Asi tu není nikoho, kdo by nevěděl, že Gogolovy mrtvé duše jsou (úředně žijící) zemřelí v carském Rusku 19. století.
Jen málokoho ale napadne, že i dneska se někde mohou nějaké ty "dušičky najít". Neviditelné, neexistující, nikdy (úředně) nenarozené.

V Asii a v Africe jsou takových lidí miliony. Jejich narození ani smrt nejsou zaznamenány jinde, než v paměti jejich blízkých. Kdo by se staral o papíry?  

 

V Senegalu prý, podle posledních zjištění, úřadům uniká až dvacet procent nejdůležitějších matričních událostí: narození a úmrtí. V některých venkovských oblastech tvoří "neviditelní" až dvě třetiny z celkového počtu obyvatel. Přesná evidence je ale nutná nejen pro statistiku, ale i pro státní a oblastní plánování ohledné vzdělání, zdravotní péče a zemědělské politiky.  

 

Komunitní asistenti navíc upozorňují, že vlivem osvěty se sice značně zlepšila úřední registrace  novorozenců, ale úmrtí už lidé většinou nehlásí. Vznikají tak skutečné "mrtvé duše", bránící úředníkům a statistikům poznat, kolik osob kde doopravdy žije.