Dvanáct krajů

„Já se na ty vaše děti nemůžu vynadívat,“ přiznala se minulý týden, když jsme se zase potkaly na chodníku před tělocvičnou. „Ty jsou tak krásné! Manžel je asi černoch, že?“ Na odpověď nečekala. „To jsou ty nehezčí děti, okaté, kudrnaté, a ty řasy!“

Povískala jsem dlouhobrvého Kakaa v kštici zcela kučer prosté (kdo ví, po kom to má – já v jeho věku jsem rozhodně kudrnatá bývala!) a otevřela dveře do šatny.

„Mně už se asi mulátko nenarodí, ale jsme s manželem domluvení, že nějaké zkusíme adoptovat,“ usmívá se mladá maminka na Žďourinku a já bojuji s pokušením zavrčet „nedám!“.

„Jak oni jsou pohybově nadaní,“ rozplývá se moje společnice dál, zatímco si sedám na lavičku, „a jak krásně zpívají,“ přisedá si, „já když slyším ty jejich gospely, z toho mi úplně jdou slzy do očí,“ rozplývá se. Ponořuji se do úvah o tom, jaká je šance, že děti po někom z rodiny zdědily takový hudební sluch a hlas, aby jejich zpěv nevháněl slzy do očí, jen co otevřou pusu.

Nenechává mě hloubat dlouho: „Taková sladká děťátka to jsou… Ale máte asi co dělat, že? Já mám několik kamarádek s čokoládovými dětičkami, ony jsou tak rozkošné a společenské, ale hrozně temperamentní, a vy máte čtyři… Já vás obdivuju, jak je zvládáte?“

Přendávám Kakaa z jednoho kolena na druhé – stydí se a odmítá ode mě poodejít byť i na kousíček. „Jakpak se jmenuješ?“ loudí paní z dítka informaci. Rozkošný a společenský Kakao předstírá, že ji neslyší, a temperamentně si rozepíná knoflíky na svetru. Gospely u toho nezpívá.

Z utrpení ho vysvobozují dveře tělocvičny, kterým se konečně uráčilo se otevřít. Holčička – andílek je v čele dětí, beroucích šatnu ztečí. Maminky si sotva všimla – plazí se pod lavičkami, vyhazuje cvičky do vzduchu, točí nad hlavou legínami, které ze sebe v běhu servala. Než se ke mně přiloudá Miminko, houpe se Malá Víla už jen ve spodním prádle na dveřích. Maminka už na mě nemá čas – „Nikolko, pojď se oblékat,“ prosí. Nikolka pouští dveře a věší se na věšák. Věšák povolil, Nikolka se znovu válí po zemi. Hihňá se, inkarnace mládí a sebevědomé energie.

„To se nesmí, že ne?“ šeptá mi Knoflíček. Úžasem si zapomněl složit tričko.

„Nesmí, ne,“ ujišťuji ho, „pak by si jiné děti neměly kam věšet šaty.“

„Ta holčička ale zlobí, viď?“ komentuje dění Miminka, zatímco mi podává cvičky.

„No, zlobí… Víš, ona je jenom tak temperamentní,“ odpovídám Mimince nahlas. Na odchodu (Kakao mi drží dveře, abych kočárkem snáz projela) ještě koutkem oka vidím, jak se maminka snaží zmítajícímu se vílátku obléct tričko…

1 Jakkoliv vám ta holčičí víla není sympatická,
Lemp – 19.09.2011, 15:22:30

čeká ji zřejmě v životě úspěch.
Někde jsem četl, že pořadí, v jakém se děti „zařadí“ do fronty na zmrzlinu, jim zůstane po celý život. Ten kdo bude v šesti letech první u zrmzliny, bude mezi prvními (ve městě, ve státě) i v padesáti. Na toho, kdo si v šesti letech stoupl do fronty jako poslední, čekají po celý život jenom zbytky.
Výchova, inteligence, barva vlasů a očí s tím údajně nemá nic společného.

2
Kverty – 19.09.2011, 17:25:46

Lempe, tvoje teorie se zmrzlinou se mi moc nezdá. Padesát mi ještě není, ale souhlasím s tím, že bych se dneska ve frontě dostala na stejné (skoro) poslední místo jako v šesti. ALE: Nemám pocit, že by na mě zbývaly jen zbytky, bez zmrzliny se přinejhorším obejdu a u důležitých věcí na pořadí až tak nezáleží.

