Mrtvá pomlázka na hromádce špinavého sněhu. Barevné střípečky vaječných
skořápek u silnice a mokré fáborky na trávníku pod oknem. Pozůstatky
svátku jara potkávám teď každý den.
„Kdy budeme zdobit vajíčka?“ ptaly se ty z mých detí, které už mají
povědomí o kalendáři.
Kdosi mi věštil, že až děti povyrostou, budeme mít více času. Myslela
jsem na to, když jsem o nedělní velikonoční noci házela vařená vejce do
sklenic s barvou.
Letos žádné metalické barvy, mramorové efekty, batika ani ornamenty.
Deti spaly a ja byla nadšena z poměru námaha-efekt.
Za kuropění jsem opustila byt, v nemž ze sna oddechoval Choť i děti a na
kuchyňské lince odpočívala nabarvená vejce.
Minulo mě pár aut a přes cestu mi prebehl zajíc. Vytočila jsem Choťovo
číslo. „Vstávejte už,“ nabádala jsem ho, „obleč detem neco slušnýho,
umyj je, učeš – hned,“ nedelala jsem si iluze o otcovské péči „než někdo
prijde!… Ne, nikoho jsem nepozvala, máš dvě dcery,“ připomínala jsem
domorodého folkloru neznalému Choti.
A přesto se oblékali, až když za dveřmi burácely koledy. Vzápětí Choť
seznal, že mnou dekorovaná vejce nejsou koledníků hodna. Vyzval
návštevníky s pomlázkami, aby se vrátili, až obejdou blok… a
odfkáknutá vajíčka pro ne dozdobil.
Muselo to být nekdy v te dobe, kdy jsem hrála hru s kraslicemi, kterou jsem do té doby znala jen z Hanýžky a Martínka.
Na nekteré veci zrejme neni pozde nikdy.
Dvanáct krajů 
dub 04, 2013 @ 14:28:54
🙂 To můj senegalský manžel se letos dokonce odvážil ven a se “ Salínkem“ chodil po šlahačce. Řidici v projíždějících autech pomalu bourali do sloupů při pohledu na černocha s tatarem :-))
dub 04, 2013 @ 22:33:57
Když jsem byla mladá, měla jsem kamarádku, která se zamilovala do Kubánce, který u nás ve městě stavěl nemocnici, narodila se jim nádherná kakaová holčička, nikdo ji neodsuzoval, ani ji neodstrkoval, všichni říkali jaké má kouzelné dítě, je to dnes horší nežli tenkrát, před čtyřiceti lety?
To co říkáte, se mě nelíbí, proč nemáte více sebevědomí, neukážete lidem spíše sebeúctu, nedáte najevo, že jste jim rovna a že jsou si rovni všichni lidé, bez rozdílu rasy, barvy, nebo vyznání.
dub 05, 2013 @ 00:48:57
To, s jakým humorem a nadsázkou Jolana říká, to co říká, je sebevědomí samo, Anno.
Nepotřebuje nikomu dávat najevo svoji rovnost. A už vůbec ne nějakým lidem, kteří by snad o rovnosti bez rozdílu zapochybovali. Kdo by se takovým chtěl rovnat?
dub 05, 2013 @ 09:03:18
Nerozumím tomu. Jolana píše o tom, jak její muž šel se synem na koledu. (Já takové tatínky, byť ne černé, viděla.) A píše, že to budilo pozornost. Já tam vidím jen prostý popis faktů?
Jinak jsem v této věci také spíše názoru, že sebeúcta tkví hlavně v tom, že si žiju po svém, v souladu se svým svědomím – a co si o tom kdo další myslí, je úplně vedlejší (proč ztrácet čas nějakým dokazováním, nota bene třeba jedincům, kterým, jak hezky píše Mirka, nikdo být roven ani nechce?).
