Čtyřikrát jsem se dovolala do hlasové schránky.
„Pokud vám nezvedáme telefon v našich ordinačních hodinách, jsme zaneprázdněni, zavolejte prosím později,“ šuměla už hodně ohraná páska.
Sestra se přihlásila až na popáté.
„Chtěla bych se zeptat, jestli bych, když jsem ještě pořád na Moravě, mohla chodit do poradny tady a pak se k vám zase vrátit,“ zaškemrala jsem.
„No to určitě nepůjde,“ zpřísněl hlas jinak moc milé sestřičky, „my máme opravdu hodně pacientek, a zájem je veliký! Jak se jmenujete? … Aha, no tak to víte, že ano, abyste se nemusela vláčet až k nám“ vrátila se ke své obvyklé poloze hlasu, zřejmě vzpomínajíc na mou nehynoucí oddanost, s níž jsem při předešlém těhotenství jezdila k lékaři po africkém způsobu – 200 kilometrů tam a 200 zpátky – „vy jste pořád v tom Brně? No tak to vám moc blahopřeju… A jak se máte?“
S příslibem nezavržení za pacientskou nevěru vyšlápla jsem si do renomované ordinace v hlavním moravském městě. Přihlásila jsem se na recepci, protlačila kočárek po koberci, sedla si před plochou obrazovku lákající mě k nákupu očkovací látky proti HPV (marně – pro mě je moc pozdě a pro dceru moc brzo, i kdybych třeba proti HPV očkovat chtěla) a začetla se do letáčků, slibujících úžasnou péči tu a onu a apelující na mé svědomí, které mi jistě nedá nezaplatit dárcovskou sumičku, aby vysoká kvalita služeb mohla být zachována.
Paní doktorka byla sympatická, laskavá, při setkání podávala ruku a dívala se do očí, všechno podle lékařského dobrého vychování. Obě – ona i sestřička – „přeslechly“ můj první dotaz, koho mohu finančně obdarovat. Právo platit si upírat nedám; ale i druhou otázku odbyla lékařka rozpačitě: „No, to tu dáte třeba sestře… někdy potom…“ A pak přišlo: „Všechno je v pořádku, přijďte na kontrolu za měsíc.“
„Za měsíc? A nemám jít třeba ještě na genetiku, nebo tak?“
„Proč?“ podivila se paní doktorka, „vy máte v rodině nějakou genetickou zátěž?“
„No, to ne,“ koktala jsem, „ale… přece… kvůli věku?“
„Ne,“ usmála se na mě, „tam se posílá až od osmatřiceti, jinak to pojišťovna bez indikace nehradí.“
Zmatena jsem posbírala své doklady a přemýšlela o tom, jestli nutnost úspor přinutila zdravotní pojišťovnu posunout věk, od kterého se rodička stává „starou“ – protože při předchozích těhotenstvích, a to i před sedmi lety, jsem „stará“ a tím pádem ke genetikům odesílaná byla – a jak se vyrovnám s tím, že jsem náhle omládla a pravděpodobnost, že budu mít zdravé dítě, se zvýšila.
Knihomyš
úno 15, 2011 @ 13:28:33
Manželko, blahopřeji k dalšímu zářezu 🙂 Ovšem pokud toužíš po genetice, tak se radši přeptej na své pojišťovně. Ono to totiž může být i tak, že ji ZP hradí, ale vysílajícímu lékaři to nějak zatěžuje \"účet\" u ZP (čert aby se v tom vyznal). Mě v 35 mudra ujišťovala, že posílá v tomhle věku na genetiku i bez zátěže.
Christabel
úno 15, 2011 @ 13:59:31
Manželko, gratuluju a přeju ať vše probíhá dobře a pohodově!
Manželka
úno 15, 2011 @ 14:07:17
Z pojišťovny přišla šalamounská odpověď, že genetické vyšetření hradí vždycky, když ho lékař indikuje… 😀 Mě až mnohem později napadlo, že šlo možná i o to, abych si došla na komerční krevní test a kontrolu nuchální translucence, které by mi na genetice udělali \"zadarmo\"…
jíťa
úno 15, 2011 @ 17:06:27
No vidíš, ještě jsi mladice, možná že za další dva roky to bude zase jinak:)
Ali
úno 15, 2011 @ 19:37:05
Gratuluji a to teda moc moc a přeji oboum hodně zdraví. Jo, a mohla by to být další slečna ať je to vyrovnané. :)) Ale stejně je hlavní zdraví.
sedmi
úno 15, 2011 @ 22:54:48
Moc gratuluju 🙂 A těším se na zápisky z rozrůstající se rodiny 🙂
Sandra
úno 16, 2011 @ 09:11:44
Gratuluji velmi a obdivuji odhodlání si pořídit čtvrté takto brzy po sobě…to já jsem teď definitivně rozhodnutá se čtvrtým, pátým a dalším dítětem tak pět let počkat, abych se z toho všeho nezbláznila:)
Aicha
úno 16, 2011 @ 10:01:45
Také se připojuji ke gratulantům. Ať Ti všechny děti rostou ve zdraví. Já bych si, na prahu čtyřicítky, na čtvrté už netroufla…i když manželova maminka měla poslední 10.dítě někdy ve 46letech!