3
Sandra – WWW – 19.09.2011, 18:35:16

Koukám, že až budu chtít příště nějaké mamince pochválit dítě, tak budu radši držet zobák. Jasně trochu zobecnila a vychází ze zažitých stereotypů, ale jinak neřekla nic tak zlého, ne? Pochválila ti děti a vyjádřila uznání nad tím, že zvládáš 4…a s tím temperamentem, vážně jsou tvoje děti VŽDYCKY tak hodné, poslušné a způsobné? Pamatuji si třeba, jak jsi psala, že po návštěvě dětiček vypadá vaše koupelna jako bahňák…moje děti by si třeba při návštěvě tělocvičny rozhodně způsobně neskládaly trika a Valerína, to je taková malá víla číslo 2, ale po jejich návštěvě zůstává koupelna v původním stavu. Není to spíš tak, že každé dítě má svoje, některé je hodné doma a venku řádí, jiné to má obráceně, některé prostě nemá svůj den…100% hodných dětí je jak šafránu a pokud se ti takové narodily všechny 4, tak jsi mimořádně šťastná žena.
Nechci aby to vyznělo nějak blbě…ale prostě mi ten článek přišel k té mamince té holčičky trochu nefér. Dneska už fakt aby člověk mlčel (ještě mne napadá, jak jsi psala o vesnici, kde už polovina lidí nezdraví…však se div, když ve společnosti panuje takováto přátelská atmosféra.)

4 Sandro,
Nz – 19.09.2011, 19:30:15

Ja Manzelcin clanek chapu, je z nej citit unava, kterou citim taky. Znas uslovi „tisickrat nic umorilo osla“? Vest min. 3x denne rozhovor s cizim clovekem na stejne a v mnoha aspektech intimni tema( „A odkud je manzel? Kde jste se seznamili? Dalsi deti planujete?…“) je vycerpavajici. Lichotiva slova o „krasnych cokoladovych detech“ mne vadi uz jen proto, ze je jedno, jak dite skutecne vypada (Mladsi skoro do roku a pul vypadala jako skret, a nelibila se ani mne, vlastni matce, a chvalili ji taky mraky lidi), jde spis o sdeleni „vuuubec nejsem rasista, klidne se mi sver“ , pripadne „jsem free a cool jak Angelina a Brad, taky chci cernouska, nebo aspon civavu jak Paris Hilton.“

Proc pani nezapredla rozhovor o skolce, kam jeji dite chodi s Manzelcinymi detmi, tak jako by jej zapredla s matkou nemisenych deti?

Kdyz cekam v hale, az skonci holkam trenink, jeste zadna z matek ostatnich cvicenek, nevytahla tyhle kecy, resime cvicky, dresy, trenery. Mozna proto, ze jsou vetsinou cizinky a taky je ty kecy serou.

5 Sedávej Kverty v koutě,
Lemp – 19.09.2011, 19:40:48

buď jista, že nenajdou tě. :-))
Každý si určuje svoje místo ve společnosti (kolektivu) sám, a to již od školního věku. Jistě, ne každý chce být starosta, ministr nebo manager. Ale pokud bude jen poslouchat rodiče a učitele, bude poslušný a hodný, tak jednoho dne procitne a zjistí, že je akorát hodný – blbec.

Sandro, já bych Manželce prominul, že si ty svoje děti musela pochválit sama… Asi ty pochvaly od ostatních nechápe jako upřímné. S tou samochválou to ale bývá takové trochu…řekl bych…smradlavé…

6 🙂
Manželka – WWW – 20.09.2011, 06:00:52

Koukám, že se moc nechápeme, tak to asi bude moje chyba. 🙂

Lempe, dneska jsem dočetla knihu Prvorozený – výhoda nebo handicap? a tam se píše, že zrovna v těchhle věcech na výchově sakra záleží (mezi námi, taky si to myslím). Ochotu a schopnost respektovat pravidla si člověk přináší z rodiny, s tou se nerodí. A vůbec nejde o to, že by mi vílátko bylo nebo nebylo sympatické (rodiče jedináčka si koneckonců z můžou dovolit luxus dítěte, které neposlouchá, což u nás nneí možno už z prostých organizačních důvodů), ale o to, že paní, která v životě neviděla žádné z mých dětí cvičit ani zpívat, ví, že jsou pohybově nadané a muzikální, považuje je přesně v duchu „povahy mulata“ (jak už se o tom psalo jinde http://manzelka.bloguje.cz…ve.php ) ne za jedinečné bytosti, ale za „něco“, o čem přesně ví, jaké to je, už od pohledu.