Nebo jsem někde něco nepochopila?
dub 05, 2013 @ 16:40:52
Ano, asi ne, Rozumět čemu? Ono je málo lidí tady, a šíří se to jako mor, co jsou schopni čehokoliv, pro šátek na hlavě? Nekřičte na mě ne, jen proto, že já také říkám ne. Braňte svůj suverenní postoj tam, kde je to třeba, u mě to potřebné není?
dub 05, 2013 @ 16:53:00
annapos, nezlobte se, ale já jsem tu první reakci opravdu nepochopila, možná byste mi to mohla vysvětlit? Nebo se to týkalo něčeho jiného, než toho, že tatínek chodí po koledě? Nebo – napadá mě při té poznámce o šátku – by tatínek neměl chodit po koledě, jsa muslim, i kdyby se mu třeba chtělo? Nebo toho, že se čeští venkované divili?
dub 05, 2013 @ 09:04:32
Fotografie by nebyly? 🙂
dub 05, 2013 @ 09:30:15
Karimo, Choť je nesmírně šikovný, když vyrábí i kraslice. Krásná příhoda. Můj manžel také holduje ( spíš z nutnosti) ručním pracem a pomáhá mi s šitím ( ano s šitím, ne s vařením:-)) koláčů a knedlíků.
Svou předešlou poznámkou jsem se chtěla pouze podělit o manželův velikonoční zážitek. Je úsměvné a s podivem, že se ještě dnes spousta lidí tak “ strašně diví“ při setkání s “ černochem“ 🙂 S poznámkami typu :“ Ha, černoch, to není možný, co tu děláš?“ se manžel setkává téměř denně.
Karimo, nějaké fotky “ vyštrachám“ a pošlu…
dub 07, 2013 @ 15:53:46
Jolanko, mám v rodině krásnou černošku a dva, všemi zbožňované, černoušky. Překvapilo by mě ale, kdyby se na ně lidi v Česku nedívali s „podivem“, stejně jako by mě překvapilo, kdyby se u nich doma nedívali s „podivem“ Angolané na mě. Prostě já jsem krásný exot tam a oni jsou krásní exoti tady. Zatím ještě a to se mi líbí.
Často se mi ale stává, nazvu-li svoje milé, já běloška, černochy, že to někoho zarazí. A tomu se tedy divit nepřestanu. Protože oni černoši jsou, stejně jako já běloška.
Takže jsem chtěla napsat, že já běloch, která sama žiju s černochy, bych taky „bourala do sloupů“.
Věřím, že mně bude správně porozuměno.
dub 05, 2013 @ 17:01:28
annapos, též nějak nerozumím vašemu příspěvku….mě šlo jen o sdělení naší velikonoční příhody. A z čeho usuzujete, že nosím šátek? :-))
dub 05, 2013 @ 19:11:11
Jolano, já myslím, že ten šátek je narážka na Ivu Špírkovou.
dub 06, 2013 @ 15:32:39
Ten původní komentář na který jsem odpovídala, teď zní a působí jiným dojmem a pořadí komentářů, se také změnilo, byla jsem Mirkou pokárána za povzbuzující odpověď, což považuji, buďto za nepochopení, nebo záměr, odpovídám manželce, ano je to narážka na I. Š. a mně velice vadí ta nesouhlasná špinící kampaň, vadí mně každá taková vášně probouzející debata, proti čemukoliv, co není Českou normou a jen jsem chtěla říci, že není proč se schovávat a mít jakýkoliv jiný pocit nežli sebevědomý? Jestli někdo tady měl jiný pocit, z toho co jsem napsala, byl to omyl a byla jsem špatně pochopena, nehodlám se omlouvat?
dub 06, 2013 @ 17:00:59
annapos, já jsem určitě omluvy nečekala – komentáře nějak, pro mě nepochopitelně, řadí sám WordPress. V jejich textu se ovšem nezměnilo vůbec nic? Jen jsem nerozuměla tomu, co se Vám nelíbilo na tom, že pán chodil se synem po pomlázce… O schovávání se tu přece vůbec nikde nepsalo… A o paní Špírkové se ještě někde určitě zmíním.
Jinak už je tu těch záhad na mě nějak moc, možná bychom to tedy mohly zamést pod stůl.
dub 07, 2013 @ 15:28:15
Anno, nikdy by mě nenapadlo Vás kárat za cokoli, natož za „povzbuzující odpověď“.
Pochopila jsem velice dobře, že to, jak reagujete, myslíte dobře.