Po senegalsku.

Na svatební obřad dojde řada několik týdnů, měsíců nebo i let po zasnoubení.

 

Manželství nejsou nikdy uzavírána v lunárním měsíci, předcházejícím některému muslimskému svátku. K obřadu se přistupuje obvykle v pátek, v době, kdy měsíc „ubývá“.

 

Ženichův otec nebo jiný vybraný příbuzný z otcovy strany se vydává, společně s dalšími dvěma nebo třemi muži (včetně příbuzného ženichovy matky)  žádat o ruku nevěsty. S jejím otcem a bratrem nevěstiny matky pak definitivně projednají podmínky sňatku, zejména úplatu pro otce nevěsty (peníze, tabák, kolové ořechy – v minulosti též pruty železa a dobytek) a věno pro nevěstu, tradičně sestávající z peněz a mladého páru hovězího dobytka (jehož hodnota je dnes už většinou vyplácena také v penězích).  

 

Úplata pro otce má hlavě rodiny nahradit ztrátu dcery a posloužit k nákupu výbavy, kterou si nevěsta ponese do ženichova domu, až se bude za manželem stěhovat (později uvidíme, že od svatby je ke společnému soužití manželů ještě daleko).  

 

Věno pro nevěstu náleží jen nevěstě samé, a i když jeho minimální hodnota je stanovena v přepočtu na zhruba 150 korun, doporučuje se dávat více, je-li možno – žádná horní hranice neexistuje. Nevěsta sama může sňatek odmítnout, pokud má dojem, že nabízené věno je příliš nízké. Výše věna ale často nedovoluje ženichovi (a později manželovi) vyplatit jej manželce celé naráz, takže se mnoho mužů žení „na splátky“. Do doby, než manželka dostane věno celé a beze zbytku, si muž nesmí vzít další ženu ani se s tou stávající – věřitelkou – rozvést.

 

V minulosti ženy z vyvdaného věna financovaly věno pro nevěsty svých bratrů, dnes už obvykle zůstává věno jen k dispozici ženy.  

 

Samotný obřad se odehrává – poté, co byla beze zbytku vyplacena úplata pro otce – na dvoře mešity po páteční polední nebo jakékoli odpolední modlitbě. Zúčastní se ho zpravidla otcové snoubenců nebo jejich zástupci, nazývaní „ten, který žádá“ a „ten, který odevzdává“. Ženich se nedostavuje nikdy, a oba otcové, byť přítomní, se těchto rolí nikdy nezhošťují sami; nechávají za sebe mluvit jiného.

 

„Žádající“ znovu veřejně vysloví výši sjednaného věna a před imámem vyplatí zálohu. Pak potřikráte recituje první súru Koránu a uzavírá ji žádostí o nevěstinu ruku pro ženicha.

 

„Odevzdávající“ odříká tytéž verše a vyjádří souhlas se sňatkem.

 

Imám pak tiše pronese něco slov v arabštině, několik veršů z Koránu, znovu upřesní výši věna a termín, do kdy má být vyplaceno. Imámův tlumočník překládá do wolofštiny.  

 

Na závěr obřadu dostanou od nevěstiných bratranců všichni přítomní muži ořechy kola, nakoupené rodinou ženicha, imám přijímá finanční dar.  

 

Manželství je uzavřeno, ale ženich má před sebou ještě několik důležitých povinností…

 

(Ještě podrobněji jsem svatební obřad rozebírala TADY.)

 

Související články:

Zásnuby

Je těžší se rozvést, než oženit

Jak na švagry a švagrové