Kverty, mám to dost podobně a taky hlásím spokojenost. Teorie navíc nepočítá s tím, že i děti můžou mít různé preference – některé například radši klid a lízátko než strkanici u zmrzliny… 😉

Sandro, myslím, že už jsem to vysvětlovala výš Lempovi, a NZ zase píše pěkně níž, že některé pochvaly jsou poněkud hloupé. („Taky si pořídím takovou čivavu, hrozně se mi líbí ta srst!“ 😉 ). Navíc s těmi pochvalami – chválit kudrnaté vlásky dítěti, které je má rovné, krásný zpěv dítěti, o kterém nevím, jestli vůbec zpívá, a pohybové nadání, když nevím, jestli vyleze na kladinu… hm. Paní ani neobdivovala za to, že zvládám čtyři děti, ale že zvládám čtyři divoké děti… to je rozdíl.
Samozřemě že nemám „stoprocentně hodné“ děti (koupelna se zlobením nemá co dělat – věřím, že nablýskaná nezůstane žádná koupelna, do níž děti chodí bosé přes dvůr od bazénu, případně v níž si vyčistí zuby tři děti ve věku od dvou do šesti let), samozřemě že se hádají a mezi sebou perou. A věř, že mi vůbec nevadí pochvaly typu: „ta má tak krásné oči“ nebo „vy máte ty děti tak poslušné!“ (od něaké babičky v téže šatně). U té paní z článku šlo ale možná spíš o projekci. 😉 Jinak nevím, jak to ještě přiblížit někomu, kdo tu zkušenost nemá – zkus si třeba představit, že ti někdo bude chválit Val stylem – ony ty děti s rozštěpem jsou tak něžné, mnohem citlivější než ostatní, jak zvládáte tu její plačtivost? No ale zas vám to vyváží to, že je tak matematicky nadaná… já to prostě miluju, taky si musím sehnat dítě s rozštěpem…
Nz, zážitek není ze školky – a jinak oceňuji, že někdo pochopil. Jestli to nebude tou zkušeností! 😉

7 ano, projekce!
Nz – 20.09.2011, 07:34:14

Neni to dlouho, byla jsem na jedne akci se znamymi, jedna je vdana za Angolana, druha za Nigerijce. Nasich 8 deti( 7 holcicek a muj nejmensi) si hralo v jedne mistnosti. Kdyz hlucnost presahovala unosnou hranici, chodila jsem je ztisit, ostatni dve maminky se bavili o te horke krvi a temperamentu, geneticky podminenem, ktery je nuti tak rvat.

Nevim, jestli jedna nebo druha maminka nekdy vodila dite do skolky ci jineho kolektivu misencu prosteho a vsimla si, ze rvat a delat bordel umi vsechny deti, a geneticke podmineni v tom treba nehledat. Ja jsem po shlednuti par besidek stastna, jak mam deti „temperamentu proste“.

8 Jsem skeptik
Lemp – 20.09.2011, 08:37:21

ohledně cílevědomé výchovy dětí, tím méně výchovy podle příruček.
Děti se vychovávají samy – co nemají dáno geneticky, to odkoukají od rodičů a od kamarádů.
Nechci zde uvádět příklady nešťastných rodičů, kteří adoptovali mimina z problémových rodin a mysleli si, že výchovou změní jejich osud.
A móda adoptování malých černoušků bílými celebritami (Madona, A. Jolie) mi přijde úplně zvrácená – v tom se asi shodnem.

9
Manželka – WWW – 20.09.2011, 08:54:28

Nz, kdysi dávno, ještě jako bezdětná, jsem poslouchala vyprávění „dětného“ kamaráda – Nigerijce, ženatého s Němkou, o tom, jak je jeho syn divoký a nezvladatelný. Vysvětloval to tím, že v míšencích se „perou“ dvě genetické identity, které způsobují, že děti mají více energie a nejsou vychovatelné :)a prý „to poznám, až budu mít vlastní děti“ .

Druhý můj nigerijský kamarád, shodou okolností ze stejného kmene, jen žijící o pár (německých) krajů dál a ženatý s Němkou o pár desítek kilogramů lehčí, si na své dvě poslušné a zdvořilé dcery (viděla jsem na vlastní oči) nikdy nestěžoval a žádné prognózy nevyhlašoval.

