poradila se špinavou bundičkou, to mi je docela blízké.
Jíťa
říj 16, 2009 @ 12:33:34
Milé dámy, možná Vás zklamu, ale i já jdu na rande se svým vlastním manželem. Chci být ten den hezká a chci s ním být sama. Vidí mě každý den v teplákách, chodí pozdě z práce, teď jezdí hodně i na služební cesty, takže doma řešíme jen záležitosti ohledně školy, dětí, kroužků, co je potřeba zařídit, nakoupit a čas pro nás NENÍ, takže jsem pozvaná na rande a už se těším!!
flamme
říj 16, 2009 @ 12:36:10
achjo… takovymhle clankum rikam \"antikoncepcni\":)
Amalka
říj 16, 2009 @ 19:29:42
Ahoj, tak jsem se docetla, zes byla ve vymene manzelek, ktery dil to byl, prosim?:)
Quanti
říj 19, 2009 @ 16:14:06
jéžiš, když ten článek na mě žádnou antikoncepční účinnost neměl, znamená to, že je to se mnou nahnutý? 😮 mnohem antikoncepčnější mi připadají nigeriiny fekální reportáže 😀
Manželka
říj 19, 2009 @ 16:50:25
Efčo, ano, část s bundičkou je autentická 🙂 Quanti, možná je tam antikoncepční to \"nechození na rande\"? Jinak taky nevím… Amálko, to kdybych věděla… byl to nějaký díl o nešťastné chuděře (kolegyni), nespokojené sadistce (mně), bubnujícím hip-hoperovi (to byl druhdy operymilovný Choť, který tenkrát držel buben prvně v životě a musel tančit na moji rapovou hudbu), nudném prudiči (konkurenční choť, jinak pohodový a vtipný chlap) a lezoucím hmyzu, tuším v předposlední řadě. Zkus si vygooglit \"muslimská výměna\" nebo tak něco.
Amalka
říj 19, 2009 @ 22:33:22
Tak jsem si to vygooglila a teda ty deti, ja bych fakt nemohla z tech jejich sprostych slov! Zachovala ses spravne, ja bych je asi musela serezat /coz by se mi nechtelo/ nebo co. Ty mas moc milou rodinu, krasne deti!:) Tak doufam, ze se mate vsichni dobre a pohlad za me, prosim, ty svoje deticky, uplne me ocarovaly:). Jinak ten porad nesleduju, jen, ze tu o tom padla zminka, jsem se na to mrkla. Takze tolik k vymene. Zavidim Ti zajimavy zivot:). I kdyz.. ja se posledni dobou rozhodne nenudim.