Adléta a Šafika, moje kamarádky, se vzájemně neznají. Myslela jsem si donedávna, že snad kromě přibližně stejného věku – jedné je 25, druhé 27 – nemají společného nic.

Adléta je  temperamentní brunetka zakulacená na těch správných místech, Šafika jemná, vysoká a útlá blondýnka. Adléta sleduje módní směry, Šafika má vlastní styl. Adléta má ročního synka, Šafika dvouletá dvojčátka. Adléta má manžela z východní Afriky, Šafika se vdala za Egypťana.  

 

"Vy máte ten ramadán, to můžete mít sex jen v noci, že?" psala mi Adléta. "To nevím, co bych dělala – Madongo pracuje v noci, ve dne spí a milujeme se jen každý druhý úterý, ve dne, když má pak večer volno. A když je náhodou unavený nebo někam jedeme, tak ani to ne. Nemusím ti povídat, jak se modlím, abych to náhodou nedostala zrovna, když se blíží "TO" úterý. A do toho ještě blbý poznámky zastydlejch puberťáků, který se ježej, když mě viděj s černochem, že bych si měla uvědomit, že prej sex není všechno… Jednou někomu z nich urazím hlavu!"

Napadlo mě, že sexuálně frustrovanou ženu může provokovat jen sebevrah toužící po spolehlivém způsobu skonu, a abych Adlétin pocit křivdy trochu zmírnila, poznamenala jsem, že u nás se na sex taky vždycky čas nenajde… Smetla mou poznámku rázným: "Ty ve svém věku a se třema dětma buď ráda, že se k nějakému sexu ještě vůbec dostanete," a já jsem se na ni ani trochu nezlobila.

 

Adléta se se mnou rozloučila a já na naši konverzaci pozapomněla. Nakrátko. Jen než jsem poslala Šafice blahopřání ke konci Ramadánu.

 

"K tomu mi neblahopřej," vzdychla Šafika v okně MSN messengeru, "leda tak upřímnou soustrast." Nechápala jsem. "Bassam se mnou skoro nespí. Jen o ramadánu, přes den, když si je jistej, že k ničemu ´doopravdy´ nedojde, se nechává zmermomocnit a pořádáme nekoitální orgie. Teď mi ramadán skončil a já mám zase na rok utrum…"  

 

Tak si říkám, jestli by pro moje kamarádky rok neměl mít 365 lichých (nebo sudých?) ramadánových úterků…