Říkám, si, jakou roli asi v tom „temperamentu“ hraje očekávání rodičů (autorit) které, jak známo, máme všichni tendenci naplňovat. A naopak, kolik prostých vychovatelských chyb nebo lehkých mozkových dysfunkcí se za „temperament“ může schovat…

10 Lempe,
Manželka – WWW – 20.09.2011, 09:32:41

tady nikde nebyla řeč o „cílevědomé výchově dětí“ natož o „příručkách.“ Leman píše o vlivu rodinných konstelací na osobnost jedince, o tom, jak se na nás podepisují důvody, z jakých nás rodiče měli (proč jedináčka, proč hodně dětí, například), jak na člověka působí sourozenci a věkový odstup atd.
Mimochodem, „odkoukávání od rodičů“ podle vás není výchova? 😉

11
Sandra – WWW – 20.09.2011, 09:36:47

Hm, no je fakt, že si to tedy asi neumím představit. Moje děti nebývají cizími lidmi chváleny často, neboť celkem zapadnou do šedi průměru (a pokud na sebe strhnou pozornost, tak spíše lumpárnami, než svými extra schopnostmi) ale když už je někdo pochválí, tak je- pravda- chválí konkrétně za něco.
Ale jinak poměrně často slýchám- 3 děti? A jak se to dá zvládnout? To jste věřící? Ale už budete končit, že jo?
Taky by se dalo říct, že je jim do toho kulový, ale tak já to beru. Prostě chtějí nějak zapříst hovor a tohle není sice úplně nejšťastnější, ale zato poměrně častý způsob. Když na povídání nemám náladu, není problém hovor ukončit, popř. se začít intenzivně věnovat dětem (když je jich tolik:) a přestat je vnímat.
Ale tak asi to má holt každý hozené jinak a každý má jinak nastavenou tu hranici pozornosti, za kterou je rád a kterou už vnímá jako přítěž.

12 Jak vést rozhovor
Lemp – 20.09.2011, 12:51:31

se zvědavou neznámou osobou, popsal už Jaroslav Hašek:

„Tak znáte v Protivíně na náměstí řezníka Pejchara?“
„Jakpak bych ho neznal.“
„To je můj bratr.“
„Toho tam mají u nás všichni rádi,“ řekl Švejk, „von je moc hodnej, úslužnej, má dobrý maso a dává dobrou váhu.“
„Nejste vy Jarešův?“ otázala se dívka, začínajíc sympatizovat s neznámým vojáčkem.
„Jsem.“
„A kterého Jareše, toho z Krče u Protivím, nebo z Ražic?“
„Z Ražic.“
„Ještě rozváží pivo?“
„Pořád.“
„Ale on už musí mít hodně přes šedesát?“
„Vosumašedesát mu bylo letos na jaře,“ odvětil klidně Švejk.

13 Asi jsem trapnej šťoural,
Lemp – 21.09.2011, 16:58:58

ale trochu pozdě mi došlo, o co v článku Manželce vlastně šlo. Maminka blonďaté holčičky, která obdivolala (spíše neupřímně) matku čtyř černých dětí, šlápla nevědomky do minového pole. Nevidět rozdíly mezi tím, co mi ukazují vlastní oči (poslušnou a hodnou černou holčičku), a tím, co si někde přečtu nebo doslechnu (že černé děti jsou temperamentnější), je pouhá hloupost. Mluvit o rasových rozdílech je zřejmě ale neodpustitelné faux pas. Nevidět a na veřejnosti nezmiňovat rozdíly mezi bílými a černými, se ještě Češi musí učit, to vyžaduje praxi.
Mimochodem, tzv. syndrom Pygmalion – „očekávání rodičů (autorit), které, jak známo, máme všichni tendenci naplňovat“ -nebyl nikdy empiricky prokázán. Namátkou http://psr.sagepub.com…1.abstract
Takže obavy z toho, že černé děti začnou zlobit, protože se to od nich „očekává“ jsou liché.

14
Manželka – WWW – 21.09.2011, 20:51:09

15
Nz – 21.09.2011, 20:58:34

Lempe, z vaseho predpokladu vyplyva, ze chlapci se rodi s vasni pro auticka, modrou barvu a fotbal, devcata si v genech nesou lasku pro barbie, ruzovou a balet.

Nevim, kolik vy sam mate deti, ja mam tri- dve devcata a chlapce a at se snazim sebevic nenajdu jediny rys osobnosti, ktery by meli spolecny. MajĂ­ odlisne povahy, pusobi na ne odlisne vychovne metody, maji ruzna nadani a zajmy. „Mulati temperament“ nema ani jedno.