Vivien
úno 16, 2011 @ 10:11:30
já už jsem jenom zvědavá na další přezdívku 🙂 pro tu novou holčičku.
Manzelka
úno 16, 2011 @ 10:22:01
Jíťo, myslíš? 😉 Ali, slečna byla objednaná; naše prvorozená se totiž cítila ošizena tím, že nemá sestru… Sedmi, zápisky jsou na cestě! Sandro, na poznámky o statečnosti z pořizování si dětí rychle po sobě obyčejně odpovídám \"začala jsem pozdě, musím rychle!\" Pět let bych čekat nemohla – navíc, po všech zkušenostech, vidím jako ideální věkový odstup mezi sourozenci ne víc než dva roky (2,5 jak to taky máme, už je podle mého o dost horší než 1,5. Pravda, ne pro matku. 😉 ) Aicho, moje babička rodila naposledy na prahu padesátky! To už se starala o čtyři děti (byť ne všechny vlastní; vdávala se velmi pozdě). A propos, tchyně s deseti dětmi je obdivuhodná; v domě, kde jsme bydleli v Dakaru, byla rodina přítele mého tchána. Ti měli dětí 11 a budilo to všeobecný úžas (ne že měl 11 dětí otec rodiny – tomu by se nikdo nedivil, kdyby měl tři manželky – ale že všechny porodila jedna žena), tak počítám, že tvá tchyně musí být za podobnou hrdinku. (No, deset dětí už je za hranicí mé představitelnosti a v českých podmínkách i za hranicí uživitelnosti /tchán z platu státního úředníka přivydělávajícího si zemědělstvím dokázal s přehledem platit osmi dětem soukromé školy od MŠ až po gymnázium/, takže tímto směrem zápisky pokračovat asi nebudou. 🙂 )
Míla
úno 16, 2011 @ 11:46:14
No, Manželko, máš v tom dost hokej. Babičce se mamina narodila (jakožto její jediné! dítě), když jí bylo 41 a to bych si o prahu padesátky troufla pochybovat. Nevlastní bráchy měla mamina jen dva…. čtyři kousky široko daleko nikdo neměl, natož pak 5. A babička z tátovy strany měla děcka jen 3. O padesátce se ve 30 také mluvit nedá…. Fantazie je príma, ale nic se nemá přehánět. Co pak chudák čtenář?
monika[[openidhttp://zivotembezhranic.blogspot.com/]]
úno 16, 2011 @ 11:46:14
Manzelko gratuluji a hlavne at jste zdravi! Asi bych si mela taky pohnout, taky jsem pozde zacinala 😉
Manzelka
úno 16, 2011 @ 12:27:16
Možná hokej, milá sestro, ale menší, než si myslíš. 🙂 Babičce se mamina narodila, když jí bylo 41 jako první dítě. (Sice jsem opravdu celý život věřila, že ti vyvdaní bráchové byli tři – myslím, že už jsem to někde taky psala, ale v tom se možná vážně pletu, neviděla jsem nikdy ani jednoho.) Ovšem docela určitě vím, že babička z maminčiny strany rodila ještě jednou, po pětačtyřicítce, a že porodila mrtvou holčičku. (Mamina vyprávěla, ne jednou a poměrně sugestivně, nezapomínala zmínit, že to babička rodila doma, rozměry dítěte a tak… Tobě ne, nebo jsi zapommněla?) Náhodou, já se svými čtenáři zacházím slušně… 😉 Jaká padesátka ve třiceti???
martina
úno 16, 2011 @ 13:05:11
moc moc gratuluju! 🙂
Chudak ctenar
úno 16, 2011 @ 13:45:55
Rekl bych, ze pocet vlastnich a nevlastnich Manzelcinych pribuznych je irelevantni. Je podstatne jen to, ze to nejlepsi, co z celeho rodu vzeslo, je Manzelka, jak to tak ctu. Manzelko, gratuluju k radostne novine a preju, aby vse dobre dopadlo.
paja-ostrovanka
úno 16, 2011 @ 14:39:46
Podle me je uplne irelevantni to, zda je napsane pravda nebo neni. Ctenar neocekava pravdu a zase jen pravdu. Chodi se sem pobavit, pripadne inspirovat. Ja se timto clankem o tehotenstvi neinspiruji, jen tise bavim:))) Hodne stesti!!
