O tom, jak vzdělávání dívek může přispívat k populační explozi. (I když u nás je tomu spíš naopak.)

V předchozím článku o populačním vývoji afrického kontinentu jsme skončili u poloviny 20. století, téměř v předvečer nezávislosti kolonií.

Právě tehdy, po skončení druhé světové války, začaly počty obyvatelstva v Africe strmě stoupat. 

V Belgickém Kongu se za dvacet let zvýšil nárůst počtu obyvatel více než jedenapůlkrát, a o pár let později o další pětinu, takže z jednoprocentního růstu na začátku 40. let byl v 60. letech růst tříprocentní. Vynález penicilinu a dostupnost dalších léčiv přinesly výrazné prodloužení průměrného věku dožití, léčitelnými se stala lepra, tuberkulóza a další smrtelné choroby. Zápaly plic, obrna a podvýživa ustupovaly před zlepšující se zdravotnickou péčí – v roce 1960 připadal v Africe jeden lékař na 50.000 obyvatel, v roce 1980 už mělo svého lékaře každých 20.000 lidí, a počet zdravotníků se za tu dobu v poměru k obyvatelstvu zdvojnásobil.

Mezi lety 1950 a 1990 stoupla díky snížené novorozenecké a dětské úmrtnosti průměrná délka života v celé subsaharské Africe o víc než o čtvrtinu.

V polovině 20.století se v mnoha subsaharských zemích  nedožilo pátých narozenin až 40% dětí; v roce 1975 před pátým rokem věku umíralo obvykle méně než 22% dětí.

Nesmírný vliv na dětskou úmrtnost má vzdělání matek – pouhé absolvování základní školy dává ženě naději, že její mateřské ztráty budou poloviční ve srovnání s ženou, která do školy nikdy nechodila. Středoškolsky vzdělaná maminka dává – v porovnání s maminkou negramotnou – svým potomkům dokonce víc než čtyřikrát větší naději, že se pátého roku dožijí.  

Po roce 1950 přicházel v Africe pod Saharou ke slovu i jiný demografický faktor, než snížení dětské úmrtnosti – rostoucí porodnost. Antibiotika snižovala počty neplodných žen, snížení dětské úmrtnosti eliminovalo tlak na rozestupy mezi porody, urbanizace a s ní spojená zaměstnanost žen zkracovala dobu kojení.  

Zakládání početných rodin bylo (a nadále je), z pohledu jednotlivců, racionálním počinem: více rukou obdělá větší kus půdy, více dětí znamená více nadějí, že některé z nich prorazí. Více dětí znamená vyšší společenskou prestiž, více dětí znamná početnější kmen, tím i lepší možnosti úspěchu v politice a následně lepší přístup ke zdrojům. Více dětí znamená, že o staré rodiče bude lépe postaráno.  

Více přeživších dětí ale zároveň znamená prudký populační růst a zátěž, kterou by neunesly ani mnohem rozvinutější infrastruktury…  

A o tom zase příště.    

Související článek: Jsem vrchol hnusu na zemi