Mezirasove rozdily urcite existuji. Cernosi rodi vic dvojcat, maji vetsi penisy, kvalitnejsi sperma. To vse je statisticky podlozitelne a prokazatelne. Ovsem nevim, na zaklade ceho hodlate sestavit univerzalni charakter a temperament belocha, cernocha, asiata, kdyz ani dve deti v jedne rodine nemaji shodne povahove, charakterove rysy a temperament.

Problemem je, ze mnoho zdejsich zen zije v zajeti dogmat, cekaji dite s cernochem, a uz vedi, ze bude divoke a nezvladatelne, tak jako tatinkove, ocekavajici chlapce, vedi, ze bude hrat fotbal.

16 Ten „neodpustitelný“ článeček
Lemp – 22.09.2011, 08:47:32

mě přesvědčil, že má smysl pokračovat v diskusi na ožehavé téma.
Potvrdil se můj předpoklad, že otázka zaměřená na rasovou odlišnost je tázaným považována za indiskrétní, neboli faux pas. Nešlo tedy jen o hloupost, resp. předsudek matky toho blonďatého andílka, co vedlo manželku k napsání článku.
To, že černé děti jsou temperamentnější, resp. chovají se odlišně ve škole, lze pokládat za mezirasový rozdíl. Možná ta maminka četla něco od Kochmana, který uváděl (r.1983), že učitelé konzistentně hlásí lepší sociální přizpůsobení a méně hostilní agresivity u dětí v pořadí mongoloidní, europoidní, negrodní. V bílé třídě se zvedají ruce a žáci se hlásí. V černé třídě se vykřikuje a převládá názor, že důležitější než řád je chuť – černé dítě se může zapojit, kdykoliv se mu zachce.
Teď se do mě pusťte a uvádějte svoje zkušenosti a individuální případy, kdy to tak není. Akceptovat budu ale jen odkaz na práci, které se problematice věnovala ve statisticky významném měřítku.
Stejně tak žádám manželku o odkaz na práci, která by potvrzovala existenci syndromu Pygmalion – ten je totiž s oblibou ideologicky zneužíván (ač neprokázán).
Pozn. pro Nz: Statisticky se dá předpokládat, že syn bude hrát fotbal, nikoliv dcera, s tím se dá souhlasit.

17
Lemp – 22.09.2011, 09:41:03

18
Nz – 22.09.2011, 10:09:09

Jezkovy voci, ucitelky v MS si stezovaly na tridni schuzce, jak jsou deti nezvladatelne, hlucne a neukaznene, s vyjimkou me dcery a jakehosi Martinka, kteri si denne nosi domu darecky za „ukaznenost“, a ktere chvalily pred vsemi rodici ( coz me tesi nesrovnatelne vic, nez reci o krasnych cokoladovych detech). Ty deti jsou nejspis negroidni, jen to dobre skryvaj za blond vlasy a modre oci:)

Lempe, vy jste vazne prirodni ukaz. Ackoliv jste nas a nase deti nikdy nevidel, naprosto presne vite, jake jsou:) Divoké a hlučné.

Mmch, byl jste nekdy v nigerijske skole, kde je ve tride treba 70 deti, ktere se hodinu nepohnou a nepromluvi, nejsou-li tazany? A byl jste nekdy v ceske skole, kde je tech deti ve tride 20?

19
Katchen – WWW – 22.09.2011, 10:18:17

Výborně napsané. I mě už pomalu unavuje, neustále konverzovat, jaký má synek hezký oči, že je zrzavý, kolik mu je a jestli ho kojím (je poněkud nařvaný). A to mám prosím jedno bílé standardní středoevropské desetiměsíční dítě…

Nic špatného neřekla… jenom shrnula několik roztomiloučkých předsudků a klišé, byť vesměs kladných. Taky by mi to lezlo na nervy.

20
Manželka – WWW – 22.09.2011, 10:53:06

Katchen, hurá, další, co pochopila! (Líbající smajlík… už jsem začínala propadat beznaději.)

