Žádná školka. Žádné spaní.

Fialové skvrny od toho, jak jsem na starších potomcích genciánkou odškrtávala spočítané neštovičky, se mi před očima slévají v jednu.

Starší děti v noci pláčou, protože je svědí vyrážka. Mladší děti v noci pláčou, protože chtějí nakojit, pochovat, přebalit. Starší děti pochovat nechtějí, každý dotek je bolí.
„Tati, můžeš mě poškrábat?“ škemrají v čtvrhodinových intervalech celou noc, pamětlivy toho, že samy se drbat nesmějí. 
Dva dny nenastala chvilka, kdy by spaly všechny najednou. Dva dny jsem nespala já. Vím teď, že to jde. 🙂
 
Odměřit antihisaminikum, namočit ručník, vyprat zafialovělé tričko, odměřit antipyretikum, převléct postele, odměřit vitamíny, rozdat tablety proti bolení v krku. Zrušit termín očkování proti tuberkulóze, zrušit kroužky. Odhlásit obědy. Neusnout při uspávání. Vydesinfikovat pupínky. Odměřit antihistaminikum…
 
Neštovičky na starších dětech zaschly. Mladší děti dostaly teplotu. Chotě bolí hlava. Jdeme do druhého kola.
 
 

http://www.senvideo.com/musicplayer.swf?configXmlPath=http://www.senvideo.com/musicconfigxmlcode.php?viewkey=666788607efbfca35afb&playListXmlPath=http://www.senvideo.com/musicplaylistxmlcode.php?viewkey=666788607efbfca35afb