Manzelka
úno 16, 2011 @ 16:28:48
Moniko, to záleží na tom, na jakém čísle chceš končit! 😉 Martino, díky! Chudáku čtenáři, děkuji za kompliment a za přání. Pájo, nechám Tvé tiché pobavení eskalovat (doufám), díky. A jak je to s pravdou a nic než pravdou? (Milovníci iluzí nyní kliknou na křížek v pravém horním rohu obrazovky.) Měním místa dějů (nevšimnout si nelze) a jména osob. Cizí zážitky někdy vydávám za vlastní a vlastní za cizí (to už se tu někde probíralo, netajím se tím), podle toho, co se lépe píše. Někteří čtenáři, Pájo, sice opravdu očekávají pravdu a nic než pravdu, ale já se nikdy netajila tím, že opravdu nevím – což už mi bylo vyčítáno dřív ( http://manzelka.bloguje.cz…ek.php ) – že stařenka z článku měla žraloka zrovna na pravé botě nebo že v podchodu v úterý v osmnáct nula čtyři blikala zářivka (i když tak to nakonec v textu je), a dost často píšu o tom, co se stalo a ne o tom, co se děje (v tom se tento blog od většiny jiných trochu liší – život autorky se na jeho stránky dostává s mírným zpožděním). Troufám si předpokládat, že většina čtenářů (bavících se či inspirujících) mi tím pádem odpustí i to, že jsem zapomněla, kolik jsem doopravdy měla nikdy neviděných strýčků (zvlášť když se ukazuje, že další členové mé rodiny by zase klidně zapomněli na zesnulou tetičku…). 🙂 Mimochodem, tuhle jsme byli s dětmi na nějakém vyšetření a na stolečku tam byl časopis s článkem o Tobě! 😉
L.
úno 16, 2011 @ 17:19:03
dalsi prirustek ?! Toz teda gratuluju !
Sandra
úno 16, 2011 @ 18:36:40
V tom případě bych i chápala to, co mě zarazilo u článku o neštovicích, kam mi bůhvíproč nešel vložit komentář a to sice, že (čtenářům známý) lichý počet dětí dělíš na starší děti a mladší děti:) Ale jinak je celkem jedno, jestli máme gratulovat k přírůstku očekávanému, nebo již narozenému. Ty jsi autor a my jsme čtenáři a může nám být jedno, jestli jsi ve skutečnosti 60letý vousatý chlap a všechny tyhle historky si vymýšlíš, nebo jestli jsou skutečně všechny ze života…pěkně se to čte a co z toho je realita a co z toho fikce je jen a jen tvoje věc.
Manzelka
úno 16, 2011 @ 18:45:48
L., díky! Sandro, to nebylo opomenutí, to bylo schválně… Takový bonusek pro ty znalé, a pro ty pozorné (co si vzpomenou, jak to bylo s tím minulým, kde jsme těhotenství, porod a blogové mimino sfoukli retrospektivně za měsíc, kdy už fyzickému miminu bylo čtvrt roku). A tys mi teď z bonusku udělala dáreček pro všechny! 🙂 A ty historky… k tomu snad můžu jen říct – kéž bych si je všechny vymýšlela! 😀
Sandra
úno 16, 2011 @ 18:56:35
tak sorry:-) když si ty předchozí dva komentáře smažeš, tak se o tom skoro nikdo nedozví:)
paja-ostrovanka
úno 16, 2011 @ 19:04:21
pockej, manzelko, ty uz to dalsi mimi teda mas???????????:O clanek o mne v poradne? co to bylo za casak? mozna nejaka stara zena a zivot? /hihi stara zena a stary zivot/? jinak pocet tvych strycku a stari tehotenstvi tvych pribuznych je nam celkem sumafuk, takze se nestresuj:)))
Ebo
úno 16, 2011 @ 19:28:06
Taky se pridavam ke gratulacim, jestli je uz mrne na svete nebo neni je fuk. Ja si tez myslela, ze uz je – z toho deleni deti na mladsi a starsi….
monika[[openidhttp://zivotembezhranic.blogspot.com/]]
úno 16, 2011 @ 20:55:36
Me to teda trklo dnes v diskuzi na fb, kde jsi manzelko napsala to cislo mulatek 😉 A kolik deti bych chtela ja, zalezi jestli se budeme ridit podle ceskeho vzoru, kde tri deti jsou hodne nebo podle libanonskeho vzoru kde tri deti jsou malo ;))
L.