NZ, tak to je proto, že ty děti jsou napůl bílé. Kdyby byly jen negroidní, to by byla mela! 🙂

Lempe, ano, statistiky jsou pěkná věc. Ukazují například, že počet vražd a znásilnění je v ČR vyšší, než v Senegalu. (A to i dnes, kdy kriminalita v SN značně stoupla a každá vražda už neplní přední stránky novin celé dny jako tomu bylo ještě před pěti šesti lety.)
Český turista v Senegalu by se tedy neměl podivovat, kdyby se ho tamní občané na potkání ptali, jak se vyrovnává s temnou stránkou své osobnosti a s touhou po krvi… Jde přece o mezirasový rozdíl, pryč s falešnou politickou korektností! (Mimochodem, ano, i tam jsem se setkala s jedinci tvrdícími mi do očí, že nepracujeme, ani neznáme své rodiče, nežijeme v manželství a celý náš život je naplněn sexem typu „každý s každým“… 🙂 Přesně jako s tou maminkou z článku – blbost holt rasovou diskriminaci nezná.)

Poznámka o „černých třídách“ mě pobavila – Choť, který pracoval jako středoškolský učitel (a já v té škole byla na návštěvě) – byl po příjezdu do Evropy šokován nekázní zdejšího studentstva a rozvolněnou morálkou na olomoucké VŠ, kde – na rozdíl od dakarského UCADu – mohou studenti odcházet a přicházet během přednášky, smějí v aule pít či jíst a za zašeptání slůvečka sousedovi nejsou potupně vykázáni z přednášky. Překřikující se děti byste asi dost těžko hledal i v jednotřídce v té poslední senegalské vesnici… pro ilustraci: http://www.youtube.com…n_7JyFwez8
Pygamilonský efekt – netuším, jak by se dal změřit. Popřením jeho existence ovšem popíráme i sociální percepci… Proč se chovají americké holčičky s ruskými předky jinak, než ruské holčičky vyrůstající v Rusku? Není to tím, že je od nich očekáváno (a vědomě i nevědomě) podporováno jiné chování? Když budu předpokládat už během těhotenství, že budu mít hlučné dítě, a během jeho batolecího věku ho nebudu okřikovat, protože „to má v povaze“ a „to je u nich normální“, pak bude asi hlučnější, než kdyby vyrůstalo v rodině, která hlučnost netrpí. Na to nepotřebujete statistiku…

21
Lemp – 22.09.2011, 13:04:32

Zdá se, že téma začíná zajímat stále více čtenářek. Jen jsem čekal první útok „ad hominem“ – tedy na mojí osobu. Obyvklý argument toho, kdo žádné argumenty nemá. „Přírodní úkaz“, to ještě není to nejhorší.
Zajímavé je, že přijatelné je akceptování fyzických rozdílů (cituji: Cernosi rodi vic dvojcat, maji vetsi penisy, kvalitnejsi sperma), psychické rozdíly jsou stále ještě tabu. Přitom hladina testosteronu (vyšší u černochů) psychiku dosti výrazně ovlivňuje (kromě jiných věcí).
Statistiku bohužel potřebujeme, jinak je to vždy názor proti názoru.
Hezký víkend!

22
Nz – 22.09.2011, 14:04:08

Lempe, hladina testosteronu u muzu( a zen!) klesa a stoupa v zavislosti na veku, vyzive a dalsich okolnosti. Nepatrne vyssi prumerna hladina testosteronu cernochu ma na jejich psychiku stejny vliv jako ten centimetr a pul, o ktery je prumerny cerny penis delsi nez bily, na rust HDP.

23
Manželka – WWW – 22.09.2011, 14:08:21

Ano, Lempe, a na rozdíl od vás byly ostatní čtenářky natolik soudné, aby v tom nehledaly pohoršení „rasismem“. 🙂 (Ostatně, on ta paní nemluvila vůbec o žádných statistikou podložených 🙂 rasových rozdílech.)
Psychické rozdíly tabu nejsou. Učí o nich interkulturní psychologie ( http://manzelka.bloguje.cz…ka.php ). Je ale nesmysl přičítat jakékoli psychické rozdíly „rase“, když jsou ohromné už u různých etnik podobného vzhledu, jen od sebe pár kilometrů vzdálených (nebo ani to ne), a když je přitom každý jedinec natolik individuální, že nějaký jednotící prvek stěží najdete. (Ad fyzické rozdíly například – není ani pravda, že (všichni) „černoši rodí více dvojčat“ – více dvojčat se rodí u Jorubů. Jorubové jsou sice také černoši, ale v celoafrickém poměru jsou výsledky nižší a v USA už mají černoši a běloši téměř stejné skóre, pokud jde o počet vícečetných porodů.

