V posledních dnech se v českých sdělovacích prostředcích znovu přetřásá trest smrti.

Pod vlivem zahraničních agentur si i naši novináři vzpomněli na gambijského prezidenta Yayu Jammeh. O tom se dnes už jen vzácně mluví jinak, než jako o diktátorovi: Jammeh se k moci dostal během vojenského převratu v roce 1994, kdy natěšenému národu sliboval, že do čtyř let obnoví demokracii. Od té doby prezident vyhrává každé volby a málokdo pochybuje, že zvítězí i ve volbách příštích. Ačkoli se hlavě gambijského státu nedají upřít i nebývale rozumné počiny – například postavení pokožku bělících prostředků mimo zákon – mezinárodní proslulost získal spíše tvrdým postupem vůči opozici či prohlášením, že AIDS lze potlačit bylinnou léčbou.

Nelze ovšem popřít, že ačkoliv Yaya Jammeh vládne zemi pevnou rukou (o tom, že zabije každého, kdo se Gambii pokusí destabilizovat, se nerozpakoval vyslovit v národní televizi), Gambie pod jeho vládou zažívá ekonomický růst. Rozpočtový schodek se každým rokem snižuje. Růst HDP se loni oproti předloňsku (6.3%) sice zpomalil na 5,5%, ale experti očekávají pro letošní rok vyrovnání; na prosperitě mají zásluhu hlavně úspěšné zemědělské reformy, které vloni zbrzdila nepřízeň počasí.

Zlepšování stavu gambijské ekonomiky je ovšem vykoupeno nedostatkem demokracie. Český tisk v tyto dny podává zprávu o tom, že Yaya Jammeh obnovil trest smrti a chystá se popravovat odsouzené „vrahy, homosexuály a narkomany“. Skutečnost je ovšem taková, že mezi „vrahy, homosexuály a narkomany“ jsou především ti, kdo nemohli jen tak „navždy zmizet“, jak se některým politickým odpůrcům Jammeho stává. První vlna poprav smetla i dva senegalské občany, Tabaru Samba a Djibrila Ba.

Na zítřejším seznamu je také Oumar Aidara, zatčený za „plánování státního převratu mystickými prostředky“. Oumara Aidaru, který má zítra zemřít, usvědčilo údajné vlastnictví černého berana ověšeného amulety.