Novinářky, počítačové odbornice, učitelky; to jsou kruhy, z nichž se dnes rekrutují nejhorlivější senegalské zastánkyně polygamie.

Siga Ndour, vedoucí kulturního servisu rádia dakarského magistrátu a moderátorka každodenního pořadu "Tipy a triky pro ženy" je jednou z nich.

 

"Mám spolumanželku a jsem pro polygamii," říká otevřeně. "Miluji manžela a chápu, že svůj život dělí mezi dvě domácnosti."  

 

A zatímco sociolog Mamadou Moustapha Wone v knize "Je třeba zrušit polygamii?" uvádí, že žen akceptujících soužití se spolumanželkami je sice stále mnoho, ale polygamie je přinejmenším ve městech na ústupu,  Siga tyto informace popírá: "To je omyl, polygamie je živá i ve městě. Moderuji vysílání pro ženy, jsem v každodenním styku s posluchačkami a v tomhle problému se orientuji dobře – můžu vás ujistit, že polygamie je tu každodenní realitou."

 

Sižina kamarádka, obchodnice a jediná žena svého manžela, její slova potvrzuje: "Také kolem sebe vidím spoustu polygamních manželství."  

 

Podle statistiky, kterou v roce 2004 vydal Statistický a demografický úřad Senegalu, bylo v zemi v roce 2002 polygamních rodin jen 24,6%. Toto číslo by znamenalo, že počet vícepartnerských svazků za posledních deset let poklesl téměř o polovinu. V Dakaru se k životu v polygamním manželství podle tohoto průzkumu přiznalo šest a půl procenta žen, na venkově to byl dvojnásobek.  

 

Ale reportérka týdeníku Svědek, paní Mbengue Matel – Bocoum, se závěry statistiky tak úplně nesouhlasí: "Pravda, ve městě došlo ke snížení počtu mužů s více manželkami. Jenže zároveň se zvyšuje množství mladých dívek, které stojí zrovna o tenhle typ manželství."  

 

I sám autor statistiky, pan Sylla, přiznává: "Ta studie vůbec neodráží současný trend. Zdálo se, že s vyšším vzděláním žen se počet polygamních manželství sníží. Ale ta tradice zřejmě znovu zaujímá důležité místo. Dívky chodí do školy, ale při zakládání rodiny se řídí rodinným modelem. Polygamní soužití se objevují i v prostředí, kde bychom ho vůbec nečekali – i u intelektuálek, novinářek… Statistický úřad proto plánuje vypracovat časem další studii, která by tento trend podchytila."

 

Dakarská počítačová specialistka Binta upřesňuje: "Mladá děvčata se dnes víc zajímají o svatbu s ženatými muži. Často mají potíže najít práci, a tak jako alternativu volí sňatek se staršími muži, kteří je zabezpečí." Binta mluví z vlastní zkušenosti – její muž je o víc než dvacet let starší, a Binta se o něj dělí s jeho první manželkou – Francouzkou.  

 

Nelze ovšem přehlédnout, že většina těch, které si polygamii (tak jako i Binta)  pochvalují, je v pozici nejmladších manželek. Zamilovaným manželem v zajetí druhé mízy rozmazlovány, nacházejí v polygamii více výhod než okoukané manželky starší.  

 

Siga Ndour vidí v polygamii ale i další plus: "Jsem radši, když vím, že je manžel u jiné manželky, než abych se trápila, že mě podvádí s milenkou."  

 

"Polygamii jsme si vybraly svobodně, nikdo nás k tomu nenutí, máme na výběr," říká další žena, ale ihned dodává, že by s ostatními manželkami nechtěla sdílet společnou domácnost. Stejně volila i Siga – má svůj vlastní dům a s první manželkou svého muže se setkává jen na rodinných oslavách a společenských akcích.

 

"Polygamie nám zároveň dává víc času a svobody. Muž je u nás jako dítě. Když manžel přijde domů, plně se mu věnuji. Připravuji mu lázeň, starám se mu o boty, vařím pro něj, žehlím. Jsme odbornice na to, jak se o muže starat, abychom ho zdržely ve svém domě co nejdéle. Je to otázka naší ženské cti, aby se cítil dobře.Senegalci to vědí a nechávají se rozmazlovat. Od ženy je to oběť, ale když milujete, necítíte to tak. Je to naše tradice a mě to baví.  S manželem se vídáme ob dva dny. Zbytek času mám sama pro sebe, pro svoje záliby. Je mnoho žen, které tohle uspořádání preferují."  

 

I další faktory podporují mnohoženství – Senegal je z 95% muslimská země. Polygamie, která zde existovala dávno před islámem, byla importovaným náboženstvím pouze omezena na maximální počet čtyř žen pro jednoho muže. Siga vysvětluje: "Před manželstvím se muž písemně zavazuje, že s každou manželkou stráví určitý – stejný – počet dní a nocí. Toho se pak musí držet."

 

Kromě náboženství tu hraje velkou roli i ekonomická situace. Pracovních míst je málo a obvykle jsou okupována muži. Ženy pak nemůžou samy zajišťovat své potřeby a dávají přednost výhodným sňatkům. 

 

"Je těžké najít manžela," potvrzuje Siga. "Věno stojí tři čtvrtě milionu franků, to je téměř padesát tisíc korun, a obvyklý plat je tak třicet tisíc franků měsíčně. Navíc ženich platí svatbu, to je taky hodně drahé. A nevdávat a neženit se, to v naší společnosti nejde.
Na ženu, která se do pětadvaceti nebo do třiceti nevdá, si všichni ukazují prstem, mají ji za prostitutku nebo za neplodnou, nebo za osobu, co nosí neštěstí. Tak se každá v určitém věku snaží vdát za každou cenu."  

 

Pan Wone z pohledu sociologa doplňuje: "Naše společnost je patriarchální.  K udržování stavu pomáhají i falešné interpretace náboženských nařízení, naznačující, že žena má zůstávat v domácnosti. A další mýty budí předsudky – říká se třeba, že Bůh zkoušel muže požadavkem, aby zavraždil manželku, ale muž odmítl. Pak Bůh o totéž požádal ženu a ta souhlasila. Proto prý Bůh ženy potrestal bolestivým porodem a péčí o domácnost."  

 

Mnohé ženské organizace se ale na polygamii dívají jinak. Představitelky sdružení "Povstaň, ženo!", které zastřešuje osmnáct ženských organizací Senegalu, prohlašují, že polygamie je zpozdilost, která nesvědčí ženám ani mužům a měla by být zakázána: "Argumenty žen, které tento typ soužití brání, jsou falešné. I každá z nich by nejraději měla svého muže jen pro sebe."  

 

Pro, nebo proti? Oba tábory zůstávají nesmiřitelně na svých pozicích.  

 

"Polygamie, to je zkrátka způsob života," uzavírá Siga Ndour.

 

 

 

Původní článek ZDE