Kromě toho článek nepopisuje zážitek ze semináře fyzických antropologů, ale ze šatny u tělocvičny… 😉

A v psychologii se statistika dělá dost špatně – ani oidipovský syndrom nebyl statisticky změřen (a existence ženského orgasmu dokonce není ani vědecky prokázána!), a přesto jeho existenci zpochybňuje málokdo. 😉

24 Katchen,
Nz – 23.09.2011, 07:39:31

Ja si myslim, ze takove reci brzy omrzi kazdou matku, ktera nema vykojenej mozek. Zena na MD je 24 hodin s ditetem, jeji spolecensky zivot se presune ze zamestnani a kulturnich zarizeni na hriste, detske koutky a materska centra. Rucicky, nozicky, ocicka, kakani, curani, blinkani, zoubecky, vlasky etc se na ni vali ze vsech stran, a pokud vazne netrpi materskou demenci, neprahne po nicem vic, nez pohovorit s kymkoliv vyssim nez 120 cm o cemkoliv jinem, jen proboha ne o detech… :DDD

25
Tina – Mail – WWW – 23.09.2011, 08:40:31

Lemp: [i] Nevidět rozdíly mezi tím, co mi ukazují vlastní oči (poslušnou a hodnou černou holčičku), a tím, co si někde přečtu nebo doslechnu (že černé děti jsou temperamentnější), je pouhá hloupost… V bílé třídě se zvedají ruce a žáci se hlásí. V černé třídě se vykřikuje a převládá názor, že důležitější než řád je chuť – černé dítě se může zapojit, kdykoliv se mu zachce. [i]

Není žádný rozdíl mezi tou maminkou a vámi. Ona ví, že ty děti jsou nezvladatelné, i když je nezná. Vy jste také v žádné černé třídě nebyl, ale přesně víte, jak to tam vypadá.

26
Lemp – 23.09.2011, 09:46:15

Tino, já v černé třídě nebyl, máte pravdu. To ten bílej profesor Thomas Kochman z Ameriky to napsal, já jsem ho jen citoval:
http://product.half.ebay.com…info
Takže můžete diskutujete o tom, kde udělal metodologickou chybu, jestli máte nějaké pochybnosti, nejlépe pak s ním. Jednodušší je ale obvinit ho z předsudků – jestli on se náhodou nenarodil na americkém Jihu – prozkoumejte jeho životopis, ne můj!

27 Lempe,
Nz – 23.09.2011, 10:18:40

prof. Vaclav Klaus popira globalni oteplovani a jsou i taci ucenci, kteri popiraj holocaust, a taky o tom pisou knihy. A predstavte si, ze existuji vedci, kteri popiraji evolucni teorii.
Rekla bych, ze je na kazdem, aby rozpoznal, kdy je autor studie adept na psychiatrickou observaci.

28
Lemp – 23.09.2011, 15:57:10

Nz, pokud stavíte vlastní zkušenost nad údaji vyčtenými z knížek, jak jste přišla na ten centimetr a půl, o který je průměrný černý penis delší než bílý?
Teď už fakt končím, nic ve zlém, profesora Klause taky nemusím.
:-))

29
nz – 23.09.2011, 19:29:35

Vlastni zkusenost? Africke skoly jsem osobne neobchazela, doma mám nositele cernosskych genu jen 4, rozhodne nepodcenuji silu tistene informace, a uz vubec ne statistiky( i kdyz bych statisticky mela porodit sve prvni dite za tri roky, a za 6 let manzelstvi bych mela byt uz alespon jednou neverna), ale co ma dle meho nazoru opravdu vahu, je zdravy rozum a schopnost objektivniho usudku.

Pekny vikend, Lempe.

30
Manželka – 24.09.2011, 14:19:55

Lempe, sice nejsem Tina, ale vy sám jste přece psal o tom, jak maminka asi spoléhala na absolutní pravdivost vyčteného 🙂 (mimochodem, mě nejvíc fascinovala poklona složená „kučerám“ dítěte, které má vlasy úplně rovné 🙂 – předsudek zřejmě dokáže způsobit, že člověk vidí i věci, které očividně neexistují… a přesto se tomu v tomto případě neříká halucinace.)

Kochmanovu práci neznám, ale je-li nekázeň v „černých třídách“ na „americkém Jihu“ přímým a nevyhnutelným důsledkem toho, že frekventanti „černých tříd“ jsou (více či méně) negroidního původu, jak vysvětlujete, že v „černých třídách“ v Africe, které jsou bezpochyby ještě „černější“ než „černé třídy“ v Americe, tato nekázeň nevládne? Kdyby mělo jít o rasový rozdíl, měly by být děti v africkýchh školách ještě neukázněnější, ne?

