„Jestli s ní ještě někdy promluvíš, rozvedu se s tebou!“ A je to.
.
Kdyby tohle řekl muž své zákonité manželce, budeme ho považovat za tyrana a případné splnění jeho výhružky za štěstí pro dotyčnou choť.
.
Ale co když to řekne kamarádka kamarádce?
.
„Nemůžu se s ní už stýkat. Kamarádí se s tou…“
„Když máš takové přátele…!“
„Nebudu se přátelit s někým, kdo říká/dělá/si myslí…“
Zdá se mi, že podobné podmínky kladou především ženy ženám. Nebo jsem aspoň nikdy neslyšela muže říct „jestli Pepa ještě promluví s Jardou, ať už se ke mně nehlásí! Takový kamarády nepotřebuju!“
.
Představuji si, jak manžel oznamuje své zákonité ženě: „Jestli tě ještě uvidím, že se bavíš s tou Novákovou z druhého patra je mezi námi konec! Manželku, co mluví s takovými lidmi, nepotřebuju! Jestli ji hodláš i nadále zdravit, sbal si kufry a ven!“. Nevím, jak vy, ale já bych po takovém ultimátu skutečně balila kufry. Ne že by mi tak moc záleželo na Novákové z druhého patra (vlastně by to ve skutečnosti mohla být i, s odpuštěním, pěkná kráva), ale nemohla bych žít s člověkem, který svůj vztah ke mně otevřeně podmiňuje tím, že se stýkám jenom s lidmi, které mi schválí nebo které má rád.
.
Kamarádkám to tolerujeme snáz. Přiznávám, že i já jsem na rozpacích, když mám tváří v tvář ženskému vydírání říct – „když to, drahá, stavíš takhle jako volbu – tak tedy ty v žádném případě.“
Pokud se někomu vyhýbám, pak mám k tomu vlastní důvody – nepotřebuji cizí. Dost na tom, že některé z nás dokáží ohledům na názor druhých obětovat samy sebe.
.
„Tak co chlapi?“ zalaškovala jsem se svou ortopedkou, majíc v dobré paměti, jak vysoko v oblacích se vznášela před rokem. Zařizovala soukromou ordinaci a plánovala, jak v ní zaměstná svého indického přítele. Vyřeší tím problém s komunikací s mezinárodní klientelou, protože Rádžu, bývalý zaměstnanec pětihvězdičkového hotelu v Dillí, plynule ovládá čtyři evropské jazyky, miláček bude legálně pracující a snad i vydělávající.
.
Elán, kterým paní doktorka vloni jiskřila, nadobro vyhasl – nemohla jsem si nevšimnout. Že by exotický románek skončil špatně? Nechtělo se mi věřit. Byla tolik přesvědčená o jeho zdárném konci, šťastná a odhodlaná tak, jak jsem ji za celá ta léta, co se známe, neviděla ještě nikdy.
.
„A jak to dopadlo s Rádžuem?“ nedalo mi to.
.
„Aha… ten. No špatně,“ sevřela rty. Lhostejným tónem prosvítala hořkost. „Já bych to neustála.“ Mlčela jsem. „Společensky, myslím. To bych se musela odstěhovat. Mám tu ordinaci, praxi, půjčku, dcera chodí do školy…“ vypočítávala paní doktorka důvody, pro které nemůže žít podle svého. „Kdybych si ho vzala… kdybych si ho sem i jen nastěhovala… to by mě společensky zničilo. A nezávazný vztah, na to on by nikdy nepřistoupil,“ vzala do ruky diář.
„Tak příští úterý ve dvě?“
Gomba
čvn 21, 2011 @ 17:50:53
na hovno přístup … … i když … chápu 😦
Laura, ta z Palerma
čvn 21, 2011 @ 21:43:47
Hele, tohle dělaj i dospělý ženský??? Já žila v domnění, že je to záležitost, která přejde s pubertou, ono ne???
Naedi
čvn 21, 2011 @ 21:45:27
Coze? No ja to teda nechapu. Musela jsem si posledni cast precist dvakrat, abych (snad) pochopila, co vlastne rekla…
Cheorchia
čvn 22, 2011 @ 09:53:38
Co s \"prateli\",kteri kladou ultimata? :)) Zivot ma kazdy jen jeden a mel by ho prozit podle sveho,nikoliv podle mineni ostatnich.
Divizna
čvn 22, 2011 @ 12:22:21
Dost často mám pocit, že ten strach ,,co by tomu řekli všichni kolem\" (ať už čemukoliv) má spousta lidí už předem a úplně zbytečně. Ale třeba jsem jenom strašně naivní.
martina
čvn 22, 2011 @ 14:54:44
Ale dobře,že si uvědomila včas,že na to nemá, ne? Musela být velmi zamilovaná,přesto věděla,že nedokáže čelit problémům,které život s cizincem v určitých chvílích nutně přináší(i když některé ty důvody….),a tak se rozhodla to ukončit; to podle mně dokáže jen zralá žena.
wien
čvn 29, 2011 @ 13:50:27
Martina: A co když to takhle jenom prezentuje a ve skutečnosti ho nechala, protože lítal za jinýma? Nebo nechal on ji? Zralá ženská nekouká na to, co řeknou sousedi.
Hamilton
čvc 04, 2011 @ 01:26:07
\" Mam ordinaci, dceru, pujcku…\" a kde je v jejim zivote Raj ?? A nebo: \" … kdybych si ho sem nastehovala, spolecensky by me to znicilo …\". Pekny vyraz sobectvi. Takovy vyraz jen tak od muze neuslysite. Pani doktorka je sobecka zena a nechce se delit o svuj uspech s muzem. Radeji tu vec nazvanou \"zivot\" prozije sama a vychova dceru, aby se z ni stala stejne moralne zdebtana osoba, jako se stala z ni. Pani doktorka je prece financne zaoptarena a dovede se postarat sama o sebe. Proc si tedy komplikovat zivot muzem ? Kompromisovat nebude. Tedy bud po jejim a nebo Raj musi jit. To jen dokazuje, ze i vysoce vzdelane lidi jsou moralne zdeptani. S touto informaci bych asi takove pani \"doktorce\" se svym zdravim neveril. Nasel bych si vice stabilni doktorku. PS: … a o otcovi jeji dcery ani slova. Ten asi neni dulezity.
Manželka
čvc 04, 2011 @ 11:25:05
Lauro z Palerma, taky jsem si myslela… a ono ne, bohužel. Cheorchia: není co dodat. Divizno, ať zbytečně, nebo ne… nevím, jestli je lepší jít proti proudu, komplikovat si život a snažit se o vlastní štěstí \"proti všem\" – možná taky záleží na věku, na zkušenostech… Martino, i tak je to možné brát (a já to tak pochopila). I když ne že by to bylo veselé. Wien, to by bylo ještě dobré. 🙂 Hamiltone, paní doktorka je finančně \"zaopatřena\" do té míry, že investovala a své půjčky musí splácet. Na jednu stranu chápu, že se bojí odlivu zákazníků, který by ji i její rodinu mohl finančně zničit (neživí jen sebe a dceru, ale také bývalého a permanentně nezaměstnaného manžela, který žije i po rozvodu, který proběhl před nějakými deseti lety, v jejím domě… ale to už je jiná historka, o té vážně radši \"ani slova\").
Divizna
čvc 04, 2011 @ 15:25:13
Ale ne, mně šlo o to, že by to těm ,,všem kolem\" třeba vůbec nevadilo.