Jen dvě z mých kamarádek a známých se kterými jsem na tohle téma kdy přivedla řeč, mi tvrdily, že nikdy nebyly znásilněny.

Ty ostatní – mohlo jich být tak k patnácti – za sebou takovou zkušenost mají. Ne, nikdo je nechytil na ulici, nehodil si je přes rameno a nevlekl je ječící k sobě do bytu. Většinu z nich zmermomocnil jejich bývalý přítel, bývalý manžel, kamarád, kolega. Jana si šla k manželovi, s nímž se rozváděla, pro věci. V bytě našla kromě své polovičky ještě čtyři jeho kamarády. Byla tak neobezřetná, že přijala tekuté pohoštění… a pak už jen sledovala samu sebe, jak si „užívá“ se dvěma z nich, aniž by se byla schopná pohnout. Nikdy to neohlásila.

Zuzana z obavy před ostudou pustila do bytu svého bývalého přítele, který v činžovním domě bušil na její dveře. Výsledkem bylo pár modřin a oděrek, mezi jiným i na místech obvykle ukrývaných ve spodních kalhotkách. Ani o tom se policie nedozvěděla.
Další známá znásilnění nehlásila proto, že se ní sexuálního násilí dopustili právě policisté. Nikdy předtím ani nikdy potom je neviděla.
 
Možná, že vzorek mých známých není reprezentativní. Netroufla bych si učinit závěr, že většina českých žen byla někdy znásilněna, stejně jako bych si netroufla učinit závěr, že většina z nich se z toho zážitku dřív nebo později bez problémů „otřepe“ (i v tom se všechny shodly- že to nebylo příjemné a některým trvalo pár let, než se přes „to“ přenesly, ale nakonec to zvládly všechny. Nezapomněly, neodpustily násilníkům, ale odpustily sobě. Ty, které se na sebe kvůli tomu vůbec zlobily.).
 
Ale opravdu mě zlobí tvrzení, že „většina znásilněných si za to může aspoň zčásti sama“ nebo že „žena, která flirtuje – usměje se – má na sobě minisukni – jde někam bez doprovodu“ si o násilí přímo koleduje, protože „jak má muž vědět, že žena nechce?“ a  „jak se má chudák  ovládnout?“
 
Ano, sexuální násilí je u lidí pravděpodobně evolučně podmíněno. Ale „evolučně podmíněno“ je rovněž zabíjení cizích dětí, a tam polehčující okolnosti nenacházíme tak snadno.
Nebo se možná pletu.
Vždyť jsem si přece původně také myslela, že pokud jde o znásilnění,  věří většina lidí, že odsouzeníhodný je pachatel a nikoli oběť…
 
 
Související texty, které byly inspirací k napsání předchozích řádků: