Co všechno chcete vědět? Všechno? Opravdu?

Kdo chtěl před třiceti lety kontrolovat činnost svých podřízených, musel najít někoho, kdo bude donášet. Kdo by tehdy chtěl špehovat manžela nebo manželku, nezbylo by mu, než se za ní(m) plížit v přestrojení, číhat u poštovní schránky na doručovatelku a doufat, že si objekt je(jí)ho zájmu povede podrobný deníček.    

Dneska je to jednodušší – třetina lidí prý alespoň občas nahlédne do partnerova telefonu, každý desátý tam najde důkaz partnerova záletnictví a osm nevěr z deseti je prozrazeno. Zároveň prý platí, že průměrný zaměstnanec stráví pětinu pracovní doby hraním her nebo surfováním po internetu.

Zlepšení pracovní morálky se dá údajně dosáhnout pouhým oznámením o tom, že aktivita zaměstnanců ve virtuálním světě a pracovní době bude sledována.  

Jsou i odběratelé, kterým o nějaké zlepšování morálky vůbec nejde; instalují špionážní programy, zjišťují hesla a touží po odhalení… čehokoli.  

Společnosti, obchodující se spyware, si prý  mnou ruce nad rostoucím obratem, za který údajně mohou právě firmy.  

Váhající potenciální zákazníky prodejci přesvědčují příběhy o zaměstnancích, kteří tráví celou pracovní dobu hraním her (nechápu. Copak nemusí vykazovat žádné výsledky? Pokud pracovník zvládne všechny úkoly za hodinu a pak sedm hodin proklábosí na ICQ, bylo by lepší přidat mu práci, než se rozčilovat nad (ne)využitou pracovní dobou.), pomlouváním zaměstnavatele (ajta! nejsou snad e-maily chráněny listovním tajemstvím?) a dalšími zločiny.  

A což teprv v soukromí! Tisíce šťastných jedinců děkují špionáži za to, že mohli odhalit aktivity své(ho) drahé(ho)!   Jedna taková obchodní stránka dokonce pošťuchuje k nákupem dosud nerozhodnuté žárlivce zvukovým záznamem o odhalené „internetové couře“ , která přišla o bydlení, protože si s kýmsi (zřejmě zcela nevinně) zaflirtovala po ICQ.    

Stará moudrost říká, že se můžeme zeptat, na co chceme… pokud si jsme jisti, že uneseme odpověď.  

Dokážu si představit davy lidí, pochybujících o partnerově oddanosti, kterak nakupují a slídí.

Nedokážu si představit, co se stane v případě, že něco (něco!) najdou.

A už vůbec si nedokážu představit, co se stane, když oni sami nenajdou nic, ale jejich protějšek odhalí špionáž…  

Ukazatele s nápisem „štěstí“, myslím, někdy vedou do pekla.