Ke statistikám (nejen) o délce penisů – když vezmete dvě dvojice mužů, z nichž v jedné mají oba erektované penisy o délce 14,5 cm a v druhé dvojici se jeden pyšní délkou 32 cm a druhý 7 cm, má první dvojice statistický průměr 14,5 a druhá 19,5… Průměry jsou zrádná věc. 😉

31 A propos, Lempe…
Manželka – WWW – 24.09.2011, 14:24:07

teď jsem po letech znovu četla Wrightovu knihu Černý chlapec. Wright tam z vlastní zkušenosti popisuje vyrůstání černošského dítěte na tom „americkém Jihu“ v meziválečném období, a velmi plasticky líčí jak ten pygmalionský efekt (očekávání okolí nutí lidi krást a chovat se hloupě), tak i naprostý morální rozklad člověka původně zásadového v prostředí, kde je automaticky předpokládáno, že žádné zásady nemá a mít nemůže… Možná i to by stálo brát v úvahu při hodnocení „rasových rozdílů“.

32 prirodzené
aprilia – Mail – 26.09.2011, 14:46:02

myslím, že sa nejedná o rasový kontext, ale o iq dotyčnej maminky. niektoré ženy chodia na verejné miesta z iných dôvodov, než na čo sú pôvodne
určené. pani si prišla zrejme uľaviť od domáceho stereotypu a pokecať s nejakou vhodnou ženskou obeťou. a akákoľvek odlišnosť by jej prišla ako téma zrejme vhod. bóoože ja sama som kedysi bola tak dobré decko, že by som sa dnes za to najradšej nakopala do zadku. aaaa dnes, do kelu, moje deti sú to isté. lenže ono sa to u mňa bohužiaľ v dospelosti zmenilo, tak uvidíme čo ma čaká so sladkými potomkami v ich dospelosti:-)

33 Tak jsem zase zpět!
Lemp – 03.10.2011, 16:03:15

Mám nutkání diskutovat o výroku: „očekávání okolí nutí lidi krást a chovat se hloupě“, ale místo toho raději odkážu opět na totéž – …p://psr.sagepub.com…1.abstract
——————————————–
Myslím, ža každý z nás by si měl (alespoň v duchu) odpovědět na tři otázky:
1. Jsou rozdíly mezi rasami samy o sobě špatné?
2. Je přesvědčení o rozdílech mezi rasami špatné?
3. Je výzkum rozdílů mezi rasami neetický?
——————————————–
Podle mého názoru (samozřejmě nejen podle mého názoru, nechci unavovat citacemi) nemůže být realita dobrá ani špatná (otázka č.1), stejně tak přesvědčení může být jen pravdivé nebo nepravdivé, nikoliv dobré či špatné (otázka č.2) a výzkum motivovaný touhou znát pravdu nemůže být neetický (otázka č.3).
——————————————–
Takže tu paní s tou holčičkou jsem hájil podle svého přesvědčení týkajícího se bodu 2 – tj. každý by měl mít právo na svůj názor a právo na to, aby jej mohl veřejně říkat.
Víc se už k tématu vracet nechci. Howgh.

34
Manželka – WWW – 05.10.2011, 12:30:25

Charles Wright napsal (nikterak literárně zdařilý) ŽIVOTOPIS nazvaný Černý chlapec. Tam právě, jak jsem již zmínila, popisuje, kterak postupem času slevoval z původních zásad stvrzovaných spíše hrdostí než morálkou, prostě proto, že „proč by nekradl, když se k němu stejně všichni chovají, jako by byl zloděj a nikdo nevěří, že zlodějem není“, stejně jako „stavění se hlupákem“ proto, že očividně nebýt hloupým bylo v době jeho dětství a dospívání pro černocha i životu nebezpečné (a tak se Wright učil „chovat jako dobrý negr“, nemluvit spisovně, řehtat se, tajit jakékoli složitější myšlenky, hlučet atd…). Ostatně, můžete si ji v knihovně sám vyhledat.

A už opravdu nevím, jak to napsat jasněji a zřetelněji: TENTO ČLÁNEK NEBYL ANI V NEJMENŠÍM O RASOVÝCH ROZDÍLECH.
HOVOŘÍ SE V NĚM POUZE A JEDINĚ O PROJEVU THOMASOVA TEORÉMU. Nehledejte za tím, prosím, nic jiného. (A taky si tam nic jiného nedosazujte.)