Světová krize a zhoršující se ekonomické podmínky vyhánějí Senegalce z Itálie.
 

Přes určité oživení jihoevropského hospodářství zůstává situace pro přistěhovalce stále velmi těžká. I při stoupající nezaměstnanosti a klesajících platech zůstávají náklady na živobytí, zejména na ubytování, velmi vysoké, píše dnes deník L´Observateur.  Mnozí už obětovali své rodiny – vynechávají dříve pravidelné cesty do kanceláří peněžních zasilatelství, protože někdy nemají ani to, aby se postarali sami o sebe, natož aby posílali peníze příbuzným. Přistěhovalci jsou nuceni tísnit se v malých bytech, uchylovat se do squattů, přespávat v autech nebo v klášterech. I ti, kteří ještě o zaměstnání nepřišli, žijí v nejistotě. Někteří raději zvou manželky a děti do Itálie, než by jako obvykle jeli na dovolenou a riskovali, že mezitím ztratí práci, další dovolenou zkracují.
 
Mnoho z těch, kteří v Itálii pobývají legálně, využívá nabídek Kanady, Spojených Států a Japonska; držitelé povolení k trvalému pobytu tam mohou dostat dlouhodobá víza.
 
Oumar Khatab přišel o práci v Itálii, když po pěti letech přetáhl dovolenou.Požádal tedy o vízum do Japonska. „Japonci velmi stojí o zedníky,“ prohlašuje manželka jednoho z těch, kdo už v Japonsku pracují. „Manžel a jeho přátelé pracují v Japonsku už přes dva roky. Říkají, že v poslední době tam přišlo mnoho Senegalců z Itálie a Španělska. Většina z nich prý pracuje ve stavebnictví a daří se jim dobře.“
 
„Bratranec byl rok bez práce. Pak zažádal o vízum do USA, a dostal ho na deset let,“ svěřil se Oumar Khatab. „Přivezl za sebou manželku a děti, ale nakonec děti zase poslal zpátky a se ženou teď obchodují, pendlují mezi Evropou a Senegalem..“
 
Senegalci ve Francii s obavami sledují příliv krajanů z Itálie. „Komplikují nám situaci. Už teď je to těžké i tady. Jestli jich přijede ještě víc, nevím, jak to budeme zvládat,“ říkají ti, které reportér listu L´Observateur zastihl v kavárně v 18. pařížském obvodu. „Také jich prý hodně odešlo do Británie, “ tvrdí další, který má v Londýně bratra.
 
Na letišti reportér potkal skupinu Senegalců, směřujících do Norska. „Byli jsme v Itálii 15 let,“ říkají, „musíme teď zjistit, jestli se dá pracovat v Norsku. Kdyby ani tam nebyla práce, pojedeme se podívat dál, do Švédska.“