úno 17, 2011 @ 00:25:12
a Manzelko, je tohle uz definitivni pocet, nebo..?
LadyKa
úno 17, 2011 @ 08:58:02
Přidávám se ke gratulantům a těším se na další články o osudech rozrůstající se rodinky. Taky se nehlásím mezi ty, co sem chodí počítat tvoje vlastní a nevlastní strýčky. Že nejsi šedesátiletý fousatý chlap, to jsem poznala už podle toho, že sem nepřišel tvůj sedmdesátiletý bratr prudit s tím, že máš na bradě o dva fousy víc, než je uvedeno. 🙂
Manzelka
úno 17, 2011 @ 17:59:10
Sandro, přece nebudu tajit jednou odtajněné – to radši budu dělat, jakoby nic! Pájo, dočkej času.. a dočteš se! 😉 Článek o Tobě neležel v časopise před poradnou, ale před ordinací foniatra – tohle vím přesně. Bohužel ani nepřesně ale nevím, co to bylo za časopis – stará žena, mladá, žena, netuším. Byl tam ale s Tebou rozhovor a byla tam fotka Tvoje a Adonisova a moc vám to tam slušelo! Ebo, ano, řadíš se mezi vnímavé a v klidu čtoucí čtenáře. 🙂 L., nikdy není definitivní nic. LadyKa, nechval dne před večerem. Chlupy počítající bratr, který mě odhalí jako vousového podvodníka, se tu může objevit každým okamžikem!
Ali
úno 17, 2011 @ 19:29:49
Manželko, to je tím, že nemám FB tak jen tupě zírám, že máš děti teda již 4 a to je teda holčička nebo kluk? To snad prozradit můžeš nebo je to také tajné? Jinak teda gratuluji k novému a asi né čerstvému mimču, jsi na mě moc rychlá. :))) Ale nevadí, chápu to. A rovnou vyhlaš anketku jak mu netově budem říkat, tomu mimču, mám na mysli. :))
Nz
úno 17, 2011 @ 21:31:03
Teda Manzelko, 4 kousky za 6 let? Ja stihla jen 3. Asi poslu muze na spermiogram… Tak at nejnovejsi dite dobre zapadne do kolektivu:))) A nech ctenare hlasovat o jmene pro dite, jako navstevniky berlinske zoo o jmene pro ledniho medveda. Nemuze bejt treba Gaga nebo Bieber? *rolling on the floor*
Ali
úno 17, 2011 @ 22:10:21
No, manželko tak to radši, né neb nejsme v Berlíně, nechápu,ale dobrá a poklona má za těch 6 let 4 děti,dá jen málokdo, to není jen o chlapovi, ale i o ženě. To je u vás přímo na g. rekordů. To si dejte někam zapsat na památku. Je to hezké, jen nevím jak se říká všem těm předchozím dětem, musím zpětně dohledat…Nebo mi to poradíš? :))
Nz
úno 18, 2011 @ 06:47:02
To na rekord nebude, jsou taci, co majĂ 4(i vice) deti za devet mesicu. Manzelka to flaka a priste to vzit aspon po trech kusech.
Manzelka
úno 18, 2011 @ 13:25:08
Ali, nepředbíhej událostem… Nech nás, co si nasekáme za pět let čtyři děti, vydechnout… Zatím jsme teprv u nějakého pátého měsíce! 😉
Ali
úno 18, 2011 @ 13:50:48
Jedjda, to mě ani nenapadlo, jak nemám to FB tak musím jen domýšlet z toho co píší jiné čtenářky. Tak pardon, ale je to už daleko a pohlaví je již možné vědět tedy pokud si to chcete dát říci, že? :)) Ale jo, vydechni si, na to máš právo. Jinak dík za info.
Manzelka
úno 18, 2011 @ 14:16:10
ale ne, to jen narážím na tu starší diskusi o \"nasekaných dětech\" (i když ne mých), co tu někde taky proběhla. FB moc nelituj, já ho navštěvuji, jen co mají děti neštovice, protože to na to mám víc času. A pátý měsíc je to tady, virtuálně! Jak je to v reálu… to se nech překvapit, až virtuálno to reálno doběhne! 😉
keep-smile
úno 18, 2011 @ 22:28:16
taky se pridavam k zastupu gratulujicich 🙂 nejak mi prijde, ze posledni dobou jsou vsichni tehotni a nebo rodi :)))
danka
úno 19, 2011 @ 11:10:48
a som rada, že som správne pochopila terminus technicus \"starší deti\", \"mladší deti\" 🙂