Aneb další střetnutí s policií ČR.

Ostré ranní slunce zalévalo ulici a zbavovalo chodníky posledních zbytků nočního chladu. Lidé vystupující z autobusů spěchali podél plotů z vlnitého plechu polepených cedulemi s nápisy „Nevstupovat, staveniště“ a „Omlouváme se za dočasná omezení“.  

Když Choť došel ke křižovatce, na semaforu zrovna naskočila červená. Zaváhal jen na zlomek vteřiny – chodci před ním nebyli ještě ani v polovině vozovky. Přeběhl na druhou stranu a zamířil na tramvajovou zastávku. Má ještě celé tři minuty času, oddechl si.  

„Dobrý den, pane,“ přistoupil k němu uniformovaný muž.

„Můžete nám, prosím, ukázat vaše doklady?“ požádal druhý.

„Víte, co jste udělal?“ zkoumal, listuje Choťovým průkazem. „Vy jste šel na červenou!“

„No jo, to asi jo, oni jak tu udělali ta dopravní omezení, tak mám míň času…“ povzdechl si Choť.

„No vidíte, to je sice pravda, ale stejně musíte dodržovat předpisy. Jen si to představte, maminky říkají malým dětem, že na červenou se nechodí, a pak tam někdo, jako třeba zrovna vy, přejde! No a víte co? Já vám teď musím dát pokutu!“

„Pokutu? Ale já jsem chudej,“ bránil se Choť.

„Chudej?“ podivil se policista.

„No kdybych nebyl chudej, tak přece pojedu autem!“

„To máte pravdu, ale víte, když my tam akorát přišli a vy zrovna před námi šup – skočil jste do silnice! A to my jen tak nechat nemůžem, to víte. My jsme tu od toho, abychom lidem připomínali, že takové věci se nedělají. Aby si to pamatovali. Ale když jste chudej, tak dobře. Pokutu vám nedám, ale za trest necháte odjet tu tramvaj, na kterou tu čekáte!“

„Ta už tamhle stojí,“ odvětil Choť. „Ale, pánové, já spěchám do práce…“

„Kde pracujete?“ zajímalo muže zákona.

Choť se jim svěřil.

„Tam odtud vás za pozdní příchod určitě nevyhoděj,“ mínil jeden z nich.

„To asi ne, ale my máme ráno poradu,“ vysvětloval Choť, „tam přijít pozdě nesmím…“

„To se nedá nic dělat. Když nechcete pokutu, tak pojedete až příští tramvají,“ culili se strážci pořádku.

„Tak teď vidíte. Ta tramvaj – já s ní totiž jezdím každé ráno a řidiči mě znají,“ ukazoval Choť na stojící dopravní prostředek, „na mě čeká. Zdržujeme všechny cestující…“  

„No jo, tak běžte,“ mávl rukou policista.

„A na červenou už nechoďte,“ volal za nastupujícím Chotěm druhý.“  

Tramvaj cinkla a rozjela se.